MARTIN ŠRAJER

Amazing Grace (r. Sydney Pollack)

Druhým nejlépe hodnoceným loňským filmem na webu Metacritic (po Romě) byl překvapivě dokument Sydneyho Pollacka, který zemřel v roce 2008. Snímek byl natočen již v sedmdesátých letech a zachycuje Arethu Franklin při nahrávání stejnojmenného gospelového alba. Do kin ale nebyl uveden kvůli potížím se synchronizací obrazového a zvukového záznamu. Materiál ležící několik desítek let v archivech Warner Bros. v roce 2007 koupil a synchronizoval producent Alan Elliott. Premiéra byla ale několikrát odložena kvůli neshodám se samotnou Franklinovou. Dokument se tak dostal do kin až po její smrti, poté, co Elliott obdržel souhlas zpěvaččiny rodiny. Práva k filmu vlastní Bontonfilm, je tudíž pravděpodobné, že se film objeví také v české distribuci.

Apollo 11 (r. Todd Douglas Miller)

Dokument Todda Douglase Millera zachycuje stejný příběh jako loňské hollywoodské drama První člověk – tzn. misi Apolla 11, první let člověka na Měsíc. Sestává výhradně z archivních materiálů, včetně nedávno objevených, dosud nezveřejněných 65mm záběrů. Nejsou v něm žádné rozhovory ani vypravěč. Podle recenzí díky tomu nabízí především dechberoucí audiovizuální zážitek.

Až přijde oheň (O Que Arde, r. Oliver Laxe)

Cenu poroty sekce Un Certain Regard obdržel v Cannes za svůj třetí film Oliver Laxe. Podmanivý, na film natočený film by měl divákovi takřka dokumentaristickým způsobem zprostředkovávat prožitek hrdiny vracejícího se po pobytu ve vězení, kde seděl za žhářství, do rodné vesnice v Galicii.

Co uděláš, až svět vzplane? (Che fare quando il mondo è in fiamme?, r. Roberto Minervini)

Ve filmu oceněném vloni na benátském festivalu čtyřmi cenami sleduje italský režisér Roberto Minervini z bezprostřední blízkosti život afroamerické komunity na americkém jihu během léta 2017, kdy zemí otřásla série rasově motivovaných vražd. Dvouhodinový černobílý film skrze intimní portréty několika aktérů ohledává kořeny společenské nerovnováhy v dnešní Americe, s přiznaným záměrem vyvolat diskuzi. Minervini tak po své texaské trilogii pokračuje tak ve zkoumání života na okraji spořádané středostavovské Ameriky, kde se ocitá stále větší procento Američanů.

Dafne (r. Federico Bondi)

Cenu FIPRESCI na letošním Berlinale obdržel empatický portrét mladé ženy s Downovým syndromem. Hrdinka přesvědčivě ztvárněná  Carolinou Raspanti svůj handicap nebere jako zásadní omezení a podobně ani film její postižení údajně neexploatuje, ale přistupuje k ní s nezvyklou věcností.

Domov je prostor v čase (Heimat ist ein Raum aus Zeit, r. Thomas Heise)

Když nepočítáme opětovné uvedení Satanského tanga, jehož sledováním můžete strávit skoro třetinu dne, největší diváckou výzvu letošního festivalu bude pro svou délku představovat tento tři a půl hodiny dlouhý německo-rakouský dokument, oceněný Velkou cenou na festivalu Visions du Réel. Režisér Thomas Heise v kontemplativním, tematicky rozbíhavém filmu pozvolna rozkrývá historii čtyř generací své rodiny.

Monos (r. Alejandro Landes)

Intenzivní divácký zážitek, vizuálně opojné záběry a emocionální syrovost slibuje tento thriller o skupině teenagerů účastnících se kdesi v latinskoamerických horách vojenského výcviku, který se vymkne kontrole. Film brazilského režiséra Alejandra Landese měl premiéru na festivalu v Sundance, kde obdržel jedno z dosavadních dvanácti ocenění. Kritici předvídají, že by autor se svým talentem pro vytváření napětí mohl hravě zvládnout nákladnější hollywoodskou produkci.

Monstra (Monștri., r. Marius Olteanu)

Další ze syrových rumunských dramat sleduje ve třech segmentech a z velké blízkosti (podpořené čtvercovým formátem) 24 hodin ze života jednoho manželského páru, který čeká buď definitivní konec, nebo nový začátek. Dějištěm vztahové studie postavené na maximální citové upřímnosti, přesně odpozorovaných situacích a autentických hereckých výkonech jsou ulice Bukurešti.  

Naše doba (Nuestro tiempo, r. Carlos Reygadas)

Jako vizuálně pozoruhodný, ale poněkud sebestředný portrét krize středního věku je označovaná novinka předního mexického auteura Carlose Reygadase. Aktérem tříhodinového rodinného dramatu je sám režisér, jehož filmové alter ego se vypořádává s manželčinou nevěrou (Reygadasova skutečná manželka Natalia López). Autoterapeutický film obdržel Cenu kritiků na festivalu v São Paulu.  

