MARTIN ŠRAJER

S několika desítkami získaných ocenění a pouze dvěma negativními recenzemi na serveru Rotten Tomatoes patří Lady Bird mezi filmy vzbuzující u diváků velká očekávání, jejichž nenaplnění často vedlo ke zklamaným povzdechům a nepřiměřeně kritickým komentářům (viz některé ohlasy na Česko-Slovenské filmové databázi). Americká herečka Greta Gerwigová, v jejímž případě šlo o první samostatnou režii (jako spolurežisérka je podepsána pod vztahovým dramatem Noci a víkendy [Nights and Weekends, r. Joe Swanberg, 2008]), přitom natočila „pouze“ sympaticky upřímnou indie komedii o dívčím dospívání, kterou lze sledovat také jako prequel ke dvojici filmů, jež napsala spolu se svým stávajícím partnerem Noahem Baumbachem (Frances Ha [r. Noah Baumbach, 2012] a Mistress America [r. Noah Baumbach, 2015]). Sedmnáctiletá Christine McPhersonová (Saoirse Ronanová), upřednostňující přezdívku „Lady Bird“, která vystihuje její nenaplněnou touhu vzlétnout, by mohla být mladší verzí svéhlavých energických hrdinek, jimiž si Gerwigová v minulosti získala početnou fanouškovskou základnu. Lady Bird zároveň nese ještě výraznější autobiografický otisk.

Greta Gerwigová se narodila v roce 1983, hrdinka jejího příběhu, rozkročeného mezi roky 2002 a 2003, je o dva roky mladší. Christine by raději než katolickou střední školu v Sacramentu, kde žije pod neustálým dohledem svých rodičů, studovala svobodná umění v New Yorku, od něhož si slibuje větší volnost a kulturní vyžití i větší šanci stát se alespoň tak slavnou jako spisovatelka Joan Didionová, jejímž citátem je film uvozen. Autorka knihy Víc než další den byla dlouho nejslavnější rodačkou ze Sacramenta. Nyní ji začíná zastiňovat právě Gerwigová, která své rodné město opustila, aby mohla pro změnu vystudovat newyorskou Barnard College. Také další dohledatelná fakta z režisérčina života odpovídají dějovým peripetiím filmu. Tomu se v mnoha ohledech daří přesáhnout škatulku středoškolské komedie o první lásce a generačním neporozumění. Lady Bird sice pracuje se situacemi a charakterovými typy známými z filmů jako Bezmocná (Clueless, r. Amy Heckerling, 1995), Kráska v růžovém (Pretty in Pink, r. John Hughes, 1986) nebo Snídaňový klub (Breakfast Club, r. John Hughes, 1985), ale ty díky výstižné charakterizaci postav, vnímavosti vůči konkrétnímu místu a době a důvtipným dialogům nepůsobí obehraně. Přesvědčivé vystihnutí nálady americké společnosti po jedenáctém září nebo využití písniček od kapel jako Dave Matthews Band vytvářejí autentický podklad pro pronikavou výpověď o univerzálních tématech, jako je hledání společného dialogu mezi matkou a dcerou.

Oproti jiným teenagerským filmům, v nichž dívky slouží zejména k potěše chlapců, je v Lady Bird určující vztah mezi Christine a její přísnou, občas přehnaně kritickou, ale zároveň stále milující matkou Marion (Laurie Metcalfová), která pracuje jako zdravotní sestra v psychiatrické léčebně. Christine je příliš zaujata snahou dosáhnout svých snů, že nedokáže ocenit, co vše matka i její otec Larry (Tracy Letts) podstoupili, aby mohla studovat alespoň na stávající škole. Do filmu o dospívání tak během hádek nad praktickými záležitostmi netradičně vstupuje i motiv financí, ekonomické nerovnosti a snahy vzepřít se třídnímu zařazení, které značně limituje množství cest, po nichž se mladý člověk v budoucím životě může ubírat. Také kvůli nedořešeným rodinným problémům nejsou pro Christine klíčem ke štěstí chlapci. Netrápí ji tolik, že ještě s nikým nespala, ale že ji v životě nic nevychází a není spokojena sama se sebou. Nejdřív si potřebuje utřídit myšlenky a naučit se doceňovat, jak důležitá je schopnost myslet také na druhé. Zaměření spíše na vnitřní svět a sociální vazby jedné pubertální outsiderky než na konkrétní cíl typu ztráty panenství odpovídá také struktura vyprávění, které variuje několik podobných situací s různými postavami, díky nimž si protagonistka postupně uspořádává své priority a dochází k poznání, že není středem vesmíru, nýbrž že je vesmíru jako všichni ostatní docela lhostejná. Osobou nezbytnou k dosažení tohoto poznání je přitom právě matka, díky které si Christine uvědomuje, jak sebestředné je přisuzovat druhým své vlastnosti, a přitom neprojevit větší snahu o pochopení jejich situace.

Když postavám začnou docházet slova, nastupují namísto rychlých slovních výměn střihové sekvence podbarvené přesně vybranými songy, jež dokreslují náladu doby. Relativně krátký film díky tomu na jednu stranu neztrácí dynamiku, ale zároveň nemůže patřičně rozvést všechny dějové linie a projevit vůči vedlejším postavám stejnou vnímavost jako ke Christine a Marion. Občasná roztěkanost a zkratkovitost jsou ale zanedbatelné nedostatky ve vtipném, emocionálně pravdivém a vůči rodičům i dětem ojediněle empatickém filmu, který ke své mladé hrdince přistupuje se stejnou vážností, jako by šlo o dospělou ženu. Greta Gerwigová nemoralizuje a diváky se nesnaží vychovávat. K prozření nás vede nenásilně společně s Christine, která je v podání Saoirse Ronanové věrohodně nesnesitelná i neodolatelná a přispívá k tomu, že místy malinko předvídatelnému filmu nikdy nedojde energie. Lady Bird tak nedlouho po filmech Deník puberťačky (The Diary of a Teenage Girl, r. Marielle Hellerová, 2015) a Hořkých sedmnáct (The Edge of Seventeen, r. Kelly Fremonová, 2016) ukazuje, jak důležitý je ženský pohled, mají-li filmy o dospívajících dívkách vyprávět také o jiných typech lásky, než je pouze ta romantická.

 

(Článek vyjde ve Filmu a době 1/2018)

 

Lady Bird

(Lady Bird, USA 2017)

Režie a scénář: Greta Gerwigová

Kamera: Sam Levy

Hudba: Jon Brion

Hrají: Saoirse Ronanová, Laurie Metcalfová, Beanie Feldsteinová, Tracy Letts, Lucas Hedges, Timothée Chalamet, Jake McDorman, Lois Smithová a další

Délka: 94 min.

Distribuce v ČR: CinemArt

Premiéra: 1. 3. 2018