DAN KRÁTKÝ

Ve dnech 6. až 12. prosince 2017 se v pražských kinech Ponrepo a Lucerna uskutečnil třináctý ročník asijského filmového festivalu Filmasia. Při té příležitosti jsem položil několik otázek festivalovým hostům. Derek Kwok Chi-Kin je hongkongský režisér, který prošel poměrně tradičním vývojem od lokálních a menších produkcí k obrovské čínské produkci s názvem Wu Kong (2017). Jeho kamarád a spoluautor Clement Cheng Si-Kit se věnuje primárně produkci a psaní scénářů. Podílel se například na filmu Můj strážný senior (The Bodyguard, 2016) legendárního Sammo Hunga. Spolu uvedli svůj fenomenální kung-fu film Chrabří bojovníci (2010).

 Od vašeho prvního filmu The Pye-Dog uplynulo deset let, cítíte nějakou výraznou proměnu, kterou jste v té době prošel?

Derek Kwok: Mám radost hlavně z toho, že jsem se za těch deset let nezměnil v tom hlavním, pořád dělám to, na čem mi záleží. To, co mě vždy lákalo. Vždycky jsem měl zálibu v podivnostech, zvláštnostech, ve filmu mám také rád pohyb a emoce. Odmalička jsem miloval žánrové filmy. Ve všem vycházím z toho, co mám rád. Zůstal jsem stejný i v tématech. Pracuji často s tématem toho, že člověk má vlastně šanci růstu, i když vychází z ničeho. Toto všechno mě provází pořád a myslím, že jsem se v tom nezměnil. A druhá pozitivní věc, která mě za těch deset let potkala, je spolupráce s vynikajícími tvůrci. Například v roce 2013 jsem spolupracoval se Stephenem Chowem na filmu Journey To The West: Conquering The Demons. S člověkem, kterého velmi obdivuji. Stále tak mohu jít směrem, který jsem si na začátku vytyčil. Po cestě jsem potkal tvůrce, od kterých jsem měl možnost se toho mnoho naučit a sám jsem rostl. To, co jsem za těch deset let udělal, v mnohém předčilo má očekávání, která jsem na začátku měl.

Většina vašich filmů jsou hongkongské produkce, případně koprodukce s Čínou, ale Wu Kong je váš první čistě čínský film. Jak tato spolupráce vznikla?

Derek Kwok: Šlo hlavně o finanční možnosti a o trh. U projektů, které jsou spíše komerční, cílí na většinového diváka, je spolupráce s Čínou výhodná. Tam jsou totiž peníze a mnohem širší možnosti realizovat velký film. U artovějších a menšinových filmů, které jsou spíše osobnější, tam se mohu vrátit do Hongkongu a pracovat s menšími producenty a nižším rozpočtem. Jde o filmy, které si člověk dělá spíše pro radost, jako Chrabří bojovníci. Snímky s vysokými rozpočty, jako Journey to the West nebo Wu Kong, jsou vytvořeny ve spolupráci s Čínou. Full Strike (2015) je pak mým menším, hongkongským filmem. Na každé straně jsou možnosti jiné. V obou těchto směrech tvořím, záleží na tom, co chci vyjádřit.

Projevuje se tato spolupráce i do procesu tvorby filmu? Točí se jinak s lokálními producenty v Hongkongu a jinak pod většími korporacemi v Číně?

