MARTIN ŠRAJER

Letošní, dvacátý první ročník Festivalu francouzských filmů bude probíhat od 21. do 28. listopadu v Praze a Brně. Kromě šesti předpremiér nebo osmi filmů, které se v českých kinech již zřejmě neobjeví, nabídne sekci věnovanou u příležitosti stého výročí založení Československa málo známým či pozapomenutým filmům vzniklým díky kulturní výměně mezi Francií a Československem (mj. na Barrandově natáčený Golem Juliena Duvivera, Muž, který lže, kterého na Slovensku natočil Alain Robbe-Grillet nebo francouzský muzikál Karla Antona Štědrý večer). Níže z programu vybíráme sedm atraktivních (a doufáme, že také kvalitních) nových filmů.

 

Coincoin a nelidé (Coincoin et les z’inhumains, r. Bruno Dumont, 2018)

Bruno Dumont se po muzikálové Janičce vrátil k hrdinům své čtyřdílné pseudodetektivní minisérie Malej Quinquin a pro televizní stanici Arte natočil stejně dlouhé pokračování Coincoin a nelidé. V první řadě se titulní Quinquin snažil se svými kamarády a dvojicí nekompetentních policejních vyšetřovatelů přijít na kloub vraždě. Tentokrát budou necelé čtyři hodiny pátrat po původu tmavé hmoty, který na ně padá z nebe. Komedie pro fanoušky pomalého repetitivního vyprávění a hodně svébytného humoru byla premiérově uvedena na festivalu v Locarnu.

Do boje (En guerre, r. Stéphane Brizé, 2018)

Režisér maximálně věcného dramatu o odlidšťujícím charakteru kapitalismu Zákon trhu letos v hlavní soutěži cannského festivalu představil tematicky navazující film Do boje. V něm skupina zaměstnanců zastupovaných svým mluvčím bojuje za svou práci poté, co jejich zaměstnanec navzdory předchozímu slibu znenadání ukončil výrobu. Procedurální odborářské dokudrama o právech zaměstnanců na důstojné zacházení se stejně jako Zákon trhu opírá zejména o herecký výkon charismatického Vincenta Lindona.

Je mi fajn s.r.o. (I Feel Good, r. Gustave Kervern, Benoît Delépine, 2018)

V Locarnu kromě Dumonta představili svou novinku také tvůrci provokativních komedií se satirickým nábojem jako Aaltra, Louise-Michel nebo Na mamuta! V posledně jmenovaném filmu byl hlavním iniciátorem a zároveň obětí jejich krutých žertů Gérard Depardieu, tentokrát se budeme bavit na účet Jeana Dujardina. V antikapitalistické a lehce mizantropické komedii hraje muže ve středních letech, jehož dosavadní život byl sérií selhání. Přesto je nadále odhodlán stůj co stůj zneužít kapitalistického systému ve svůj prospěch a zbohatnout. Benoît Delépine obě pražské projekce filmu osobně uvede.

Kniha obrazů (Le Livre d’image, r. Jean-Luc Godard, 2018)

Po uvedení v Cannes, kde obdržel Zvláštní cenu poroty a tuzemské premiéře v Jihlavě se experimentální střihový dokument Jeana-Luca Godarda objeví také na Festivalu francouzských filmů (vzápětí jej společnost Film Europe uvede do české distribuce). Esejistické pásmo obrazů z různých audiovizuálních děl, nabízející mj. svébytný pohled na situaci na Blízkém východu, je údajně méně hravé a více poetické než předchozí Sbohem jazyku, ale publikum bude podle všeho štěpit stejně účinně.

Mektoub, má láska – Canto Uno (Mektoub, My Love: Canto uno. r. Abdellatif Kechiche, 2017)

Jméno tuniského režiséra Abdellatifa Kechiche bylo v posledních týdnech v médiích přetřásáno zejména ve spojitosti s údajným sexuálním obtěžováním nejmenované herečky. Je otázkou, nakolik tato kauza poznamená budoucí filmy držitele Zlaté palmy za Život Adèle a zda se dokončovaný druhý díl jeho letní trilogie vůbec dostane do kin. První díl, sledující citová vzplanutí jednoho teenagera během letních prázdnin v devadesátých letech, každopádně již dokončen a uveden byl a byť se mu dostalo poměrně střízlivého přijetí, pohlední mladí herci a tříhodinová stopáž slibují další intenzivní smyslový zážitek.

Rozsévač (Le Semeur, r. Marine Francen, 2017)

Režijní debut Marine Francenové vychází z povídky napsané v roce 1919, ve které osmdesátnice Violette Ailhaud popsala své dospívání v období druhého francouzského císařství (druhá polovina 19. století). Dobové drama popsané v recenzi pro The Hollywood Reporter jako kombinace filmů Černý narcis a Oklamaný, by krom emancipačního příběhu mělo zaujmout problesky jízlivého humoru a vizuální stránkou odkazující akademickým formátem a pastorálními kompozicemi k dobovým malbám. Stejně jako Coincoin a nelidé a Mektoub, má láska – Canto Uno, také tento film bude zřejmě možné vidět pouze na Festivalu francouzských filmů.

Zjevení (L’Apparition, r. Xavier Giannoli, 2018)

Do české distribuce bylo ovšem (kromě Do boje, Je mi fajn s.r.o. a Knihy obrazů) zakoupeno Zjevení, v němž rovněž exceluje Vincent Lindon. Drama Xaviera Giannoliho (před pár lety jsme od něj mohli vidět Marguerite) vypráví o novináři regionálního francouzského deníku, který je najat Vatikánem na vyšetřování zjevení, k němuž mělo dojít v jedné vesnici. Hrdina se seznamuje s dívkou, která tvrdí, že spatřila Pannu Marii. Drama dotýkající se základů (nejen náboženské) víry bylo v jedné zahraniční recenzi popsáno jako snaha seriózně zpracovat námět, jakým se ve svých senzacechtivých románech rád zaobírá Dan Brown.

Kompletní programu najdete na stránkách festivalu.