DAN KRÁTKÝ

Režisér populárních komedií jako Blbý a blbější (Dumb and Dumber, 1994) či Něco na té Mary je (There’s Something About Mary, 1998) svým nejnovějším snímkem Zelená kniha nechtěně vyvolal diskusi týkající se reprezentace rasismu. Jeho na první pohled optimistická road movie vypráví o xenofobním řidiči s přezdívkou Tony Lip (Viggo Mortensen), který strávil několik týdnů jako řidič černošského hudebníka Dona Shirleyho (Mahershala Ali) při koncertní šňůře po jihu Spojených států. Ze společných cest, založených na skutečných událostech z šedesátých let, vyrostlo nepravděpodobné přátelství, a ještě méně pravděpodobný lék na rasové předsudky. Po prvotním nadšení a získání divácké ceny na festivalu v Torontu se začaly objevovat skeptické a otevřeně kritické reakce, vytýkající filmu zjednodušující pojetí rasismu. Na povrch také vypluly skandály tvůrců – jedním z těch nejvýraznějších byl xenofobní tweet scenáristy a syna opravdového Tonyho Nicka Vallelonga –, načež se Zelená kniha stala jedním z nejkontroverznějších snímků posledního roku. Parťácká komedie ztrácí kontrolu především ve složitých serpentinách dialogu s rasismem, který je ve Farellyho pojetí až příliš černobílý.

Tato společenská rovina, jež protíná vyprávění, reklamní kampaň i kritické reflexe, je od filmu neoddělitelná. Přesto se v takových diskusích často zapomíná na výstavbu snímku, která se potýká s vícero problémy a nad rámec povrchního dojetí nemá co nabídnout. Je to právě tematizace rasy a její pozice v narativu, jež obnažuje ruptury a limity Farrellyho přístupu. Barva kůže se stává nejen necitlivě uchopeným tématem, ale také primitivní narativní berličkou, na níž Zelená kniha až obsedantně staví své vláčné epizodické vyprávění.

Narativní osnova je poměrně jednoduchá. V prvních třiceti minutách se seznamujeme s italsko-americkým hromotlukem Tonym, který pravidelně dokazuje, že tíhne ke zjednodušování a aroganci – jedná rasisticky, sexisticky a eticky necitlivě. Zbytek filmu už trávíme na cestách, kde další hodinu sledujeme řadu epizodních konfliktů, jejichž spouštěčem je vždy výhradně Shirleyho tmavá kůže. Po osmdesáti minutách se ustaví přátelství a dynamika se trošku promění – nyní je vůči rasismu citlivý i Tony. Jakékoliv další konflikty jsou pouze naznačeny, ale nikdy se nedostanou do popředí. Naprosto dominantní je pak tezovité přesvědčování Tonyho, že všichni černoši nejsou stejní. Ve druhé polovině rozdá řidič za Shirleyho několik ran a je nasměrován k sebereflexi. Zelená kniha stojí na té nejbanálnější road movie formuli a svou únavnou osnovou vyprávění budí dojem povrchního a didaktického crowd-pleaseru, jehož ambice končí u řetězení epizod bez navracejících se motivů či konfliktů.

Nejproblematičtějším aspektem zůstává uchopení černošského hudebníka, který je reduktivním ztělesněním vlastní rasy. Nad tento definující rámec postrádá jakákoliv narativní vlákna, skrze něž by mohl být profilován jako psychologizovaná individualita – je pouze zjednodušujícím morálním kompasem nabízejícím snadná řešení. Pokud takový přístup srovnáme se soudobými filmy, které rasu tematizují, jako Uteč (Get Out, r. Jordan Peele, 2017), Moonlight (r. Barry Jenkins, 2016), Sorry to Bother You (r. Boots Riley, 2018) nebo seriál Atlanta (2016–současnost), otevírá se nám nová paleta problémů. Tato díla totiž stojí na jedincích s vlastními cíli a množstvím profilujících vlastností. Rasa je pouze jedním aspektem z mnoha, v současné Americe sice může být limitující, ale na druhé straně je zdrojem unikátní a nesmazatelné společensko-kulturní síly. Uvnitř těchto komplexních tematických systémů se pak rozvíjí působivý a nejednoznačný dialog, v němž všechny problémy rozhodně nepramení z barvy kůže a arogance bílého člověka. Takové srovnání obnažuje nejen necitlivost snímku Zelená kniha, ale také jeho formální nezajímavost. Pro Farellyho tým jsou rasové předsudky ekvivalentem přímé jižanské dálnice. Zveličenou nesnášenlivostí, s níž odmítají komplikovaný terén současných společenských tenzí, které už nestojí na takto černobílém střetu, nýbrž na daleko nuancovanějších projevech.

Zelená kniha nenabízí přátelskou road movie ani sofistikovanou diskusi s rasovou nesnášenlivostí. Naopak jde o formálně unylý a stylisticky strnulý crowd-pleaser, jehož jedinou ambicí je dojmout diváky tím, jak bývalo špatně – ne nepodobně jako to dělal oscarový a srovnatelně problematický Černobílý svět (The Help, r. Tate Taylor, 2011). Farelly utíká od komplikovaných snímků o cestování a současných společenských diskusí k eskapickému pojetí minulosti. Běloši a černoši už mají společné záchody, co chtít víc?

(Text vyjde ve Filmu a době 1/2019.)

***

Zelená kniha

(Green Book, USA 2018)

Režie: Peter Farrelly

Scénář: Nick Vallelonga, Brian Hayes Currie, Peter Farrelly

Kamera: Sean Porter

Hudba: Kris Bowers

Hrají: Viggo Mortensen, Mahershala Ali, Linda Cardelliniová, Sebastian Maniscalco, Dimiter D. Marinov, Mike Hatton, P. J. Byrne a další

Délka: 130 min.

Distribuce v ČR: Aerofilms

Premiéra: 7. 3. 2019