BOHDAN KARÁSEK

 

Pár slov režiséra

Nejstručněji řečeno, Karel, já a ty je úvahou na téma stálosti vztahů, úvahou vedenou na konkrétním půdorysu tří „titulních“ postav, přičemž ten trojúhelník kupodivu ani není milostný. Kdoví, zda tahle jemná neobvyklost zajímavosti ubírá anebo naopak, a kdoví, zda v tomhle půdorysu vůbec hledat nějaký takzvaný příběh. Líbilo by se mi spíš nazývat ho třeba situačním esejem (mohl bych tenhle žánrový podtitul klást na plakáty?) ve formě hraného filmu, snad s jistou příměsí dokumentaristické rozvolněnosti.

Začíná tím, že mladé manželství Saši a Karla se ocitlo na mrtvém bodě a oba manželé dospěli k názoru, že „aby spolu mohli zůstat, musí se napřed tak trochu rozejít“. Saša se na čas vystěhuje a nakonec skončí u kamaráda – ona a Dušan jsou tedy potom „já a ty“. Odtud se odvíjí sled dalších situací; některé z nich ukazují postavy, jak vypadají, když něco zažívají, v jiných se o životě jenom mluví. Je to rozhodně film plný povídání…

Jeho geneze byla nepřípadně dlouhá, úvaha o metodě vzniku se vyvíjela, byť s minimální zaopatřeností projektu bylo třeba se smířit hned zkraje. Nůžky mezi tvůrčími či produkčními nároky a reálnými prostředky se nakonec rozevřely o trošku víc, než jsem si představoval. Projekt s celkem regulérní ambicí hraného celovečeráku musel být realizován s rozpočtem řádově nižším, než kolik stojí i ten nejlevnější „nízkorozpočtový“ film, a za tenhle bláznivý nepoměr si samozřejmě můžu hlavně sám. Pořád si ale myslím, že v dané situaci (na kontě s dvěma zcela neznámými středometrážními filmy, bez důvěry profesionálního producenta, s čtyřicítkou na krku) to byla jediná cesta, jak byť jen o chloupek zjemnit stupeň své obskurity, totiž konečně vykročit cestou celovečerní metráže, s jasnou výstrahou, že pokud to neudělám teď, dost možná se to už nestane nikdy.

 

Ukázka ze scénáře

  1. Před domem u Dušana

Krátce před setměním. Saša stojí u vchodových dveří se svými dvěma zavazadly.

 

  1. Dušanův byt

Za okny tma, vevnitř rozsvíceno. Jsme s Dušanem u linky, nabírá z hrnce porci gulášové hmoty na talíř, kde už je seřazeno několik knedlíků. Saša, postávající kousek za ním, říká, že to stačí.

SAŠA: Doufám, žes nevařil kvůli mně.

DUŠAN: No ne úzce kvůli tobě. Už jsem to měl i na oběd.

SAŠA: Jasně, to máš třeba tejden jenom guláš, jo…

DUŠAN: Tejden ne, ale často to tak řeším, že si navařím na pár dní. Guláš je na to ideální, protože ho tady v tom hrnci můžeš udělat fakt moc. To je úspora všeho. Peněz, energie…

Jedí u stolu v Dušanově pokoji. Vypadají celkem spokojeně.

DUŠAN: No jo, ten pepř píše. Co? Není to na tebe moc vostrý?

SAŠA: Ne, dobrý. (Vzhlédne od talíře.) Máš tady kus omáčky.

DUŠAN: Kde?

Ukazuje si na špatnou tvář. Snaží se zorientovat v tom, co mu Saša ukazuje.

DUŠAN: Napravo, nebo nalevo?

Saša to zkrátí a smázne mu flíček prstem z tváře.

Je sklizeno ze stolu, otevřeli si po jídle pivo. Saša se drobně rozohnila při vzpomínce na scénku s Ivou, stříháme ostře do její řeči.

SAŠA: Já jsem si připadala jak nějaký děcko, který poučuje o dodržování pravidel… jak její děcko!

Dušan naslouchá klidně, se smutným úsměvem.

DUŠAN: Sašo, víš co? Co kdybys tu Ivu teďka jako takhle vzala – a vyhodila tady tim voknem z týhle místnosti ven…

SAŠA: Já vím. Já už se tim taky samotná seru. Ale to je těžký, my jsme nejlepší přítelkyně, nebo byly, nebo já nevim. Ještě ke všemu jsem si u ní nechala fén.