Derek Kwok: První velký rozdíl je v jazyce. Já mluvím kantonsky, takže pokud točím v Hongkongu, můžu vše dělat v kantonštině. Mám pod kontrolou všechna jazyková specifika, všechny nuance. Ve chvíli, kdy se jedná o čínský projekt, musí se na scénáři podílet čínský scenárista. A to právě kvůli jazyku. I když jde například o mou myšlenku, je nutné s někým spolupracovat, aby se ta zpráva k čínským divákům dostala. Kromě jazyka mluveného se liší i jazyk filmový. V Hongkongu jsme zvyklí na rychlé filmy, takže i příběh se může odvíjet rychle. Kdežto v Číně jsou zvyklí na pomalejší tempo vyprávění. Také u emocí postav je nutné zpomalit a nechat je něco prožít. Takže i rytmus filmového jazyka se liší. V Číně a Hongkongu jsou dva systémy, jsou kulturně odlišné, i co se týče diváků a jejich zvyklostí. Má cesta spočívá v přenesení toho, co mám rád na Hongkongu, do Číny. A samozřejmě celá produkce filmu. Hongkong je malý, všechno si děláme sami. Na filmu pracuje deset lidí a jeden člověk dělá více věcí. V Číně je na každou drobnost někdo jiný, týmy jsou desetinásobně i stonásobně větší než v Hongkongu. Máte pocit, jako když vyjdete z malého městečka do Hollywoodu. Problém s čínskou koprodukcí je v tom, že trvá dlouho napsat scénář, protože musí projít schvalovacím systémem. Napíšete scénář a ten pošlete ke schválení, ten se vám vrátí s poznámkami. A pořád dokola. To ale není všechno. Ve chvíli kdy vše natočíte a začnete postprodukci, stále procházíte kolečky schvalování. Film vám mohou stopnout i těsně před uvedením do kin. Kvůli tomu je koprodukce s Čínou složitější.

Vy jste s Čínou spolupracoval na filmu Můj strážný senior, byla to podobná zkušenost?

 Clement Cheng: Já se k tomu filmu dostal až v poslední fázi. Existovalo už několik sestřihů, ale žádný z nich nefungoval. Vstoupil jsem do projektu až v úplně závěrečné fázi postprodukce, takže jsem nic takového nepocítil.

Takže finální sestřih filmu je vaše práce?

Clement Cheng: Řekl bych tak osmdesát procent finálního sestřihu.

Uvažujete o těchto koprodukcích právě jako o možnosti vyvážet kantonskou kulturu nebo jako nutnosti zajistit finanční stabilitu?

Derek Kwok: Je to tak trochu obojí. Film je kombinací produktu a umění. Myslím, že tvůrce musí v každé době vědět, kde leží jeho trh. A musí za ním. Co se týče témat a otázek, které ve filmu řešíme, to je stále stejné. Když si vezmeme Hongkong v osmdesátých letech, bylo nemožné natočit artový film bez akce a sexu. Takový projekt by neprošel. A teď jsou v Číně citlivá témata, která také neprojdou. Ale právě věci, které by neprošly v Hongkongu osmdesátých a devadesátých let, tu točit můžeme. Věci méně komerčně zaměřené. Záleží na pohledu každého tvůrce, jak využije možnosti které má. Velké finance v oblasti filmu mají plusy a minusy. Stejně jako cenzura. Říká se, jestli to je otevřenější a uvolněnější, ale je to vždy případ od případu. Když jsem dodělal Wu Konga, kritika říkala, že ten film je protivládní. Protikomunistický. Jak je to možné? Dá se vlastně udělat spousta věcí, když s tím umíte pracovat. Opičí král je rebel, když tu postavu využijete správně, můžete rebelovat proti systému, ale stále projít cenzurou. Můžete za čínské peníze natočit protikomunistický film. Další film, který budu dělat, je o kulturní revoluci. To je téma, které v Číně obyčejně neprochází. Budu muset vybalancovat to, co by dříve neprošlo.

Chrabré bojovníky jste přivezli na 35mm, chybí vám při tvorbě filmový materiál?

Clement Cheng: Do jisté míry ano. S filmovým pásem člověk vždycky věděl, jak na tom je. Měl to v oku. Nebo na zádech. Bylo to dražší, ale příjemnější. Člověk cítil materiál. V dnešní době si to může dovolit jen několik autorů jako Christopher Nolan, Quentin Tarantino nebo P. T. Anderson. Dobře to je vidět na 4k verzi Made in Hong Kong. Ten film je nádherný, úžasný. Ale není z něj cítit materiál. Jeden z těch důvodů, proč byl tak nádherný, byl způsob, jakým pro něj získávali filmový materiál. Každá část je natočená na jiný, všechno je vlastně nefunkční, ale krásné. I vady mohou být krásné. Kvůli tomu mi filmový materiál chybí.