ALENA PROKOPOVÁ

Jedna z  nejvýdělečnějších – a nejmilovanějších – sérií v kinematografické historii si svůj mediální příběh obohatila o další peripetii. Osmý díl galaktické ságy Star Wars, kterou před čtyřiceti lety odstartroval režisér a producent George Lucas, si premiéru odbyl v loňském, emocionálně i ekonomicky osvědčeném vánočním čase. Nový příběh rodiny Skywalkerových považuje odborná kritika za jeden z nejpovedenějších v rámci celé série – a ve vzácné shodě potěšil i diváky. Do pokladen kin sice Poslední z Jediů přinesl celosvětově „jen“ 1,3 miliardy dolarů (a nemůže se tedy rovnat s předchozím rekordním „dvoumiliardovým“ dílem, kterým – s podtitulem Síla se probouzí [The Force Awakens] – v roce 2015 celou sérii restartoval producent, scenárista a režisér J. J. Abrams). Je nicméně v globálním měřítku nejvýdělečnějším filmem roku 2017 a – když nepřihlížíme k inflaci – devátým nejvýdělečnějším titulem filmové historie.

Poslední z Jediů potvrdil, že historicky mimořádně zkušená společnost Disney, pod jejíž hlavičkou od roku 2012 působí původní starwarsovská produkční firma Lucasfilm, správně zvolila jinou (a divácky zřejmě dlouhodobě úspěšnější) strategii než otec-zakladatel série, George Lucas. Ten na svou původní trilogii z let 1977–1983 navázal třídílným prequelem (1999–2005), rozhodnutí podchytit mladší generaci diváků a přesvědčit ji, že se Star Wars může vyrůstat, se však ze zpětného pohledu příliš neosvědčilo. (Přestože podobný, dokonce mnohem rozmáchleji pojatý kalkul producentů Harryho Pottera z let 2002–2011 můžeme považovat za distribučně i vypravěčsky úspěšný.) Potenciálně vzrušující nápad sledovat vzpestup galaktického zla na příběhu hlavy starwarsovské filmové rodiny, Anakina Skywalkera, navíc oslabil Lucasův scenáristický a režijní vklad, jenž v rámci dobové, výrazně sofistikovanější fantasy produkce nepůsobil tak originálně, jak se od pokračování legendární série očekávalo.

Rozhodnutí Walt Disney Studios spojená s novou trilogií, již zviditelnil sedmý díl, Síla se probouzí, a nyní přesvědčivě stvrdila osmička, však působí mnohem odvážněji a kreativněji než Lucasova strategie – a to i v současných, náročných žánrových kontextech. Disney tak potvrzuje, že společnostem, které koupil (ať už jde o Lucasfilm či od roku 2006 o Pixar), ponechává dostatek volnosti a dokonce je zřejmě podporuje v nestandardních rozhodnutích. Nyní směřuje Lucasfilm k dlouhodobému, ambicioznímu plánu srovnatelnému s jeho spoluprací se společností Marvel Studios na franšíze inspirované jejími komiksy o superhrdinském týmu Avengers. Zatímco Rian Johnson se osvědčil a bude pracovat na další trilogii Star Wars uvádějící na scénu nové hrdiny, Disney z hlavního kánonu loni začal vydělovat vedlejší linii s podtitulem Star Wars Story. Jde o samostatné filmy časově předcházející hlavní sérii a věnované známým motivům (silně neortodoxní a dobře přijatý prequel Rogue One, r. Gareth Edwards, 2016) či mládí některých postav (Han Solo, Obi-Wan Kenobi).

Novinkou v rámci kanonické trilogie Star Wars je angažování výrazných autorských osobností (čímž se ještě cizeluje koncept původní série, v níž se do služeb Lucasova příběhu dali zkušení režiséři Irvin Kershner a Richard Marquand). Po J. J. Abramsovi, který u Posledního z Jediů působí jako jeden z výkonných producentů a který zůstává i nadále se sérií produkčně i autorsky spojený, volba padla na Riana Johnsona (středoškolský noir Zmizení [ Brick, 2005], sci-fi o cestách časem Loope [2012]). Podobně jako Abrams, i čtyřiačtyřicetiletý Johnson potvrzuje, jak užiteční jsou pro současný americký film, pracující se sériemi a variacemi, autoři s televizní seriálovou zkušeností (v jeho případě jde především o krimiseriál Perníkový táta [Breaking Bad, 2008–2013]). Celistvý výsledek můžeme přičíst i tomu, že Johnson pracoval v podmínkách, které jsou pro hollywoodských mainstream atypické: ani kvůli blockbusteru s rozpočtem 200 milionů dolarů nemusel měnit pracovní návyky. Jako vždy natáčel podle vlastního scénáře a v těsné spolupráci s kameramanem Stevem Yedlinem.

Argumentem pro jeho angažmá byl nepochybně na vypravěčskou přehlednost náročný a vizuálně koncentrovaný Looper. Režisér s kreditem nezávislého, přemýšlivého autora však je pro Star Wars přínosem i díky schopnosti pracovat se zajímavým výsledkem se známými herci a sladit jejich výkony v sebevědomém epickém vyprávění, jehož emocionální bohatství a mytologický patos jsou vyvažovány četnými humornými momenty. Poslední z Jediů „hláškuje“ s podobnou vervou jako současné akční filmy, zůstává však téměř důsledně vkusný.

