Hvězdné války pod bičem bílého otrokáře
Rudolf Schimera

(Film a doba 1/2016)

Když se slavný americký novinář Charlie Rose ve svém pořadu Charlie Rose Show, který byl uveden během Vánoc roku 2015, v závěru rozhovoru s Georgem Lucasem dotázal, jak režisér vnímá to, že prodal licenci na své životní dílo studiu Disney, Lucas to přirovnal k rozvodu, své filmy nazval svými dětmi a nového majitele přirovnal s jistou nadsázkou k „bílému otrokáři“, jemuž své děti prodal. Do několika dní musel svou prostořekou poznámku samozřejmě odvolat a omluvit se za to, že mu přirovnání prý jen uteklo. Nejnovější sedmý díl ságy Hvězdných válek, nesoucí hrdý titul Star Wars: Síla se probouzí (Star Wars: The Force Awakens, 2015), byl v té chvíli zrovna v kinech po celém světě a podle skalních fanoušků i mnoha kritiků mu rozvod s Lucasem velmi prospěl. Ve finále i masové zisky stvrdily trend, že fanoušci ságy se stali mnohem důležitějším určovatelem její budoucnosti než sám tvůrce. I přes všeobecnou lidovou veselici, kterou byla recepce filmu provázena, začal postupně sílit hlas těch, kteří nejspíše propadli temnému vlivu Síly, protože se jim nová verze Star Wars vůbec nelíbila. Dokonce se začaly ozývat i takové hlasy, že všemi nenáviděná trilogie Lucasových prequelů je, i přes svou naivitu a chyby, stále lepší než tato nová verze od Disneyho. Řešení tohoto sporu však není úplně přímočaré, jak by se mohlo zdát, protože kauza o tom, jak by mělo vypadat důstojné pokračování dnes již legendární série, se táhne podstatně delší čas.

Fandom vrací úder

Když byl během roku 2015 uveden první trailer na sedmý díl Star Wars, parodie na sebe nenechala dlouho čekat. Byla šířena po internetu s příznačným názvem George Lucas’ Special Edition a její autor záměrně přeplnil původní minimalistické vyznění verze J. J. Abramse nadbytečnými efekty, digitálními postavami a dalšími absurditami.[1] Nechybělo ani doplněné uhnutí hlavy letce Poea před střelou, jež odkazovalo na kauzu digitální úpravy scény z baru z úvodního dílu klasické ságy Star Wars:  Epizoda IV – Nová naděje (Star Wars: Episode IV – A New Hope, 1977), kde Han Solo sice vystřelil na mimozemského pašeráka v původní verzi jako první, ale ve verzi revidované z roku 1997 došlo k úpravě, aby scéna vyzněla tak, že se jen bránil. Ve výsledku scházela snad jen všemi fanoušky nenáviděná postavička mimozemského klauna Jar Jar Binkse, který je dodnes pro mnohé ryskou, na níž pomyslná konvice jejich nervů začíná prudce vřít.

Na první pohled byl tento trailer docela legrace, bohužel těm, co sledovali v posledních letech kauzu, která se táhla kolem kritického vstřebání trilogie prequelů komunitou fandomu, a dlouho trvající mediální popravu George Lucase, úsměv na tváři brzy zamrzl. Lucas totiž natočil první díl nové ságy Star Wars: Epizoda I – Skytá hrozba (Star Wars: Episode I –The Phantom Menace, 1999) pro desetileté děti, podobně jako v roce 1977, když točil Novou naději, a u tohoto publika měl nakonec i veliký úspěch, včetně plastových hraček, které mu pomohly vybudovat jeho impérium a nezávislost na Hollywoodu. Americké děti však zapomněly zestárnout a chtěly vidět pokračování ságy věrné tomu, co znaly dětství. Nová sága se jim však nelíbila a prostřednictvím stále dostupnějšího internetu (a zejména na Youtube) si fanoušci začali postupně vynucovat změny. Lucas se tomu bránil a situace měla poměrně napjatý průběh, protože byl systematicky očerňován a šikanován v podobě úkolování, co a jak má na sériích upravovat. Poněkud podrážděný autor neodpovídal na požadavky fanoušků pozitivně a dal jasně najevo, že Hvězdné války jsou jeho majetkem.

