Z napěchovaného programu letošního Febiofestu vybíráme deset slibných titulů, o které neprojevil zájem žádný distributor a zřejmě tak v Česku nebudeme mít příležitost zhlédnout je mimo festival.

Alice T.

Největší sláva rumunské nové vlny již sice pominula, ale rumunští tvůrci, kteří na počátku milénia zazářili na mezinárodních festivalech, nadále točí pozoruhodné filmy. Radu Muntean je českým divákům znám díky odměřeným, při pozorném sledování motivicky nezvykle bohatým dramatům Úterý po Vánocích a O patro výš. Podobný přístup autor zřejmě zvolil v případě Alice T., uvedené premiérově vloni v Locarnu a sledující konfliktní vztah matky a její rebelující dcery.

Angelo

Druhý film rakouského režiséra Markuse Schleinzera, jehož mrazivé drama Michael před osmi lety vyvolalo velký zájem diváků v Karlových Varech, označil Guy Lodge ve Variety za formálně ohromující a politicky provokativní. S klinickým odstupem natočený životopis afrického chlapce, který byl v 18. století unesen do otroctví a následně se stal pozoruhodným objektem pro vídeňskou smetánku, pak tentýž filmový kritik v anketě časopisu Sight & Sound zařadil mezi nejlepší filmy, které v loňském roce viděl.

Diane

Nadšení mezi (nejen) americkými kritiky vloni vzbudil hraný režijní debut jejich kolegy Kenta Jonese, který dříve natočil pouze dva cinefilní dokumenty (Dopis Eliovi a Hitchcock/Truffaut). Vítězný film filmového festivalu Tribeca je oceňován jako trpělivá, psychologicky vrstevnatá charakterová studie ženy, která většinu svého života věnovala péči o druhé. V titulní roli podle zahraničních recenzí exceluje zatím nepříliš doceněná Mary Kay Place.

Divoké noci s Emily D.

Také v letošním roce Febiofest nabídne vlastní výběr queer filmů. Jedním z nich bude revizionistický portrét Emily Dickinson. Režisérka Madeleine Olnek v minulosti natočila mimo jiné queer parodii sci-fi filmů z padesátých let (s nepřehlédnutelným českým názvem Osamělá lesbo-ufounka hledá spřízněnou duši) a ani její portrét americké básnířky by neměl být škrobeným životopisným dramatem, nýbrž rozvernou romantickou komedií s výrazným feministickým přesahem.    

Friedkin Uncut

V dokumentární sekci Febiofest letos kromě oscarového portrétu Alexe Honnolda Free Solo nabídne také film věnovaný kontroverznímu režisérovi filmů Francouzská spojka nebo Vymítač ďábla (ten bude na Febiofestu uveden také). Forma by měla být podobně prostá jako u nedávného (a excelentního) dokumentu De Palma – William Friedkin sedí před kamerou a detailně rekapituluje svůj život a kariéru. Neměl by se přitom vyhýbat ani nepříjemným tématům, jako byl skandál vyvolaný homofobní krimi Na lovu. Jeho pohled by zároveň mělo doplnit několik dalších známých osobností, od Wese Andersona a Francise Forda Coppoly po Quentina Tarantina.

Motýli

Méně nápadným filmem z programu, který by ovšem mohl příjemně překvapit, je turecká tragikomedie o nesourodé trojici sourozenců, kteří se do jedné zapadlé vesnici přijíždějí rozloučit se svým umírajícím otcem. Snímek slibující odlehčení ke všem vážným dramatům o nešťastných lidech a brzkém zániku civilizace obdržel na festivalu v Sundance Cenu poroty pro nejlepší zahraniční film. Podle recenze Variety se můžeme těšit na humor, dojetí i nečekané změny tónu.

Petra

Katalánský režisér Jaime Rosales nepatří k tvůrcům, jejichž filmy by diváky nechávaly v klidu. Z jeho minimalistických, nepříliš komunikativních dramat o problémech mezilidské komunikace odcházejí diváci nadšeni stejně jako totálně otrávení. Petra, premiérově uvedena v sekci canneského festivalu Quinzaine des réalisateurs, byla recenzentem časopisu Sight & Sound popsána jako temně důvtipné melodrama, které je pro své nechronologické vyprávění opět velkou diváckou výzvou.

Ray & Liz

Jako brutálně upřímné sociální drama je charakterizován režijní debut Richarda Billinghama, jenž se inspiroval sérií fotek svých rodičů a bratra, které pořídil v polovině devadesátých let. Zachytil na nich, v jak bídných podmínkách se někteří Britové octli v důsledku mnoha let konzervativní vlády Margaret Tchatcher. Film natočil 16mm kamerou v akademickém formátu, takže jednotlivé záběry připomínají staré fotografie. Vyprávění by zároveň mělo do hloubky rozkrýt příčiny chudoby a deprese postav.

Špion, který se vydal na sever

Kvalitních špionážních thrillerů ze staré školy vzniká již poměrně málo. V posledních letech se jednalo všehovšudy o polského Jacka Stronga, americkou Rudou volavku a částečně o druhý díl Captaina Ameriky. Řemeslně nadstandardní, napínavou žánrovku pro fanoušky spletitého vyprávění by měl nabídnout také jihokorejský Špion, který se vydal na sever. Přestože název slibuje pokračování jistého románu Johna Le Carrého, příběh zasazený do devadesátých let se točí okolo severokorejského nukleárního programu.

Vox Lux

Mladý americký režisér Brady Corbet před čtyřmi lety zvednul kritiky ze židlí neortodoxním životopisem Mládí vůdce. Ještě vášnivější reakce díky obsazení Natalie Portman do hlavní role vyvolal jeho druhý počin, příběh teenagerky, která přežila střelbu na střední škole a o své zkušenosti složila píseň, která z ní udělala popovou hvězdu. Zřejmě se můžeme těšit na audiovizuálně podmanivou podívanou, nabízející velkou dávku beznaděje a nečekané paralely mezi zbožšťováním střelných zbraní a popových zpěvaček.

Podrobnější informace k jednotlivým filmům (vč. trailerů) najdete na stránkách Febiofestu.