Eva Zaoralová
Jan Křipač
Michal Kříž
Karel Och
Milan Klepikov

Eva Zaoralová
Pro mne byly největšími zážitky roku Paterson a Toni Erdmann. Ten první pro důmyslnost, s jakou Jim Jarmusch pracuje s jednotlivostmi téměř neexistujícího příběhu, aby z nich vytěžil nenápadnou oslavu poezie a lidství.  U toho druhého oceňuji originální  humor, s nímž Maren Ade prostředkuje dramatickou reflexi  o smyslu života, a fenomenální  herecké výkony Sandry Hüller a Petra Simonischka.

Z dalších filmů roku 2016 mi z různých důvodů utkvěly v paměti Normální autistický film (r. Miroslav Janek, ČR), Liberami (r. Federica Di Giacomo, Itálie), Une Vie (r. Stéphan Brizé, Francie), Ma Loute (r. Bruno Dumont, Francie), Noční zvířata (r. Tom Ford, USA) a Aquarius (r. Kleber Mendonça Filho, Brazílie, Francie).

Jim Jarmusch: Paterson (2016)

Jan Křipač
/1/ Toni Erdmann (Německo – Rakousko 2016, r. Maren Ade)
Výtečné spojení intelektuálního kina s groteskou à la Jerry Lewis.

/2/De Potentia Dei (Česká republika 2016, r. Ondřej Vavrečka)
Nejlepší český film a důkaz o tom, že i 100 let po Griffithovi může být montáž stále vynalézavá a objevná.

/3/ Vlast (Irák v roce nula) (Homeland /Iraq Year Zero/, Irák – Francie 2015, r. Abbas Fahdel)
Destruktivní síla války v šestihodinové rodinné kronice iráckého dokumentaristy.

/4/ Konkrétní film (Cinéma concret, Japonsko – Nizozemsko 2015, r. Takashi Makino)
Makinova strhující vizuální odpověď na musique concrète.

/5/ Aquarius (Brazílie – Francie 2016, r. Kleber Mendonça Filho)
Obraz společenské proměny Brazílie posledních desetiletí, zachycený v silném individuálním příběhu.

/6/ Closer + Hinterlands (Velká Británie 2016, r. Scott Barley)
Osobní lyrické filmy s nezaměnitelným výtvarným projevem.

/7/ Líná zátoka (Ma Loute, Francie 2016, r. Bruno Dumont)
Dumont po seriálu Malej Quinquin dál posouvá hranice filmového herectví a gagu.

/8/ Návod k použití Jiřího Koláře (Česká republika 2016, r. Roman Štětina)
Citlivě nasnímaný a znamenitě sestříhaný záznam vzniku rozhlasové inscenace je poctou režiséru Miroslavu Buriánkovi a jeho vytříbené práci s jazykem.

/9/ John From (Portugalsko 2015, r. João Nicolau)
Nové jméno portugalského (a světového) filmu.

/10/ 11 minut (Polsko – Irsko 2015, r. Jerzy Skolimowski)
Přes veškeré experimentování s časem a prostorem zůstává Skolimowski především suverénním filmovým vypravěčem.

+
Undergroundové filmy Jana Ságla – digitální rekonstrukce (CAS FAMU) a znovuuvedení (MFDF Jihlava, Galerie AMU) unikátní filmové tvorby 70. let, považované dlouho za ztracenou.

Takashi Makino: Cinéma concret (2015)

Michal Kříž
Neseřazuji jednotlivé tituly od nejlepšího k nejméně nejlepšímu, ale podávám prostý výčet filmů, které mě v roce 2016 oslovily:

Toni Erdmann (Německo – Rakousko 2016, r. Maren Ade)
Líná zátoka (Ma Loute, Francie 2016, r. Bruno Dumont)
Paterson (USA – Německo – Francie  2016, r. Jim Jarmusch)
Victoria (Německo 2015, r. Sebastian Schipper)
Manchester by the Sea (Místo u moře, USA 2016, r. Kenneth Lonergan)
American Honey (Velká Británie – USA 2016, r. Andrea Arnold)

Z českých filmů považuji za nejzajímavější tři tituly:

Návod k použití Jiřího Koláře (Česká republika 2016, r. Roman Štětina)
De Potentia Dei (Česká republika 2016, r. Ondřej Vavrečka)
Prach (Česká republika 2015, r. Vít Zapletal)

Andrea Arnold: American Honey (2016)

Karel Och
Manchester by the Sea (Místo u moře, r. Kenneth Lonergan)
The Happiest Day in the Life of Olli Mäki (Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho, r. Juho Kuosmanen)
Aquarius (r. Kleber Mendonca Filho)
Elle (r. Paul Verhoeven)
Toni Erdmann (r. Maren Ade)
Vlk z Královských Vinohrad (r. Jan Němec)
Normální autistický film (r. Míra Janek, dok.)
Whose Country? (Čí země, r. Mohamed Siam, dok.)
La permanence (Ambulance, r. Alice Diop, dok.)
Liberami (r. Federica Di Giacomo, dok.)

Juho Kuosmanen: The Happiest Day in the Life of Olli Mäki (2016)

Milan Klepikov
Sestavil jsem svých Top Ten 2016 a hned jsem viděl, že mi tam něco nehraje. Filmy vynikající (loni je natočili pánové Bruno Dumont, Emmanuel Lefrant, Eugene Green, Cristian Mungiu, Paul Verhoeven, Hou Hsiao Hsien), mnou pečlivě rozmístěné na jim příslušející příčky, jsem … zase vyřadil. Pří vší divácké satisfakci, kterou mi poskytly, se mi zdálo, že je nemohu dost dobře postavit vedle tří hlavních favoritů, obsahujících v úhrnu to, co od umění čekám.
Podíval jsem se pak na ty tři a přišlo mi, že úplně nejsprávnější by bylo letos vyzdvihnout jen film jeden… Ale protože na tom, že letopočet 2016 zůstane v análech zapsán jako rok Toniho Erdmanna, se tentokrát shodlo tolik lidí (což je sám o sobě zaznamenání-hodný fenomén), dávám do záznamů aspoň ještě:
2. Klaus Wyborny: Syrakusy (Syrakus) a 3. Yeon Sang-ho: Vlak do Pusanu (Busanhaeng) Nejlepší celovečerní český film roku pochází – a není to poprvé – od Ondřeje Vavrečky a jmenuje se De Potentia Dei.

Maren Ade: Toni Erdmann (2016)