Součástí tohoto souboje s fanoušky byla i režisérova neochota dát do oběhu starou verzi klasické trilogie bez digitálních úprav z roku 1997. Monstrozita kauzy, s jakou byl Lucas zavrhnut, byla zvěčněna v trochu účelovém dokumentu The People vs. George Lucas (r. Alexandre O. Philippe, 2010), kde jeho režisér (sám samozřejmě fanoušek Hvězdných válek a nepřítel jejich upravené verze a prequelové trilogie) demonstruje všechny již výše zmíněné křivdy a končí tím, že mu fanoušci stejně odpustí, protože jsou to výjimeční lidé. Podobně byli postiženi i někteří herci z této série, které si fandom rád bral na mušku. Herečka Natalie Portmanová se dnes přiznává, že sága jí málem zničila začínající kariéru, nebýt režiséra Mikea Nicholse a jeho filmu Na dotek (2004), kde jí dal šanci ukázat, že umí hrát. Hůře dopadl mladý herec Hayden Christiansen, který stigmatem své role dospělé verze Anakina Skywalkera poškozen byl a jenž nedávno zmínil, že Hollywood definitivně opouští. Asi nejhůře dopadl dětský herec Jake Lloyd, dětská verze Anakina Skywalkera, který měl díky kyberšikaně celou řadu problému a poměrně nedávno u něj byla diagnostikována schizofrenie.

Vlna nenávisti se na Lucase přivalila i po vzniku filmu Indiana Jonese a Království křišťálové lebky (Indiana Jones and the Kingdom of the Crystal Skull, r. Steven Spielberg, 2008), kdy mu byla ve stejném duchu přisouzena vina na tom, že některým fanouškům se film nelíbil, přestože vydělal astronomické částky.

Slib nové naděje?

Na skutečné pokračování série Hvězdných válek se tedy čeká bez nadsázky již od roku 1983, kdy měl na konci května v USA premiéru poslední, v pořadí šestý díl jménem Návrat Jediho (Star Wars: Episode VI – Return of Jedi, 1983). Během osmdesátých let vznikly pouze dva televizní filmy a jeden kreslený seriál o chlupatých postavičkách z rasy Ewoků[2] nebo animované seriály o robotech C-3PO a R2D2 zaměřené čistě na dětské publikum a celá sága tak ustrnula na bodu mrazu. Zmíněná trilogie prequelů, která se díky neutuchajícím žádostem fanoušků na plátně zhmotnila na přelomu milénia[3] (tedy přesně sedmnáct let po ukončení trilogie původní), vlastně jen dovyprávěla příběh zloducha Dartha Vadera a prezentovala úplně jinou podobou tohoto světa, kde byla dominantní silou galaktická Republika, byl zde etablován řád rytířů Jedi a naopak Sithové zůstávali stále jen v pozici tajemného podzemního hnutí, jež usiluje o politickou moc. Bez nadsázky se tedy na příběh, který byl přerušen před třiceti dvěma lety, navazuje až nyní filmem Síla se probouzí a vrací se i herecká posádka z původní trilogie (Carrie Fisherová, Harrison Ford a Mark Hamill), je zde taktéž scenárista Lawrence Kasdan[4] a na místě režiséra sedí samotným Lucasem schválený a fanoušky oslavovaný popkornový mesiáš J. J. Abrams. Záruka kvality by měla být tedy automatická.

Kritickému divákovi při sledování snímku Síla se probouzí brzy začne tuhnout úsměv, protože nabude pocit, že vše již kdysi kdesi v jedné daleké galaxii dávno viděl. Zásadní dějové osy vyprávění jsou totiž až podivně podobné Nové naději a v některých momentech odkazují i na epizodu pátou Impérium vrací úder. Snímek tak získává příchuť něčeho, co připomíná dnes populární rebootování nepovedených nebo postarších sérií (na které je Abrams koneckonců specialista), a o žádné lineární pokračování ságy se vlastně nejedná. Tento mazaný trik společnosti Disney nejspíš reagoval jednak na konzervativní fandom, který volal po atmosféře původní série, a současně se snažil oslovit i mladší publikum odchované sériemi jako Hunger Games. S tímto novým publikem přišlo i druhé překvapení: staré postavy se sice vrátily, ale generace nová, které sekundují, je uválena z úplně jiného těsta.

Trojice nových hlavních hrdinů sestává z dívky Rey (Daisy Ridleyová), bývalého stormtroopera černé pleti Finna (John Boayega) a v menší míře i Poea, kterého hraje Oscar Isaac, jenž je původem z Guatemaly, a zastupuje tedy hispánský element. Na straně negativní stojí neduživý běloch Kylo Ren (Adam Driver), který imituje svého dědečka Darth Vadera a zradil strýce Luka Skywalkera (Mark Hamill), jenž byl jeho mentorem. Ze starších postav se na scénu vrací Kylova matka – nyní již generálka Leia Organa Solo (Carrie Fisherová) a jeho ne úplně zodpovědný otec Han Solo (Harrison Ford). Děj filmu operuje s premisou, že řád rytířů Jedi se opět nepodařilo obnovit a že Sithové se znovu zmocnili vlády nad galaxií. Po Lukovi je tedy pátráno, aby pomohl obnovit rovnováhu sil, a plán k jeho nalezení je uložen (překvapivě!) v robotu BB8, který vypadá jako mladší synek R2D2. Na tento dějový tmel se nalepují i výše zmíněné nové postavy – Kylo Ren chce Luka najít, Poe má plán o jeho úkrytu a ten má dodat generálce Leie, Rey je vyvolena stát se Jediem a chce potkat Luka a Finn se k tomu všemu náhodou připlete, protože zničehonic nechce být již stormtrooperem. K tomu jim sekunduje Han Solo jako jediný nosný pilíř z původní ságy, který dostal alespoň nějaký větší prostor oproti většině starších postav.

