Desátý Mezinárodní filmový festival Ostrava Kamera Oko nabídne od 25. do 30. září pop-up projekci filmu Manifesto v Galerií Plato, přehlídku filmů laureáta Ceny Jindřicha Chalupeckého Martina Kohouta a řadu významných hostů. Tématem jubilejního ročníku je „Portrét dámy“, čemuž odpovídá také programová nabídka – z velké části jde o filmy s výraznými ženskými hrdinkami, případně nasnímané či režírované ženami. Z programu vybíráme šest starších i novějších titulů, které se vyplatí zhlédnout na velkém plátně.

Acqua e zucchero: Carlo Di Palma, i colori della vita (r. Fariborz Kamkari, 2016)

Pokud jste obdivovali kameru filmů Červená pustina, Manželé a manželky nebo Všichni říkají: Miluji tě, je tento dokument určen pro vás. Příběh Carla Di Palmi je zároveň příběhem poválečné italské kinematografie. Ve filmu se k jeho kameramanskému umění vyjadřuje Wim Wenders, Bernardo Bertolucci nebo Ken Loach. Skrze jeho spolupráci s Woodym Allenem pak snímek rozkrývá, jak Di Palma do americké kinematografie vnesl evropskou senzibilitu.

Carrie (r. Brian De Palma, 1976)

Adaptace románu Stephena Kinga o dospívání dívky s telekinetickými schopnostmi se pro Briana De Palma díky velkému komerčnímu úspěchu stala průlomovým počinem. Režijně bezchybně zvládnutý film kombinuje poměrně vnímavé teenagerské drama s nekompromisním hororem a vrcholí jednou z nejpamětihodnějších katarzních sekvencí filmové historie.

Čtyři sestry (r. Claude Lanzmann, 2017)

Posledním dokončeným projektem letos zesnulého francouzského dokumentaristy je film tvořený čtyřmi epizodami o celkové délce čtyři a půl hodiny. Lanzmann metodou orální historie připomíná osudy čtyř žen, které za druhé světové války zažili hrůzy koncentračních táborů a s nimiž vedl dlouhé rozhovory v rámci dvanáct let trvající přípravy svého monumentálního dokumentu o holocaustu Šoa.

Jackie Brownová (r. Quentin Tarantino, 1997)

Tarantinova pocta blaxploitation kinematografii zůstává pro svůj nepředvádivý styl, zaměření na vztahy mezi postavami a téma stárnutí stále jedním z nejvyzrálejších (a paradoxně také nejméně doceněných) snímků amerického cinefila. Nechybí ovšem ani důmyslná práce s několika paralelními liniemi vyprávění, ironický nadhled, perfektní soundtrack a silná ženská postava, která nebere velké ohledy.

Portrét dámy (r. Jane Campion, 1994)

Ve stínu ostatních filmů novozélandské filmařky Jane Campion neprávem zůstává její adaptace románu Henryho Jamese Portrét dámy. Vizuálně podmanivé kostýmní drama je zároveň vypravěčsky neotřelou výpravou do ženského podvědomí, výpovědí o touze po svobodě a esejí zamýšlející se nad podrobováním žen mužským pohledem.

Východ slunce (r. Friedrich Wilhelm Murnau, 1927)

V prostorách veřejnosti běžně nepřístupného karvinského dolu Barbora se odehraje unikátní projekce vypravěčsky komplexního melodramatu Friedricha Wilhelma Murnaua, jednoho z vrcholných filmů němé éry. Ozvláštněním projekce bude kromě netradičního prostředí také živá hudba v podání uskupení Forma.

Celý program naleznete na stránkách festivalu.