Neviditelný život Eurídice Gusmãové (A vida invisível de Eurídice Gusmão, r. Karim Aïnouz)

Paralelní cannskou sekci Un Certain Regard letos vyhrál Karim Aïnouz s „tropickým melodramatem“, které se odehrává v Rio de Janeiru na počátku padesátých let a sleduje život tří rozdílných sester. Film, který svou melodramatičnost údajně nijak neskrývá, ale naopak ji hrdě dává na odiv, podle všeho nabídne velmi silné emoce a upřímný pohled na nelehký úděl žen.  

Objížďka  (Detour, r. Edgar G. Ulmer)

Z mnoha osvědčených klasik, které se v Karlových Varech vrátí na plátna kin (dále např. Stezky slávy, Manželé nebo Spalovač mrtvol) vybíráme kultovní noirový film Edgara G. Ulmera s nezaměnitelnou pulpovou poetikou, jehož snová atmosféra s množstvím elips a zvláštní návazností scén byla částečně dána zkrácením původně podstatně delšího scénáře do co nejkompaktnějšího tvaru s nepolevujícím tempem.

Pohoří snů (La Cordillère des songes, r. Patricio Guzmán)

Režisér Patricio Guzmán v dalším ze svých poetických dokumentů medituje nad minulostí a budoucností své rodné země. Výchozím bodem úvah klasika chilské (a politické) kinematografie byly tentokrát hory oddělující Chile od okolních zemí, které autorovi slouží k rozvíjení metafory o izolaci země, která dodnes ekonomicky i sociálně doplácí na Pinochetovu diktaturu.  

Rudá (Rojo, r. Benjamín Naishtat)

Dario Grandinetti hraje ve třetím a divácky údajně nejpřístupnějším filmu argentinského režiséra Benjamina Naishtata maloměstského právníka, který krátce před argentinským vojenským pučem zjišťuje, že s jeho zemí cosi není v pořádku. Vyprávění pohybující se na pomezí realismu a alegorie by mělo svým stylem připomínat paranoidní thrillery ze sedmdesátých let. V San Sebastiánu snímek obdržel cenu pro nejlepšího režiséra, herce a kameru.

Synové Dánska (Danmarks sønner, r. Ulaa Salim)

Jako neo-noirový thriller je popisován tento režijní debut, sledující vyhrocenou situaci v Kodani po rozsáhlém bombovém útoku. Antagonistou příběhu zamýšlejícího se nad velmi aktuálními otázkami populismu, nacionalismu a šíření paniky, je pravicový extremista, který nálady v zemi využívá k získání vysokého politického postu.

Takové krásné šaty (In Fabric, r. Peter Strickland)

Znepokojivý a nezapomenutelný bude podle už podle traileru nový film Petera Stricklanda (Berberian Sound Studio, Pestrobarvec petrklíčový). Jeho vysoce taktilní horor o vraždící látce je popisován jako absurdní, zábavný a velmi nápadně inspirovaný estetickou italských giallo filmů (což by mělo být poznat i na soundtracku skupiny (Cavern Of Anti-Matter). Film díky AČFK časem uvidíme také v běžné distribuci.

Tak pravila Pauline Kael (What She Said: The Art of Pauline Kael, r. Rob Garver)

Po Rogeru Ebertovi (Life Itself) se vlastního celovečerního dokumentu dočkala další přední osobnost americké filmové kritiky. O životě, díle a vlivu milované i nenáviděné Pauline Kael vypráví plejáda režisérů, herců, scenáristů a kolegů z řad kritiků. Kromě oslavy jedné odvážné ženy a jejího kritického myšlení film překládá také rekapitulaci stěžejního období americké filmové historie, kdy se do popředí prodrali „filmoví spratci“ Nového Hollywoodu.

Varda podle Agnès (Varda par Agnès, r. Agnès Varda)

Poslední film Agnès Vardové je jejím autoportrétem ve formě masterclass. Vardová sedící na pódiu při různých příležitostech a před různými obecenstvy mluví o svém životě ve filmech a filmech v životě, věnuje se vybraným uměleckým instalacím a filmům, což je prokládáno záběry z oněch filmů a z jejích natáčení. Dokument prostý, dojemný i vtipný.

Bude v distribuci

Ještě v červenci vstoupí do kin filmy Mrtví neumírají, Late Night, Letní hokej, Diego Maradona, Devadesátky a Bílý bílý den. Během léta bychom se měli dočkat také dokumentárního portrétu Forman vs. Forman, v září pak nového filmu Olgy Sommerové Jiří Suchý – Lehce s životem se prát. V září v českých kinech uvidíme i srbský thriller Stehy. Nejpozději na podzim se podle všeho dočkáme také vítěze Cannes – Parazita. V prosinci uvede Artcam marocké drama Adam. Narušitele systému a Antologii města duchů zakoupila společnost Film Europe. Zahajovací film festivalu Po svatbě by měla do českých kin vbrzku uvést společnost Vertical Entertainment. Dočkat bychom se měli i nového filmu Marca Belocchia První zrádce a v české koprodukci natočené S/M romance Psi nenosí kalhoty.