3/4 (r. Ilian Metev, 2017)

Mladý bulharský režisér skládá z obyčejných situací a přirozených hereckých výkonů tříčtvrteční portrét jedné rodiny (chybějícím čtvrtým členem je matka). Stylisticky precizní drama bez zbytečného záběru ukazuje rodinné vztahy se všemi jejich rozpory, překvapeními a nelogičnostmi.

 

Bez data, bez podpisu (Bedon tarikh bedon emza, r. Vahid Jalilvand, 2017)

Hrdinou civilního íránského dramatu, zkoumajícího otázku trestní zodpovědnosti ve společnosti s velmi laxně dodržovanými pravidly, je lékař přesvědčený, že způsobil smrt dítěte. Režisér Vahid Jalilvand s filmem soutěžil v sekci Orizzonti benátského festivalu, odkud si odvezl cenu pro nejlepší režii.

 

Dayveon (r. Amman Abbasi, 2017)

Režijní debut amerického režiséra pákistánského původu sleduje vyrůstání třináctiletého afroamerického chlapce v malém jižanském městě, kde vládnou chudoba, gangy a drogy. Dobře odpozorované, obrazově vtahující drama jako výkonný producent podpořil režisér David Gordon Green.

 

Ex Libris: knihovny New Yorku (Ex Libris: New York Public Library, r. Frederick Wiseman, 2017)

Observační dokument klasika amerického dokumentu Fredericka Wisemana na ploše více než tří hodin upozorňuje na význam (newyorských) knihoven pro zdravé fungování městského ekosystému. Mnohovrstevnatá pocta knihám a lidem, kteří o ně pečují, je řazena mezi nejlepší dokumenty loňského roku.

 

Jane (r. Brett Morgen, 2017)

Portrétní dokument diváka zasvěcuje do života a kariéry Jane Goodallové za využití pestré koláže zvuků, hlasů, hudby a 16mm filmových záběrů, které známá bioložka zkoumající primáty pořídila během svých výzkumů. Režisér Brett Morgan, mající k dispozici více než 140 hodin obrazového materiálu, uplatnil před třemi roky podobný postup u filmu Kurt Cobain: Montage of Heck.

 

Jezdec (The Rider, r. Chloé Zhao, 2017)

Profesionální jezdec rodea Brady Jandreau hraje sám sebe ve druhém filmu ve Spojených státech působící čínské režisérky. V Cannes uvedené drama si pro svou kombinaci silného příběhu s lyricko-realistickým viděním světa vysloužilo od zahraničních kritiků velmi pochvalné recenze.

 

24 záběrů (24 Frames, r. Abbas Kiarostami, 2017)

Když jeden z nejvýznamnějších íránských režisérů posledních let Abbas Kiarostami v červenci 2016 zemřel, dokončoval 24 záběrů. Jeden Brueghelův obraz a třiadvacet rozpohybovaných a zvuky doplněných fotografií, které Kiarostami pořídil během své kariéry. Každý z nich vidíme zhruba čtyři a půl minuty. Dvouhodinový minimalistický poetický experiment je výzvou ke zpomalenému vnímání, kterému většina z nás již odvykla.

 

Milenec na jeden den (L’Amant d’un jour, r. Philippe Garrel, 2017)

Na šestém místě žebříčku deseti nejlepších loňských filmů podle redakce prestižního francouzského filmového časopisu Cahiers du cinéma se objevila novinka Philippa Garrela, nadčasové, elegantně nasnímané černobílé vztahové drama, v němž záleží na každé slabice.

 

Neposlušnost (Disobedience, r. Sebastián Lelio, 2017)

Chilský režisér Sebastián Lelio, jehož Fantastická žena byla před pár dny oceněna Oscarem, dokončil v loňském roce také drama o vdané ženě z ortodoxní židovské komunity (Rachel McAdams), která se zamiluje do jiné ženy (Rachel Weisz), což je zcela v rozporu s tradicemi, kterými by se měla řídit. Melancholický milostný trojúhelník, představený zatím pouze na festivalu v Torontu, spoléhá zejména na vynikající herecké výkony.