DUŠAN (ironicky): No tak to je nadělení…

SAŠA: Ach jo, doprdele. Jak dlouho myslíš… že to tady se mnou vydržíš?

DUŠAN: Tak samozřejmě než mě začne srát tvůj parfém, to je jasný.

 

  1. Dušanův byt

Ráno. Dušan otevřel oči, poté co zaznělo lehké bouchnutí vchodových dveří. Pohne

hlavou, pak se posadí na posteli.

Pomalu vstal, přistoupil k oknu a nahlíží přes sklo ven. Dole vidí postavu Saši odcházet po chodníčku někam k zastávce.

Dušan se dívá s lehkým zahloubaným úsměvem.

 

  1. Advokátní kancelář

Volnější pohyb v kanceláři či jiné společné prostoře advokátní firmy. Vstoupí jedna z kolegyň, zamíří ke kolegovi, který má místo u stolu naproti Saše, a položí před něj zvláštní dlouhou potravinu zalitou ve fólii.

KOLEGYNĚ: Na.

KOLEGA: Co to je?

KOLEGYNĚ: To mně dal klient, ten z tý farmy. Voni to sem nějak dovážej…

KOLEGA: A co s tim mám jako dělat?

KOLEGYNĚ: No jíst, to je zdravý. A drahý!

KOLEGA: Tak si to vem, ne?

KOLEGYNĚ: Jo. Todleto kdybych donesla domů, tak mě Pavel zabije.

KOLEGA: To je nějaká houba, nebo co to je?

KOLEGYNĚ: No já nevím, jestli houba…

Biopotravina zvláštního tvaru i barvy, na obalu jsou nějaké japonské znaky.

KOLEGA: Tak ať si to vezme Saša.

SAŠA: Ne, dík…

KOLEGA: Dyť Karel tyhle věci občas kupuje, ne?

SAŠA: No já hlavně nevím, kdy ho uvidím.

KOLEGA: Ajó.

Decentně se zarazil. Prochází místností někam dál, mluví na odchodu.

KOLEGA: Vztahy! Ty vaše vztahy… kdo to má sledovat.

 

  1. Kantýna

Nebo restaurace někde v blízkosti kanceláře. Saša s kolegyní (z předchozího obrazu)

jsou na obědě mezi prací.

KOLEGYNĚ: Já kdybych se odstěhovala od chlapa, tak to udělám proto, že se chci odstřihnout. A když se odstřihneš, tak všechno končí. Když se odstěhuješ, tak se odstěhuješ, a konec.

SAŠA: To ale právě není stěhování…

KOLEGYNĚ: A co to je??

SAŠA: Spíš jsem se trochu vzdálila…

Kolegyně na ni nechápavě civí.

KOLEGYNĚ: Sašo. Vzdálila… Podívej, buď spolu jste… a snažíte se vyřešit nějakej svůj problém, anebo ho můžete vyřešit tím, že se rozejdete, ale to, že se „vzdálíš“, nebo jaks to řekla? Že ses vzdálila, co to prosímtě znamená?

Saša mlčí.

KOLEGYNĚ: Kolik máš s sebou věcí? Dyť nemáš žádný zázemí. Kam ti chodí pošta?

SAŠA: To mně Karel dá, když bude něco urgentního.

Kolegyně se rozesměje, kroutí ve smíchu hlavou.

SAŠA: Já za to nemůžu, ale já to beru tak, že se může stát cokoli. A teď ještě nevím co. Nechci nic plánovat nebo předstírat, že něco nějak bude. Jediný, co vím, že chvíli nemůžu bejt doma, a zároveň můžu bejt chvíli u Dušana, což kdyby teď zrovna možný nebylo, tak potom samozřejmě…

Kolegyně už při vyslovení Dušanova jména velmi zpozorněla, a teď už jí musí skočit do řeči.

KOLEGYNĚ: U jakýho Dušana? Počkej, u jakýho Dušana, ty bydlíš u nějakýho jinýho chlapa? Já myslela, že to je ženská.

SAŠA: No, to bylo předtim.

KOLEGYNĚ: Ježišmarja. A máš s ním něco?

SAŠA: Nemám, to je kamarád!

KOLEGYNĚ: Škoda. Tím by se to třeba celý vyřešilo.

SAŠA (něžně): Ty seš blbá.

 

  1. Zámečnictví

Dušan u přepážky zámečníka nechává dělat kopii domovních klíčů. Stručný sestřih procesu, vidíme detailně i řemeslníka přímo při výkonu, broušení klíče.

Dušan vychází z výrobny klíčů na ulici.

