1. listopadu
„Every moment we have experienced can be interesting. Even its banality. The wind, the rain, the rhythm it creates; the metal hitting concrete.“ Apichatpong Weerasethakul zveřejnil na síti krátký film October Rumbles.
6. listopadu
Zemřel Fernando Solanas.
9. listopadu
Second Run vydal vůbec první Blu-ray s filmy Kevina Jeroma Eversona. Dva disky obsahují celkem čtyři celovečerní a sedmnáct krátkometrážních snímků.
10. listopadu
Vydavatelství Amsterodam University Press zpřístupnilo kolektivní monografii Post-Cinema. Cinema in the Post-art Era s texty teoretiků (André Gaudreault, François Jost, Francesco Cassetti, Eugénie Zvonkinová) i praktiků (Gérard Courant, Wang Bing).
11. listopadu
Roger Scruton: „Hegelova filozofie má jeden zhoubný aspekt, který je třeba odmítnout, a sice tvrzení, že dějiny jsou jedno plynulé drama, kde následuje jedno dějství za druhým až k jakémusi velkému finále, že nás utváří Zeitgeist a jsme odsouzeni být dětmi své doby; takže jelikož skončil modernismus, my teď nutně žijeme v postmodernismu, a protože se vyčerpala tonální hudba, musíme přijmout atonální a podobně.“
12. listopadu
Zemřeli Nelly Kaplanová a Aldo Tambellini.
13. listopadu
Olaf Möller v reportu z letošního Il Cinema Ritrovato: „Bologna’s greatest revelation was a Cannes-labelled title found in a programming strand devoted to the Film Foundation’s 30th anniversary: Moḥamad Reḍā Aslānī’s existentialist heritage thriller maudit Chess of the Wind (Šatranǧ-e Bād, 1976), which plays like a majestically formalist version of a Freddie Francis-Who’s-driving-me-nuts?-plot executed with a perfectionist care hors les normes.“
18. listopadu
Nový videoesej Cristiny Álvarez Lópezové a Adriana Martina Against the Day, propojující úvahy Philippa Grandrieuxe o světle s fragmenty jeho filmu Sombre.
21. listopadu
Re:voir vydal DVD s ranými filmy Larryho Gottheima.
24. listopadu
Pařížská společnost Lobster Films restauruje – kromě jiných – klasické jidiš filmy. Na starší DVD Trésors du cinéma yiddish navazuje v Americe vydaná BD kolekce s celkem deseti snímky, režírovanými například Aleksanderem Fordem, Mauricem Schwartzem či Edgarem G. Ulmerem.
25. listopadu
Francouzská filmotéka zveřejnila nepoužité záběry z Buñuelovy Země bez chleba.
30. listopadu
Ryszard Legutko: „Zúžený myšlenkový prostor je charakteristický pro většinu současné humanistiky, stejně závislé na liberální demokracii, jako byla humanistika socialistická závislá na socialismu. Také ona se vyznačovala oněmi několika pojmy a několika problémy, které liberální demokracie považuje ve své ideologii za zásadní: práva, vyloučení, uznání, emancipace, rovnost a dominance, kolonialismus, imperialismus atd. Také ona se staví proti tomu, co je nesprávné, a bojuje za to, co je správné. Literární vědci – podobně jako spisovatelé, performeři, pořadatelé happeningů, filmaři a divadelní režiséři – se zaposlouchávají do hlasů vyloučených, tepají dominanci, zatímco odborníci na antropologii a sociální myšlení – stejně jako novináři a mediální mudrlanti – se zabývají přesně touž věcí a jsou přesvědčeni, že dělají něco nesmírně ušlechtilého a záslužného. Liberálně-demokratické umění tak ztratilo něco, čím se umění vždycky pyšnilo: odhalování věcí odlišných a pro většinu lidí nedohlédnutelných, dosahování toho, co se nachází za vším, co je pro nás samozřejmé, posouvání lidské zkušenosti na území, jejichž existenci si člověk neuvědomoval. Současný umělecký standard připomíná standard závazný v socialisticko-realistické tvorbě: umělci tlumočí skutečnost ne ve světle toho, co je nové a objevné, ale ve světle toho, co je dobře známé, politicky správné, korektní, ideologicky nekontroverzní, a co vyčerpávajícím způsobem popisuje apologetický jazyk politického zřízení, které pohltilo umění i umělce, zadalo jim úkoly, nastínilo směr jejich uvažování, vymodelovalo jejich chápání a vnímavost. Nikdy předtím se umění nedostalo v takové míře do područí politiky. Zatímco v socialismu se tak dělo také – nikoli však výlučně – pomocí násilí, a dokonce teroru, umělci v liberální demokracii přijali v obrovské většině sami a dobrovolně roli režimních lokajů.“
