MARTIN KUDLÁČ

Nejčerstvější adaptace známého románu Ray Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita (1953) se objevuje pod vlajkou HBO. První filmovou verzi připravil François Truffaut ještě v roce 1966, zatímco poslední pokus svěřili producenti Raminovi Bahranimu, režisérovi a scenáristovi nezávislých filmů, jež měly úspěch na festivalovém okruhu (soutěž o Zlatého lva s filmy Za každou cenu [At Any Price, 2012] a 99 Homes [2014]).

Načasování comebacku Bradburyho dystopické vize o relativizaci faktů a celkovém znecitlivění občanů dává smysl v postfaktické éře, ve které dominují sociální média v nepřetržitém čtyřiadvacetihodinovém cyklu. Bahraniho adaptace aktualizuje nový světový pořádek literární předlohy do futuristického Clevelandu, ve kterém jsou knihy nelegální, po jejich odhalení jsou podrobeny okamžité kremaci a lidé jsou přestimulováni mega-sociální sítí The Nine, jež se vysílá do každé domácnosti včetně monstrózních projekcí na mrakodrapy. Každodenní mantrou nového režimu se staly vyprázdněné floskule „Štěstí je pravda, svoboda je volba, já je síla“ dokola se reprodukující a pasivně přijímané.

Protagonistou televizní adaptace zůstává Guy Montag v podání Michaela B. Jordana (Adonis Creed z Rockyho sequelu Creed [r. Ryan Coogler, 2015]), mladý a ambiciózní „hasič“, pýcha sboru zneškodnujícího ilegální vědomostní kontraband a ekvivalent rockové hvězdy na všudypřítomné síti The Nine. S téměř otcovským přístupem k Montagovi vystupuje Michael Shannon coby kapitán Beatty, hlavní médium ideologie nového pořádku ve světě, jehož obyvatelé se údajně dobrovolně vzdali vědomostí, kultury, umění, a tím pádem i autentického myšlení.

Bahraniho parciální interpretace Bradburyho vize zůstává co do zobrazení fiktivního světa totalitního Clevelandu značně minimalistická, odpovídající médiu malé obrazovky. Společnost se skládá pouze ze dvou kast – hasičů, de facto strážců statusu quo, a úhořů, ostrakizované minority žijící mimo společnost, jakýsi underground a disent chránící knihy vlastním tělem. Jiné socioprofesní skupiny a komunity zůstávají zamlčeny a lineární dějová linie sleduje Montagovo probuzení z apatického stavu navozeného psychofarmaky v již známém narativním vzorci hrdinského monomýtu, kulminujícího do mesianistické stylizace protagonisty.

Bahraniho adaptace, na níž se podílel íránský režisér a scenárista Amir Naderi, sdílí až mnoho podobností s epizodou Men Against Fire z televizní antologie Černé zrcadlo britského satirika a cynika Charlie Brookera. V akční epizodě pronásleduje armádní oddíl skupinu zmutovaných lidí označovaných jako švábi, které identifikuje zařízení rozšířené reality. Protagonista se prostřednictvím manipulace stává nástrojem výkonu genocidy a technologie rozšířené reality napomáhá dehumanizaci cílů. Nutno však podotknout, že Bradburyho Fahrenheit 451 spadá do beletrie mimo žánrové ghetto podobně jako Orwellův román 1984, přičemž Bradburyho dystopické vize inspirovaly mnoho autorů.

I když hasiči primárně fyzicky nezneškodňují lidi, oba příběhy sdílejí podobnou strukturu, jelikož k indoktrinaci ve světě Barhaniho filmu dochází prostřednictvím ideologie, na rozdíl od bezprostřední materializace ohrožení v Men Against Fire. Nová verze Bradburyho příběhu opomíjí Montagovu manželku, jejíž apatický stav (přetížení vjemy) a světonázor tvořily protiklad k Montagovu postupnému prociťování do světa nesvobody a mentálního konformismu. Stejně tak absentuje i Beattyho obšírný monolog o nátuře lidské rasy, odsouzené k neštěstí kvůli ambivalentnímu vnímání povahy světa. Člověk je šťastnější, když nemá – podle literární postavy demagoga – na výběr. „Nerodíme se rovnocenní, proto z nás musí udělat oheň rovnocenné, abychom mohli být šťastni,“ vysvětluje Montagovi.

HBO verze se přiklání k schopenhaurovskému dědictví pesimistického existencialismu. Beatty mimo službu a mimo dohled domácího osobního asistenta po vzoru Alexy zaznamenává na malé kousíčky papíru niterné poryvy, jež naznačují přítomnost revolty vůči stávajícímu zřízení. V jednom momentu se objevují slova „žít znamená trpěť“ a záhy dopisuje na další kousíček papíru „Přežít znamená najít smysl v utrpení“. Potenciál zárodků rozpolcenosti antagonistů a hlubší kontemplace nad společností, žijící v  materiálním ateismu a přemíře sociálních médií (včetně prostoduchého trollování), zůstává nerozvinut a nedořečen.

Bradbury ve své době nereagoval ani tak na barbarství pálení knih jako na invazi nového média, televizi. Spisovatel se obával, že „bezduchá“ zábava způsobí anestetizaci společnosti. Bahrani spolu s  Naderim aktualizují dystopickou vizi, ale Bradburyho obavy z televize nahrazují obavy ze zahlcující sociální sítě a jejích korozivních vlivů na společnost.

Režisér si prostřednictvím dichotomie ulehčuje i struktru světa a příběhu. Lidé ve městě jsou neustále napojeni do sítě a mají násilné sklony, zatímco úhoři žijící v harmonii v lese na způsob Thoreaua, v asketickém režimu ludditů pokračují v ušlechtilém poslání zachování ducha humanizmu memorováním zbývajících knih. 451 stupňů Fahrenheita ve své poslední inkarnaci také krouží kolem tématu, v poslední době frekventovaného zejména v akademických kruzích, kolektivní paměti a kulturní identity.

Svévolná manipulace s výkladem dějin (Benjamin Franklin jako první hasič pálící knihy) a světa (odstranění neštěstí potlačením rozhodování či obětování svobodné vůle pro individuální blaho) přímo reflektují postfaktickou éru s nárůstem populismu, posílením pravicové orientace (hasiči i lidé žijící vně společnosti, projevující vůči úhořům až xenofobní odpor) či rozšířením antiintelektualismu. Tyto jevy – stejně jako nadměrná politická korektnost – jsou všechno motivy aktualizující původní Bradburyho paralely s nacistickou říší a holocaustem.

 

451 stupňů Fahrenheita

(Fahrenheit 451, USA 2018)

Režie: Ramin Bahrani

Scénář: Ramin Bahrani, Amir Naderi

Kamera: Kramer Morgenthau

Hudba: Antony Partos, Matteo Zingales

Hrají: Michael B. Jordan, Michael Shannon, Cindy Katzová, Dylan Taylor, Sofia Boutellaová, Raoul Bhaneja a další

Délka: 100 min.

Distribuce v ČR: HBO

Premiéra: 27. 5. 2018