MARTIN ŠRAJER

Helena Třeštíková díky cyklu Manželské etudy a filmům René (2008), Katka (2009) nebo Soukromý vesmír (2011) patří doma i ve světě k předním představitelkám časosběrného natáčení. Na první zmíněný počin, započatý již v osmdesátých letech, nyní navazuje její dcera Hana, která se v celovečerním debutu zaměřila na své vrstevníky. Podobně jako Alice Nellis v Adopci: Konkurzu na rodiče (2014) a Jana Počtová v Nerodiči (2017) tak nabízí filmový dodatek k sociologickým studiím snažícím se popsat, podle jakých vztahových vzorců žijí mileniálové. Po dobu sedmi let od svatby sledovala celkem pět párů. Pro kinodistribuci byl vybrán ten, jehož příběh je údajně nejturbulentnější.

Mirka a Jakub jsou oddáni po šestiletém vztahu a narození dcery. Ona se před mateřskou živila jako sociální pracovnice. On pracuje jako investiční poradce. Na hypotéku si pořizují nemovitost za Prahou. Rok po svatbě čeká Mirka druhé dítě. Z Jakuba se stává hrdý otec syna Jeníka, při jehož porodu Mirce asistoval, a s kamarády zakládá start-up. Podnikání se nerozjíždí, Jakub přichází o práci. Musí si přivydělávat v dělnických profesích. Manželé se ale stále mají rádi a doufají, že krizi překonají. O několik měsíců později Mirka svého muže opouští. Deprimovaný Jakub je bez peněz, manželky a dětí a klade si otázku: „Je tohle dno?“

Nejde o poslední dramatický zvrat v emotivním příběhu, jehož leitmotivem je hledání finančního zázemí a kompromisu. Ten se snaží v partnerském životě i při výchově dětí najít zejména Mirka, s lety stále vnímavější a rozvážnější. Jakub se chová naopak podobně nezodpovědně jako v době, kdy se poznali. Vyprávění je postavené právě na kontrastu Mirčiny starostlivosti a nezralosti Jakuba, kterému teprve postupně dochází, že mateřská „dovolená“ má ke skutečné dovolené daleko, že vztah závisí na ochotě a schopnosti vycházet si navzájem vstříc nebo že zamilovanost není láska. Proti sobě jsou často stavěny záběry ukazující každého z partnerů při diametrálně odlišné činnosti, případně alespoň v jiném obrazovém plánu. Záběry Mirky účastnící se s dcerou kurzu pro rodiče jsou kupříkladu prokládány záběry Jakuba hrajícího si s kamarády s airsoftovými samopaly na vojáky. Později nás na jeho nedospělost a rezignaci na starost o sebe i o druhé upozorňuje zvýraznění motivu hraní počítačových her. Jakub sedící odevzdaně a sám v neuklizeném bytě, jímž se rozléhají výstřely ze hry, kterou hraje, patří k nejvíce skličujícím a současně nejvýstižnějším záběrům filmu, který jinak bezprostřednost, možnost být nablízku sociálním hercům a cit pro výstižný detail (např. Jakubovy ruce měnící se podle charakteru práce, kterou vykonává) nadřazuje výmluvným atmosférickým kompozicím. 

Ještě častějším zdrojem obav a konfliktů než Jakubova nezodpovědnost a bezstarostnost je pro manžele nedostatek peněz. Ve výpovědích zařazených do filmu se k nim sociální herci vracejí po celých sedm let. Z Prahy se na jednu stranu stěhují kvůli drahému nájemnému, ale následně je stresuje neschopnost splácet hypotéku. Přesvědčení, že se po přestěhování všechno změní k lepšímu, střídá frustrace. Zlom nastává, když se z Jakuba stane nezaměstnaný. Ztrácí sebeúctu, motivaci ke změně i chuť do života. Finanční problémy vnímá jako své největší selhání. Zároveň děkuje svému otci, bez něhož by údajně jinak byli „dávno pod mostem“. Mirka, osvojující si alternativní model výchovy, založený na vstřícnosti, naslouchání a vzájemné komunikaci, ne na trestech a příkazech, chce přesto svým dětem zajistit plnohodnotný rozvoj. Aby dceři mohla zaplatit lesní školku, nachází si brigádu.

Na jedné straně krize maskulinity a finanční závislost na rodičích, na druhé sebevědomá žena, která si dokáže prosadit svou (což se projevuje také tím, že ji nikdy nerozhodí, když jí Jakub začne skákat do řeči), dosažení vlastní spokojenosti vnímá jako svůj životní úkol a po většinu natáčení působí klidně a vyrovnaně. Tím silněji vyniknou dva momenty ze závěru filmu, kdy již zakoušenou bolest a zklamání nedokáže skrývat a její smutek se mění v slzy.

Přestože Hana Třeštíková oproti své matce, systematicky využívající televizního zpravodajství ke zpřítomňování „velkých dějin“, koncentruje veškerou pozornost na osobní historii protagonistů, neznamená to, že by do Nové generace nijak nepronikaly proměny společnosti a mezilidských vztahů. Usilovné hledání osobního štěstí, které chceme pokud možno okamžitě, snaha naplnit svůj individuální potenciál, odsouzenost k volbě z nepřeberného množství možností (viz také časté střídání zaměstnání obou partnerů, hledání alternativ ke klasické výchově), unikání do bezpečí virtuálních světů – to všechno odráží realitu životů mileniálů. Svižný spád vyprávění, kdy jednu změnu v životech postav rychle střídá další, současně vypovídá o zrychlujícím se životním stylu. Jak ukazují původní Manželské etudy, dříve bylo zvykem vzít se v mladém věku kvůli příspěvku na bydlení a vydržet spolu do důchodu. Dnes jsou lidé i jejich vztahy méně jistí, méně stálí a zdá se, že také méně šťastní. Možná jde o nutnou daň za větší nezávislost a individualistické uspokojování vlastních potřeb, o němž ve svých knihách píše například Gilles Lipovetsky.  

Nová generace přes svůj skličující vývoj ukazuje řadu situací, které by mileniály hypoteticky mohly, jak říká Mirka, přimět „zastavit se a říct si ,No tak takhle asi ne‘“. Dynamické vyprávění je zásluhou kauzálního provázání jednotlivých událostí do koherentního tvaru s uspokojivou pointou (vyjadřující současně zklamání i naději) a univerzálních témat mezilidských vztahů a komunikace zároveň vtahující i pro diváky jiných generací. Hana Třeštíková má srovnatelný pozorovací talent a schopnost vystihnout určující motivy něčího života jako její matka. Z Nové generace si tak můžeme odnést poučení, že budoucnost českého časosběrného dokumentu je nadějnější než budoucnost moderních vztahů.

(Text vyjde ve Filmu a době 1/2019.)

Manželské etudy: Nová generace

(Česká republika 2019)

Režie: Hana Třeštíková

Kamera: David Cysař

Střih: Jakub Hejna

Zvuk: Richard Müller

Délka: 91 min.

Distribuce v ČR: Aerofilms

Premiéra: 21. 3. 2019