ALENA PROKOPOVÁ

Pokračování diváckého hitu studia Pixar, který v roce 2005 získal Oscara za nejlepší animovaný film, nezrcadlí jen pokrok, který v uplynulých čtrnácti letech zaznamenala digitální animace. Úžasňákovi 2 reagují také na příklon k sériím a další změny v hraném akčním žánru, k němuž se hlásil už původní film téhož režiséra – Brada Birda. A ukazují také, kam se originální a průkopnický Pixar posunul dvanáct let poté, co se stal dceřinou společností zábavního giganta The Walt Disney Company. Všechny tyto změny působí v kontextu hollywoodského filmového průmyslu „úspěšně“, jako pokrok: Úžasňákovi 2 představují prototyp moderní, rodinné animované podívané (jsou v současnosti divácky nejúpěšnější pixarovkou, která navíc dosáhla miliardových tržeb za pouhých 46 dní, což v animovaném žánru představuje dosavadní rekord). Všechna „nej“ se dobře hodí k příběhu, který se řítí kupředu v nesmlouvavě dravém tempu, aby naplnil „dospělou“ metráž (118 minut) bombastickými efekty, smělými akcemi – a naštěstí i inteligentním humorem, lidskou jímavostí a chytře podaným poselstvím. Ty byly pro pixarovky vždycky příznačné – stejně jako trvalý důraz na originalitu, v hlavním proudu animovaného žánru i historicky neobvyklý.

I Pixar ovšem sází na sériový koncept, který společnost Disney dovedla k marketingové dokonalosti v nových pokračováních Star Wars a (jako vlivný distributor) i v sérii Avengers. Úžasňákovi 2 originální nejsou, aspoň ne tak, jako bylo dobrodružství z dětského pokoje Toy Story: Příběh hraček (Toy Story, r. John Lasseter, 1995), příběh osamělého robota Valli-I (Wall-E, r. Andrew Stanton, 2008) nebo i charliekaufmanovská výprava do lidské mysli V hlavě (Inside Out, r. Pete Docter, Ronaldo Del Carmen, 2015). Je zde vše, co se očekává od „pokračování po letech“, jež dnes může připomínat až remake (za čtrnáct let, která uplynula od prvního filmu, přece vyrostla nová divácká generace).

Znovu je tu superhrdinský pár Bob a Helen Parrovi a jejich tři děti – Violet, Dash a Jack-Jack. Rodina Mr. Úžasného znovu zachraňuje svět, tentokrát před padoušským hypnotizérem s destruktivními zálibami Screenslaverem. Vyprávění začíná prakticky tam, kde předchozí film skončil. Animovaní hrdinové nestárnou, což je výhoda oproti hraným sériím operujícím v čase (čtrnáct let nevydržel žádný z hlavních představitelů bondovek, ke kterým tak energicky odkazovali první Úžasňákovi – i současný 007, Daniel Craig, bude tuto roli naplňovat „jen“ třináct let). Parrovi se nemění, vzhledově ani povahově, ale nový příběh Úžasňákových respektuje infantilizaci dnešního hollywoodského mainstreamu, jež jde ruku v ruce se sofistikovanou vnější ornamentálností.

Problémy v příběhu nyní neřeší jen rodiče, ale i děti: dospívající Violet čelí úskalím první lásky, Dash bojuje se školní matematikou… a Jack-Jack všem zatopí, protože ještě neumí zvládat své superhrdinské schopnosti (což ovšem víme už z Birdova krátkého film Jack-Jack útočí [Jack-Jack Attack, 2005]). Otec Bob je opět konfrontovaný s všednodenní realitou: přebírá totiž péči o potomky po Helen, která se na výzvu staromilského telekomunikačního magnáta Deavora coby superhrdinka Elastička vrací naplno do akce, aby vylepšila kredit rodiny, potažmo celé superhrdinské komunity. Ta se totiž ocitla v nemilosti vlády i veřejnosti kvůli nekontrolovaným následkům svého boje se zločinem. Oblíbený, protože morálně hluboce znepokojivý motiv „kdo bude hlídat hlídače“, využitý před časem obzvlášť dobře v mooreovských Strážcích – Watchmen (Watchmen, r. Zack Snyder, 2009), je ovšem jen vstupní rekvizitou, s níž se dál nepracuje. Cesta superhrdinů postavených mimo zákon zpět na výsluní je dlážděna smělými a úspěšnými akcemi (do kterých se nakonec zapojí jak celá rodina, tak i barvitě „divná“ superhrdinská komunita, jež by si zasloužila větší prostor).

Rozměrnost a průběh akční složky mění Úžasňákovi 2 v „marvelovku pro děti“. Vzhledem k masivnímu využití digitálních triků v superhrdinské sérii Avengers ovšem rozdíl mezi akčními sekvencemi v hraném a animovaném filmu spočívá hlavně v míře stylizovanosti (Helen Parrová je přece jen elastičtější než Wonder Woman [r. Patty Jenkinsová, 2017]). Stejně jako v marvelovkách (a obecně akčních filmech spoléhajících na CGI efekty) se tak akční scény stávají vyprázdněnými. Možné je cokoli, což vlastně není moc napínavé ani zábavné. Brad Bird vnesl vizuální vzrušení do čtvrtého dílu série Mission: Impossible (Mission: Impossible – Ghost Protocol, 2011) – a stal se tak pro druhé Úžasňákovi bezmála ideálním režisérem. Nesrovnatelně zajímavější než akční třeštění je však civilní linie spojená s výměnou genderových rolí. Zatímco v prvních Úžasňákových do akce vyrazil Bob a jeho žena se starala o děti a domácnost, nyní jsou role přehozeny, což vede k řadě vtipných a velmi lidských situací. Zneuznaný Bob zápasí s krizí středního věku i zhrzeným superhrdinským egem a pokouší se před nadšenou, plně zaměstnanou manželkou předstírat, že vše s přehledem zvládá…

I když vše ústí do očekávaného „sjednocujícího“ rodinného poselství, tato dějová linie upomíná na původní poetiku Pixaru, v níž byly (nesporná) technická inovace a bravura především nosiči „úžasného“ vypravěčství. Pixarovští „nelidští“ hrdinové dokázali jedinečným způsobem zprostředkovávat silné emoce i existenciální, žánrově nestandardní situace. Úžasňákovi byli prvním snímkem studia s lidskými protagonisty, nyní však Birdovo pokračování paradoxně můžeme vnímat jako jednu z nejméně divácky kontaktních pixarovek. Příznačně je tu oslabena i „šedesátková“ nostalgie, kterou autoři z Pixaru sdíleli dlouhodobě, protože generačně. Retrofuturismus prvních Úžasňákových (vázaný konkrétně na bondovky se Seanem Connerym) je v novém Birdově filmu potlačen. Jako by snaha být úspěšný – a moderně infantilní – musela znamenat, že zapomeneme na vlastní dětství.

 

Úžasňákovi 2

(Incredibles 2, USA 2018)

Scénář a režie: Brad Bird

Kamera: Mahyar Abousaeedi, Erik Smitt

Hudba: Michael Giacchino

Mluví: Craig T. Nelson, Holly Hunterová, Sarah Vowellová, Huck Milner, Samuel L. Jackson, Bob Oedenkirk, Brad Bird a další

Délka: 118 min.

Distribuce: Falcon

Premiéra: 2. 8. 2018