Luděk Čertík
Vít Gvoždiak
Martin Horyna
Matěj Nytra
Iva Přivřelová

Luděk Čertík

Protože jsem měl letos možnost vidět opravdu jen nepatrný zlomek toho, co hýbalo filmovým světem, rok 2016 jako celek si z hlediska jeho filmových kvalit hodnotit netroufám. Do níže uvedeného výčtu jsem tedy alespoň vybral čtveřici filmů, které (kromě toho, že jsou na každý pád výtečné, osobité, režijně i technicky vytříbené) mi tím či oním způsobem daly pocítit dotek čehosi vyššího a nepostižitelného, které mě obohatily na duši a inspirovaly k tomu být ve všednodenním životě o něco lepším a všímavějším člověkem. (Koneckonců, co víc nám nějaké umělecké dílo může dát?) Není snad také náhodou, že všechny tyto snímky mají společné to, že spíše než promýšlet a mechanicky rozebírat, je nutno je cítit, prožívat, nechat se jimi zaplavit a obemknout, odevzdat se do jejich šplouchavé náruče; jedině tak totiž vydají všechna svá tajemství, (po)odhalí své ukryté přednosti, vyzradí svou netušenou hloubku, krásu, světlo…

1) Voyage of Time: Life’s Journey (r. Terrence Malick) – Jeden z mých nejsilnějších letošních (nejen) filmových zážitků vůbec, co do intenzity srovnatelný snad jen s pozorováním vlh pestrých na Pouzdřanské stepi, zdoláním mytického vápencového masivu Monte Circeo či s pražskou přednáškou legendární primatoložky a etoložky Jane Goodall(ové). A také jeden z nejdůležitějších filmů posledních let…

2) Příchozí / Arrival (r. Denis Villeneuve) – Jeden z těch vzácně jemných a zahloubaných (velko)filmů, které ke svému cíli spějí pomalu a obezřetně (doslova, jako by našlapovaly po špičkách), a v nichž ticho a ševelení větru v trávě znamenají přinejmenším tolik (ne-li více), co tradiční propriety vědeckofantastického žánru a nadlidsky velká dramatická gesta…

3) Paterson (r. Jim Jarmusch) – Pro mě zatím nejlepší Jarmuschův film, a to jen a pouze díky titulní postavě – řidiči autobusu, básníkovi a především vnitřně krásném (jakkoli navenek docela nenápadném, ba až fádním) člověku, který odzbrojuje svou dobrotivostí, čistotou a vnitřním klidem. Více takových hrdinů i filmů!

4) Červená želva / La Tortue Rouge (r. Michaël Dudok de Wit) – Krásný důkaz toho, že na to, aby se o lidském bytování mezi nebem a zemí řeklo něco skutečně podstatného a trvalého, netřeba spletitých zápletek, přebujelé stopáže, ba dokonce ani slov. Stačí jen jediný ostrov, trosečník, želva, moře, písek, obloha, ptáci a několik neposedných krabů…

Co dále stojí za pozornost:

Look & See: A Portrait of Wendell Berry (r. Laura Dunn), Příběh lesa / Les Saisons (r. Jacques Perrin, Jacques Cluzaud), Hon na pačlověky / Hunt for the Wilderpeople (r. Taika Waititi), Ouragan (r. Andy Byatt, Cyril Barbançon, Jacqueline Farmer; uvedeno na letošním Festivalu francouzského filmu pod krajně nesmyslným názvem Orkán) či Into the Inferno (r. Werner Herzog). Zvláštní doušku si ale zasluhuje také závěrečný akt filmu Rogue One: A Star Wars Story (r. Gareth Edwards), který je naplněním všeho, o čem vždy fanoušci ságy z jedné předaleké galaxie snili, a také úchvatnou lekcí v budování takřka hitchcockovského napětí.

Terrence Malick: Voyage of Time: Life’s Journey (2016)

Vít Gvoždiak

Bez jednoznačného pořadí.

Anomalisa (r. Charlie Kaufman, Duke Johnson)
Humr (The Lobster, r. Yorgos Lanthimos)
Komorná (Agasshi, r. Chan-wook Park)
Neon Demon (r. Nicolas Winding Refn)

Chan-wook Park: Komorná (2016)

Martin Horyna

Nejpozoruhodnější celovečerní filmy

Toni Erdmann (Maren Ade)

Paterson (Jim Jarmusch)

Probdělé noci (Wszystkie nieprzespane noce, Michał Marczak)

Temné stvoření (Oscuro Animal, Felipe Guerrero)

Fuocoammare: Požár na moři (Fuocoammare, Gianfranco Rosi)

Výjimečné krátkometrážní počiny

Jamie XX – Gosh (Romain Gavras)

Thunder Road (Jim Cummings)

Nejlepší české filmové a televizní počiny

Normální autistický film (Miroslav Janek)

Pustina (Ivan Zachariáš, Alice Nellis)

Semestr (Adam Sedlák)

Nejpalčivější osobní divácké resty

Místo u moře (Manchester By the Sea, Kenneth Lonergan)

Ornitolog (O Ornitólogo, João Pedro Rodrigues)

Sieranevada (Cristi Puiu)

De Potentia Dei (Ondřej Vavrečka)

Zázračná planeta  II (Planet Earth II)

Stranger Things (Matt Duffer, Ross Duffer, Shawn Levy)

Romain Gavras: Jamie XX – Gosh (2016)

Matěj Nytra

Ze zahraničních nových filmů pro mě byly nejintenzivější tyto top 3 (zásluhou progresivních podzimních festivalů Audiovize, Ostrava Kamera Oko, Mezipatra): Smrt Ludvíka XIV. (Albert Serra, 2016), Ornitolog (João Pedro Rodrigues, 2016) a Stát pevně (Alain Guiraudie, 2016). Stihl jsem taky Stück roku Toni Erdmann (Maren Ade, 2016) při pověstné projekci ve Velkém kině ve Varech.

