JAN KŘIPAČ

Ve svém novém filmu se renomovaná umělkyně Eva Koťátková vrací k motivu dětské hry, skrze který nahlíží některé naléhavé otázky současné společnosti.

Tvorba Evy Koťátkové se vyznačuje nakládáním s různými vyjadřovacími prostředky – od kresby přes trojrozměrné objekty po performanci a video –, které často propojuje v rámci konkrétní galerijní instalace. V roce 2016 pak autorka dospěla k realizaci celovečerního filmu Justiční vražda Jakoba Mohra, který vycházel ze stejnojmenné divadelní inscenace a byl natočen ve spolupráci s filmovým režisérem Tomášem Luňákem (Alois Nebel, 2011). Na tento projekt pak přirozeně navazuje i nový středometrážní snímek Žaludek světa.

Podobně jako u Jakoba Moora je i tentokrát základním výrazovým prvkem filmu práce s herci/performery. Oproti předchozímu dílu, v němž vystupovali vedle profesionálních herců i pacienti bohnické psychiatrické léčebny, však Koťátková obrátila svou pozornost k dětským představitelům. Navázala tak na některé své dřívější projekty, v nichž dětská performance tvořila součást instalace. Tentokrát byl ovšem fyzický projev dětí uzpůsoben nikoli okolnímu prostoru galerie, ale přímo objektivu kamery, jejíž záběry pak byly včleněny do konzistentního a poměrně přesně strukturovaného tvaru.

Snímek se skládá z uzavřených výstupů či „obrazů“, které jsou za sebou řazeny podle literárního scénáře, jehož text je čten ve zvukové stopě. Mužský hlas, představující jakousi nadosobní, kontrolující autoritu, předkládá postupně deset cvičení, která tvoří rámec pro hereckou performanci na scéně. Tou je nejprve tělocvična (jako jedna z variant školního prostředí, jež ve svých dílech Koťátková často používá) – teprve v závěru se děj přesouvá ze striktně uzavřeného prostředí do několika exteriérů s tím, jak se významové pole filmu rozšiřuje od dílčích (školní systém, výchova) k celospolečenským otázkám.

Na základě pokynů ve zvukové stopě provádějí dětští představitelé různé „úkoly“ – kreslí na papír, hrají loutkové divadlo, pohybují se v obrovské masce hada. Koťátková tak do filmové podoby převádí umělecké projevy (kresba – divadlo – objekt), s nimiž dříve nakládala v rámci svých instalací či je rozvíjela v samostatných akcích mimo galerijní prostor (viz např. loutková představení Stručné historie denního snění a tahání za provázky v rámci veletrhu Art Basel). Ve všech těchto výstupech funguje dětský kolektiv sám za sebe jako mikrokosmos s vlastními společenskými vztahy, ale lze ho chápat i přeneseně – jako obraz celé společnosti s jejími vzorci chování. Tomu ostatně odpovídá i ústřední metafora žaludku, která může asociovat odlišné podoby současného světa – od problémů s chudobou přes nezřízený konzum liberálního Západu až po možnosti udržitelného rozvoje planety. Snímek tak příznačně končí scénou na skládce odpadků, kde děti sbírají vyhozené a nepotřebné věci, aby „jim znovu vrátili život“.

Film Žaludek světa byl premiérově uveden vloni v březnu na výstavě v athénském Muzeu Benaki. Zde byl součástí důmyslné instalace, koncipované jako průchod zažívacím ústrojím do místnosti s filmovou projekcí. Premiéra české verze se uskutečnila 25. června v pražském kině Ponrepo. Na konci ledna bude snímek představen na MFF v Rotterdamu.

 

(Text vyšel původně v Revue Filmového přehledu. )

 

Žaludek světa

(Česká republika – Řecko 2017)

Námět, scénář, umělecká koncepce: Eva Koťátková

Filmová režie: Tomáš Luňák

Kamera: Aleš Svoboda

Hudba: Aid Kid

Hrají: František Bouzek, Marie Bouzková, Katie Brown, Sam Budiman, Tobiáš Haertl, Antonín Holoubek, Katharina Kasíková, Adéla Kašparová, Kateřina Kašparová a další.

Délka: 45 min.