Vrací se i všudypřítomná Síla, která již není definována midichloriany jako v prequelech, a dokonce jí není ani třeba se nějak učit ovládat systematickým výcvikem jako v trilogii původní, ale volá si své vyvolence sama. Její hlavní vyvolenou je krasavice Rey – de facto ženský ekvivalent Luka Skywalkera, a tedy i hlavní hrdinka filmu, jejíž kapacita dle všeho přesahuje nejen schopnosti klasických Jediů jako Obi Wan-Kenobi, ale i schopnosti přirozených talentů, jako byl Anakin Skywalker. Rey se totiž umění Jediů přirozeně naučí i bez mistra a vše, co ovládne v tomto díle, přesahuje cokoli, co uměli mužské postavy Jediů z dílů předchozích. Tímto však exkluzivita postavy Rey nekončí – ona je totiž ještě lepší bojovnicí než stormtrooper Finn nebo Kylo Ren, kteří prošli roky tréninku, a je dokonce i lepší mechaničkou než Han Solo, který přestože spravoval svého Millenium Falcona po mnoho let, dostává rady od Rey jako naprostý zelenáč. Alfa samec Han je na konci filmu dokonce nahrazen Rey na místě hlavního pilota, a to navíc za bujarého řevu jinak konzervativního chlupatého kolegy Žvejkala (Peter Mayhew).

Pachuť z těchto zásahů hořkne na jazyku zejména těm americkým diváků, kteří jsou již několik let svědky, jak si tamní „social justice warriors“ budují mediální kariéry na terorizování výrobců filmů a osočují je z domnělého rasismu, bělošského elitářství a mizogynie.[5] Typickým příkladem těchto mediálních hujerů je např. feministická aktivistka Anita Sarkeesianová, která se proslavila tím, že dává skrze Youtube autoritativní doporučení zejména tvůrcům počítačových her a osočuje je převážně z misogynie. K jejím aktivitám patří i komentování televizních seriálů a filmů a není divu, že byla s novou verzí Hvězdných válek více méně spokojena, a to zejména s faktem, že archetypální mytický model „cesty hrdiny“, který Lucas převzal od jungiána Josepha Campbella a udělal z něj esenciální osu vývoje Luka Skywalkera, byl tímto přepsán na „cestu hrdinky“. Jediný rozdíl spočívá v tom, že Rey se již nemá bohužel čemu učit, protože je prakticky bezchybnou mladou emancipovanou ženou, a dokonce nemá ani pravého antipoda, protože Kylo Renovi dokáže natlouct, kdy se jí zachce. Někteří rozezlení fanoušci kritizují poté nejen fakt, že děj nových Star Wars je jen dražší fan-fikcí z pera náctiletých dívenek, ale že Rey splňuje model idealizovaných a nezničitelných hrdinek zvaných anglicky „Mary Sue“, kterými tyto pisatelky zaplavují svoje blogy.

Je naopak s podivem, jak nikomu z podobných aktivistů nevadil fakt, že z postavy Finna, jemuž byla záměrně dána tmavá pleť, se stal jen jakýsi sidekick Rey. Dívka mu jednak odmítá podat ruku, když jí chce pomoci, což lze interpretovat nejen jako to, že je Rey „emancipovaná žena“, ale také jako fakt, že se běloška může štítit černocha. Nemluvě o tom, že jej Rey při jejich prvním setkání nazve dokonce zlodějem! Ve vší úctě – není zrovna toto jeden z hlavních stereotypů, kterým je černošská komunita vystavena a který by měl být kritizován?