 

  1. Jiná ulice

Dušan se vrací domů, jde někde poblíž svojí tramvajové zastávky, celkem nalehko, ale pod paží svírá velké balení toaletních rolí.

 

  1. Dušanův byt

Velmi útržkovité pásmo společného pobytu: opět naběračka s gulášem, pak Dušan se Sašou jedí u stolu  další várku včerejšího guláše.

Saša si v koupelně čistí zuby.

Dušan vchází do Sašina pokoje, který je už docela zabydlen její stopou. U okna zalévá květináček s mátou (v okolí jsou nenápadně vidět nějaké rekvizity Sašina pobytu).

Nakonec v posteli před spaním opět zanořen do knihy Eckharta Tolleho.

 

  1. Posluchárna UK

Nemusí jít hned o další den, můžem si představit celkem rázný, i několikadenní posun v čase.

Rozlehlejší místnost se studenty či posluchači vesměs z mladých lidí. Přednášející mluví dosti vědecky o nějakém problému z oblasti genetiky.

V auditoriu mezi jinými posluchači naslouchá dívka, která po čase instinktivně přeruší pozornost výkladu a ohlédne se někam stranou: u kraje místnosti se právě objevil Dušan, přišel trochu pozdě. S úsměvem na dívku kývne. Je to Daniela, na dálku pozdrav oplatí.

 

  1. Ulice

Dušan s Danielou se ubírají ulicí od budovy školy.

DUŠAN: V sedmdesátejch letech to bylo úplně běžný.

DANIELA: Co?

DUŠAN: No bytový semináře. To můžeš udělat i teď, k tomu nepotřebuješ vůbec nic.

DANIELA: Jenom… byt.

DUŠAN: Jenom byt!

DANIELA: Tak to udělej.

DUŠAN: Klidně. Jako klidně. Saša bude mít radost.

DANIELA: Kdo?

DUŠAN: To je jedna kamarádka. Co u mě teďka bydlí.

DANIELA (trochu se zarazí): Jo?

DUŠAN: Jako přechodně…

DANIELA: A ona je jako teďka u tebe doma?

DUŠAN: Říkám, takhle na pár dní nebo tejdnů…

DANIELA: To já vím, ale – jako ty seš teď tady a ona je teďka tam?

DUŠAN: Já nevím, možná je ještě v práci. (Trochu sarkasticky.) Nevím, kdy chodí domů z práce – jestli to chceš vědět nějak přesně a exaktně.

Chvilka divného mlčení.

DANIELA: To je dobrý, že říkáš doma. A myslíš u tebe.

DUŠAN: Tos ale řekla ty, ne? To neříkám já.

DANIELA: Ne, tys to teďka řek.

DUŠAN: Tys to řekla předtim.

DANIELA (trochu zmateně): Já jsem řekla něco jinýho…

DUŠAN: Tyjo, ty ses na tom normálně zasekla!

DUŠAN: Ty žárlíš, nebo co?

DANIELA: No tak určitě teďka žárlím! Dušane, proč vůbec říkáš takový věci?

DUŠAN: Já nevím. Já nevím, co se děje.

DANIELA: Mně jenom přišlo divný, že sis k sobě jen tak někoho nastěhoval, to je všechno.

DUŠAN: A proč?

Daniela mlčí.

DUŠAN: Tady jde fakt jenom… o normální kamaráčoft, nic dalšího.

Daniela se nad tím slovem rozesměje.

DANIELA: Kamaráčoft! No tak když jde o kamaráčoft…

Dušan se taky směje. To slovo je trochu úlet.

 

Karel, já a ty

Scénář a režie: Bohdan Karásek

Kamera a výprava: Zdeněk Eliáš

Zvuk: Jan Hála

Produkční: Eva Pavlíčková a zbytek štábu

Hrají: Jenovéfa Boková, Miroslav Faderholz, Miloslav König, Marie Švestková, Petr Marek, Petra Nesvačilová, Lukáš Bouzek, Marie Anna Krušinová, František Host, Anna Bubníková, Vít Klusák, Eliáš Jeřábek a další.

 

Film v odhadované délce 115 minut by měl mít premiéru v rámci ediční řady Cyklus Citrus někdy na přelomu tohoto a příštího roku. Aktuální informace je možné sledovat na https://www.facebook.com/alfredabouriany, seriál teaserů na film je postupně zveřejňován na youtube kanálu Filmové společnosti Alfreda Bouriany: https://www.youtube.com/user/alfredbouriana.