Přidávám i mistrovské/podnětné novinky francouzských oblíbenců Philippa Garrela (Ve stínu žen), Bruna Dumonta (Líná zátoka) i Xaviera Dolana (Je to jen konec světa). A pozdní návštěva v kruhovitém temporytmu místa Paterson mě okouzlila víc, než jsem se obával – Jim Jarmusch je opět vlivným inspirátorem a věřím v jeho upřímnost.

Ovšem rád zvýrazním několik originálních projektů a povedených výkonů, které nabízí domácí hybná scéna především „alternativní“ audivoze: předně Morava, krásná zem I + II (Petr Šprincl, 2015 a 2016) a Návod k použití Jiřího Koláře (Roman Štětina, 2016), zábavná taky Posedlost (Tomáš Klein, 2015) a nezastihl jsem De Pontentia Dei (Ondřej Vavrečka, 2016). A vedle toho si cením úspornosti debutů Road-Movie (Martin Jelínek, 2016), již dříve viděného Prachu (Vít Zapletal, 2015) i funkčně aktuálního výkonu Já, Olga Hepnarová (Tomáš Weinreb, Petr Kazda, 2016). Ve své hravé sebereflexivitě jsou pro mě suverénní i jak Menandros et Thaïs (Antonín Šilar, Ondřej Cikán, 2016), tak i Němcův závětní Vlk z Královských Vinohrad (2016).

Albert Serra: Smrt Ludvíka XIV. (2016)

Iva Přivřelová

z distribuce

Anomalisa
Animovaný výlet do deprimované duše nejzajímavějšího hosta posledního karlovarského festivalu Charlieho Kaufmana. Zdrcující příběh vyhořelého muže, jemuž už celý svět splynul do jedné tváře a jednoho hlasu.

Požár na moři
Pozorovatelský, empatický dokument Gianfranca Rossiho, který pomocí juxtapozic, bez zbytečných slov a bez kárání sleduje uprchlickou krizi pohledem obyčejných obyvatel Lampedusy, včetně kluka, který si léčí zrak.

Toni Erdmann
Tragikomedie Maren Ade o vztahu bohémského otce a workoholické dcery, která díky své hloubce, záběru témat od otázek štěstí či feminismu k problému stresu a osamělosti, komplexnosti postav, citlivosti a aktuálnosti čněla na Evropských filmových cenách nad svými soupeři.

Saulův syn
Noční můra holocaustu předvedená v psychicky i fyzicky náročném filmu Lászla Nemese. Výrazná kamera supluje omezený pohled pološíleného člena sonderkomannda v Osvětimi Březince, který už nedokáže vidět souvislosti, smysl ani hrůznost své práce odklízeče mrtvých.

Sázka na nejistotu
Smutná komedie Adama McKaye, které se podařilo barvitě a s cynickým humorem vysvětlit příčinu nedávné ekonomické krize a k tomu si postěžovat na sebestřednou chamtivost, kvůli níž nás další krize zase někdy čeká. Můj loňský oscarový favorit.

před distribucí

La La Land
Okouzlující a plynule natočená pocta Damiena Chazella starým muzikálům a idealistickým snílkům, která nostalgii a filmová kouzla spojuje s postavami z reálného světa. Skvělí herci a skvělý soundtrack.

Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho
Milá skromná černobílá retro romance Juha Kuosmanena ze života skutečného boxera, který se zamiloval zrovna, když soupeřil o titul mistra světa. Boxerský film pro lidi, kteří nemají rádi box.

Paterson
Městská poezie Jima Jarmusche o řidiči-básníkovi a jeho spokojené životní rutině vedle manicky tvořivé ženy, nenápadně nepřátelského psa a povinnostmi unaveného šéfa pozvolně otvírá divákovo srdce k ocenění každodennosti.

mimo distribuci

Americký anarchista
Pozoruhodný emotivní dokument Charlieho Siskela, který pomocí nekompromisních dlouhých rozhovorů s mužem, jenž jako mladý a naivní napsal příručku pro budoucí teroristy a vrahy, odhaluje univerzální téma – jak těžké je vyrovnat se s minulými chybami a přijmout za ně zodpovědnost.

Rozhořčení
Režijní debut scenáristy Jamese Schamuse dokazuje (na rozdíl od Americké idyly), že román Philipa Rotha se dá dobře zfilmovat. Příběh dvou mladých outsiderů v USA 50. let, kteří si dovolili nezapadnout do obecné představy o slušném Američanovi, protestuje i proti současnému americkému vzestupu xenofobie.

+ Happy End
Strašidelná historka pro děti, kterou Jan Saska pojal jako pětiminutovou animovanou černo-humornou anekdotu výmluvnou i beze slov, dokonale provázanou a vtipně výstižnou.

Charlie Siskel: American Anarchist (2016)