 

Out 1 (r. Jacques Rivette, 1971)

Nejdelší film letošního Febiofestu a také jeden z nejdelších filmů vůbec. Více než dvanáctihodinový generační portrét zachycuje náladu deziluze mezi francouzskými intelektuály po událostech května 1968. Monumentální, stylisticky proměnlivé komediální drama o osmi epizodách připomíná svou strukturou Balzakovy romány a svou paranoidní atmosférou knihy Thomase Pynchona.

 

Podle skutečné události (D’après une histoire vraie, r. Roman Polanski, 2017)

V Cannes byl vloni premiérově uveden nový film kontroverzního polského režiséra, který Polanski napsal společně s Olivierem Assayasem na základě knižní předlohy Delphine de Vigan. Klaustrofobní psychologický thriller o spisovatelce s tvůrčím blokem, pronásledované svým fanatickým obdivovatelem, tematicky navazuje na Muže ve stínu i Venuši v kožichu.

 

Sicilské přízraky (Sicilian Ghost Story, r. Fabio Grassadonia, Antonio Piazza, 2017)

Režiséři Fabio Grassadonia a Antonio Piazza v roce 2013 soutěžili v Cannes v sekci La Semaine de la critique. Za drama o nájemném vrahovi pracujícím pro mafii Salvo obdrželi Grand Prix. Ještě vrstevnatější portrét dnešní Sicílie nabízejí ve svém druhém filmu, vycházejícím ze skutečného případu únosu a vraždy dvanáctiletého chlapce. Film, v němž se realita působivě mísí s fantazií, nasnímal Luca Bigazzi, dvorní kameraman Paola Sorrentina.

 

Trofej (Trophy, r. Christina Clusiau, Shaul Schwarz, 2017)

K výborně hodnoceným dokumentům loňského roku patří s pouhou jednou negativní recenzí na serveru Rotten Tomatoes také Trofej, ukazující z pohledu lovců i ochránců zvířat a zároveň bez snahy vynášet jednoznačné a zjednodušující soudy, jak se z lovu divoké zvěře stal výnosný byznys.

 

Třetí vražda (Sandome no Satsujin, r. Hirokazu Koreeda, 2017)

Nový film japonského mistra nenápadných rodinných snímků je překvapivě temný kriminální thriller o muži, kterému hrozí trest smrti. Více než Ozuova dramata obyčejných lidí připomene Akiru Kurosawu s jeho morálními dilematy bez jednoduchých řešení.

 

Vzestup a pád malé filmové společnosti (Grandeur et décadenced’un petit commerce de cinéma, r. Jean-LucGodard, 1986)

Godardův nedávno restaurovaný příspěvek do televizního cyklu kriminálních příběhů Série noire je charakteristicky podvratná, vtipná, nihilistická žánrová dekonstrukce filmu, televize, herectví, vyprávění a jakýchkoliv snah o adaptování literatury (v tomto případe Chandlerovy detektivky Měkký střed).

 

Vnitřní život (Insyriated, r. Philippe Van Leeuw, 2017)

Arabské jaro slibovalo zemím Blízkého východu přinést mír a demokracii. Namísto toho se lidé dočkali politického pronásledování, společenské nestability a násilí. Filmaři se na krizi rozhodli reagovat hranými i dokumentárními svědectvími. Jedno z nich natočil belgický režisér Philippe Van Leeuw, ukazující devastující efekt války v Sýrii na životy civilistů. Klaustrofobní drama se téměř celé odehrává během 24 hodin v jednom zabarikádovaném bytě v Damašku.

 

Zlatá střední cesta (Golden Exits, r. Alex Ross Perry, 2017)

Pátý film amerického nezávislého režiséra, spjatého v minulosti s hnutím mumblecore, je nezvykle utlumeným, pozvolna plynoucím pohledem na vztahy brooklynských intelektuálů. V přístupu k lidské interakci velmi přesný a upřímný film, v němž to nejpodstatnější zůstává nevyřčeno a nevykonáno.