Onen jásot nad tím, že uvedení hlavní ženské hrdinky a černocha dělá ze Síla se probouzí nějak progresivní film, je krátkozraký a poukazuje na past, kterou si politická korektnost sama pro sebe kope. Dokonce i čeští kritikové poslední dobou asi trochu nevědomky rádi papouškují slova amerických komentátorů i s omáčkou, jež však nebyla uvařena pro náš kulturní prostor. Kdybychom totiž vzali údajnou korektnost epizody Síla se probouzí opravdu doslovně, tak je nutno se ptát na úplně jiné otázky. Například takto: Proč se v celé Galaxii mluví jen anglicky? A proč třeba lidé jiné barvy pleti nehovoří jazyky zemí, odkud původně do USA přišli? Copak USA dobyly celou Galaxii, tedy logicky ovládly i naši mateřskou planetu a vymazaly zbylé kultury? A proč naopak kdokoli, kdo mluví humanoidům nesrozumitelně nebo hovoří s přízvukem, je zobrazován jako mimozemšťan s tykadly, slintající příšerka nebo pípající robot? Neurazí to zbytek světa?

Lucasův návrat?

Lucas byl vypráskán z chrámu jako kupčík a síla fandomu se probudila, protože je jí momentálně v Hollywoodu dopřáváno sluchu, neboť filmy podle komiksů a rebooty slavých sci-fi sérií vydělávají peníze. Vedle ní se probudila i síla amerických sociálních inženýrek a inženýrů, kteří si z nových Star Wars udělali rej rasové diverzity a „girl-power“ a jejich tažení na další díl ságy se má dle hodnověrných zdrojů zaměřit údajně na přesvědčení studia Disney, že mezi Finnem a Poem existuje milostný poměr.

Trochu hořkým soustem je zjištění, čím je tato radost a obecné veselení vykoupeno. Skutečný vizionář George Lucas, dávná legenda fandomu, člověk, který mu zasvětil život, předal svou ságu a s ní i podstatnou část legitimity, tedy toho, že jeho příslušníky vůbec někdo bere vážně, a byl poslán svými dětmi na vejminek i s dřevěnou mísou. Režisér varuje pouze tím, že bude točit už jen filmy pro své známé, které nikdo nikdy neuvidí. Někteří fanoušci sice pláčí, že zaprodání ságy do rukou „bílých otrokářů“ nebylo rozumné, ale dobře jim tak.

 

[1] Např. světelný meč hlavního záporáka Kylo Rena byl zduplikován podle vzoru tyče Dartha Maula a probleskl i duch Anakina Skywalkera v podání fanoušky nenáviděného herce Haydena Christiansena.
[2] Jednalo se o filmy Dobrodružství Ewoků (The Ewok Adventure, r. John Korty, 1984) a Bitva o planetu Endor ( Ewoks: The Battle for Endor, r. Jim a Ken Wheatové, 1985).
[3] Konkrétně tedy máme na mysli první díl Skytá hrozba (1999), druhý díl Klony útočí (Star Wars: Episode II –Attacks of the Clones, 2002) a třetí díl Pomsta Sithů (Star Wars: Episode III – Revenge of the Sith, 2005).
[4] Podílel se na Impérium vrací úder (Star Wars: Episode V – The Empire Strikes Back, 1981) a Návratu Jediho, ale psal i scénář pro Dobyvatele ztracené archy (Raiders of the Lost Ark, 1981).
[5]Politická korektnost vynucovaná systematickým terorem je momentálně v kontextu americké kinematografie velice silný fenomén a mnohé filmy a série vykazují tyto „korekční“ zásahy. Modelovým příkladem je např. transformace severského boha Heimdalla v černocha (hraje jej Idris Elba) v sérii o příliš árijském superhrdinovi Thorovi. Podobným terorem tweetujících trollů prochází v současnosti např. film Alexe Proyase Bohové Egypta (The Gods of Egypt, 2016), kde je dominantní bělošský casting, jelikož existuje kontroverze o skutečné barvě pleti původních Egypťanů. Tedy že Egypťané mohli být černoši. Sám J. J. Abrams má své máslo na hlavě za Star Trek: Do temnoty (Star Trek Into Darkness, 2013), kde byl osočen z tzv. „whitewashingu“ – tedy obsazování postav, které byly původně jiné než bílé barvy pleti, bělochy. Jednalo se o obsazení postavy zloducha Khana, který byl původně indického původu, bílým Britem Benedictem Cumberbatchem. Taktéž sama společnost Disney byla předmětem již tolika kritik kvůli genderové a rasové nekorektnosti, že je nemá smysl ani jmenovat. Boj o tuto větší „inkluzi“ má nakonec záštitu i v prezidentování Baracka Obamy, jenž ji má navíc v náplni svého politického programu a na tuto tendenci má jasný vliv. Naopak výmluvným paradoxem je fakt, že původní trilogie měla masivní ohlas za prezidentování republikána Ronalda Reagana (1980–1989), který titul ságy „hvězdné války“ použil pro svůj nukleární projekt porážky Sovětského svazu, kterému přezdíval Říše zla, šlo tedy o analogii k Darth Vaderově Impériu, jež sloužila propagandě ideologie opačné, než je silně levicová Obamova administrativa.