Necelé tři měsíce poté, co musel kvůli nezájmu vlády vyhlásit insolvenci ukrajinský filmový archiv (nesoucí jméno režiséra Alexandra Dovženka), octla se v ohrožení další významná filmová instituce, Cinemateca Brasileira. Filmotéka ležící v São Paulu od čtyřicátých let minulého století uchovává a restauruje brazilské audiovizuální dědictví. S více než 250 tisíci filmovými kopiemi a několika miliony písemných archiválií je největším filmovým archivem Latinské Ameriky. Od roku 1984 jde o státní instituci spadající pod ministerstvo kultury.
V lednu 2019 se ovšem stal prezidentem Jair Bolsonaro, který po svém nástupu do funkce zrušil ministerstvo kultury a jeho agendu svěřil zvláštnímu sekretariátu, do jehož vedení dosazuje své podporovatele, často osoby bez předchozích zkušeností s řízením v oblasti kultury. Také mnozí odborníci pracující pro Filmotéku byli nahrazeni lidmi, jejichž hlavní kvalifikací bylo napojení na Bolsonara. Stálé zaměstnance nahradili dočasní a vláda začala Filmotéku využívat k propagaci extrémně pravicové ideologie. O řízení a financování Filmotéky se dříve starala Asociace pro komunikaci a výchovu (ACERP). Když v prosinci smlouva mezi ní a vládou vypršela, instituce začala fungovat v provizorním režimu.
V únoru letošního roku se k destruktivnímu postupu vlády přidala živelná pohroma – jeden z depozitářů Filmotéky po přívalových deštích zaplavila voda a došlo ke znehodnocení desítek tisíc brazilských filmů na DVD. Kvůli tomu, že dosud nebylo vydáno žádné oficiální vyjádření, není zřejmé, zda nedošlo také k poškození filmových kopií a dalšího zařízení. Vzácné filmové materiály jsou v ohrožení také kvůli nezaplacenému účtu za elektřinu a poškozenému generátoru (během červnového blackoutu bylo několik hodin mimo provoz chlazení zajišťující pro vysoce hořlavé nitrátové kopie ideální teplotní podmínky). Nadto pokračovalo propouštění zaměstnanců, kteří neměli být z čeho vyplaceni.
Květnové jednání mezi vládou a zástupci ACERP, která do instituce mezitím investovala několik milionů realů z vlastních prostředků, nevedlo k žádné dohodě. Začalo se naopak proslýchat, že Bolsonarova administrativa hodlá Filmotéku definitivně zavřít. Tyto spekulace ovšem vláda po vlně protestů odmítla. Plán, jak hodlá Filmotéku podpořit a vypořádat její rostoucí dluh, nicméně nekonkretizovala. Dvanáctého června letošního roku, po třech měsících, kdy nedostali zaplaceno, vstoupili zaměstnanci Filmotéky do stávky. O tři dny později podal úřad federálního prokurátora v São Paulu žalobu na stát, požadující okamžité obnovení smlouvy s ACERP. V srpnu byl požadavek soudem zamítnut.
V červnu zároveň nebyly prodlouženy smlouvy jedenácti zaměstnanců. Na konci následujícího měsíce vláda slíbila obnovení smlouvy kvůli zajištění základní údržby Filmotéky (úklid, zabezpečení, elektřina) a informovala veřejnost, že hodlá vypsat výběrové řízení na novou organizaci, která se o chod Filmotéky bude starat. Proces má trvat tři až čtyři měsíce. Jak a kým bude provoz instituce do té doby technicky zajišťován, nebylo ani tentokrát specifikováno. Dvanáctého srpna oznámila ACERP propuštění 41 zaměstnanců Filmotéky, kteří čtyři měsíce nedostali zaplaceno. V současné době nemá Cinemateca Brasileira jediného člena technického personálu a její budoucnost je značně nejistá. Stejně jako prezervace a restaurace velkého množství jinde nedostupných filmových materiálů.
Jistě nejde o největší neštěstí, které Brazílii v posledních měsících postihlo, ovšem národ bez historie, kterou paměťové instituce pomáhají uchovávat a zpřehledňovat, je ovšem jako člověk s amnézií. Minulost je pak snazší vykládat černobíle, tak, aby sloužila určité mocenské skupině. Také v zemích, kde archivy ještě fungují, jsme ostatně svědky znepokojivé neochoty přijmout, že dějinný vývoj není přímočarý a že určitým obdobím a událostem lze přiřknout víc než jednu charakteristiku a interpretovat je komplexněji.