Úspěch filmu můžeme přičíst i tomu, jak zručeně Johnson využívá vypravěčsky funkční, v současnosti oblíbený sériový formát: starwarsovská osmička je totiž (výrazněji než Síla se probouzí) současně pokračováním i remakem a má zastřešující charakter rebootu (restartu) – tak jako (vypočítáno bez ohledu na zdařilost a diváckou úspěšnost) Casino Royale (r. Martin Campbell, 2006), Star Trek (r. J. J. Abrams, 2009), Barbar Conan (r. Marcus Nispel, 2011), Amazing Spider-Man (r. Marc Webb, 2012), Terminator Genisys (r. Alan Taylor, 2015), Krotitelé duchů (Ghostbusters, r. Paul Feig, 2016) nebo Vetřelec: Covenant (Alien: Covenant, r. Ridley Scott, 2017) či Blade Runner 2049 (r. Denis Villeneuve, 2017). Jako bezpředmětné se ukázaly pochybnosti spojené s otázkou, zda změny akceptuje rozsáhlá fanouškovská základna (na níž je existence franšízy závislá): sofistikovaná hra s diváckým očekáváním se odvíjí od vyvažování novinek prvky osvědčenými v původní trilogii. Johnsonův film zpevňuje a rozvíjí vypravěčské prvky spojené zvláště s epizodou V. (Impérium vrací úder [Empire Strikes Back, r. Irvin Kershner, 1980]), a to prostřednictvím nových postav, jež v jejich pozicích pomáhají ukotvit zestárlí původní hrdinové.

Středobodem příběhu je opět dívka Rey (intenzivní Daisy Ridleyová), která absolvuje jediovský výcvik u zestárlého Mistra Lukea Skywalkera (překvapivě dobrý Mark Hamill). Lucas už v sedmdesátých letech uvažoval o ženské hrdince, genderovou orientaci nové trilogie ovšem posilují i postavy velitelky Leiy (Carrie Fisherová), viceadmirálky Amilyn Holdo (Laura Dernová) a údržbářky Rose (Kelly Marie Tranová). V těchto Star Wars ženy políčkují muže a zpochybňují zbrklé „machistické“ hrdinství spojené s přímočarou, silovou akcí. Závěrečný boj na „krvavé“ bitevní pláni sice zase patří mužům, genderový apel je však zjevný.

Nové Star Wars nicméně opět vyprávějí o světlé a temné straně Síly, aniž by příliš relativizovaly vztah dobra a zla. Motiv otcovraždy a motiv ctižádostivého žáka, který podlehne vábení zla, se v poslední trilogii rozvíjí přes syna Leiy a Hana Sola – Bena, který si říká Kylo Ren a touží kopírovat osudy svého slavného děda Anakina. I díky dravému hereckému nasazení Adama Drivera je Kylo zajímavější postavou než Rey, přestože oba ve vyprávění sdílejí (vedle telepatického propojení) tutéž nostalgizující stínovou pozici (zatímco Ben v mnohém připomíná Anakina, příběh Rey zase dává vzpomenout na Lukea).

Poslední z Jediů je předposledním dílem devítidílné série, takže nostalgie i patos jsou na místě. Příběh se však nakonec noří do temnoty hlouběji, než finále prostředních dílů obou předchozích trilogií (Impérium vrací úder a Klony útočí [Attack of the Clones, 2002]). Odpůrci temné strany Síly dosud nikdy nebyli tak početně zdecimovaní, jejich aktivity nebyly tak marné a jejich volání o pomoc nezůstalo tak chladně oslyšeno jako nyní. Nepřítomnost spásné kavalerie přicházející na pomoc v poslední chvíli je v Johnsonově filmu až křiklavá. Žádné Star Wars se sice prvoplánově nevyjadřují k sociální či politické americké realitě, tentokrát ovšem film jako jistý komentář k postobamovským USA můžeme vnímat. V rámci série zcela nestandardní konec otevírá prostor „nové naději“ prostřednictvím periferní postavy – Silou obdařeného malého otroka z hráčského letoviska Canto Bight. Zajímavé je, že ani Rey nepatří k „vyvoleným“, i když její původ se bude pravděpodobně ještě řešit: nevíme, zda zůstane talentovaným outsiderem z vesmírného zapadákova jako kdysi Anakin, nebo zda se odhalí její pokrevní vazby s některou z „velkých“ postav z první hrdinské generace.

Zatím ovšem nelze předvídat, zda se v závěrečném dílu Rey dočká podobně převratné větičky, jakou bylo pro Lukea lakonické oznámení jeho úhlavního nepřítele „Jsem tvůj otec“. Netušíme ani, jestli se působivý odchod Lukea Skywalkera ze světa stane stejně kultovní scénou jako skon Kenobiho a Yody. Nevíme, jesti do sebe všechny díly této složité skládačky zapadnou se stejnou osoudovou logikou, jakou dokázal Lucas vygenerovat ve finále Pomsty Sithů (Revenge of the Siths, 2005), kde se Anakin Skywalker defitivně změnil v Darthe Vadera.

Ať to bude jakkoli, jednu z kultovních promluv Star Wars – Yodovo konstatování „Budoucnost je vždycky v pohybu“ – nyní studio Disney naplnilo příslibem plnokrevného velkého závěru, na jehož strategii je snadné se těšit.

 

Star Wars: Poslední z Jediů

(Star Wars: Last of the Jedi, USA 2017)

Scénář a režie: Rian Johnson

Kamera: Steve Yedlin

Hudba: John Williams

Hrají: Daisy Ridleyová, Mark Hammill, John Boyega, Oscar Isaac, Adam Driver, Carrie Fisherová, Kelly Marie Tranová, Laura Dernová, Benicio Del Toro, Domhnall Gleeson, Andy Serkis a další

Délka: 150 min.

Distribuce: Falcon

Premiéra: 14. 12. 2017