Na počátku byla useknutá ruka v horkém kotlíku. A tradiční rodinný portrét roztrhaný na kusy. Přinesli s sebou potřebu znovu se zamyslet nad společenským uspořádáním i vztahy. Nad tím, kam až nás tahle cesta může dovézt.
Netflix uvedl v lednu 2020 do své on-line distribuce tchajwanský snímek A Sun (Yang guang pu zhao, r. Chung Mong-hong, 2019). Zvýšené pozornosti se mu však dostává až v posledních měsících. Filmový magazín Variety tento film umístil na první místo v nejlepší desítce loňského roku, tedy alespoň slovy jeho hlavního filmového kritika Petera Debrugeho. A především se tento počin zařadil mezi letošní nominované oscarové kandidáty v kategorii Mezinárodní hraný film. Z domovského Tchaj-wanu si již odnesl pět ocenění Golden Horse Award. V čem spočívá hodnota tohoto utajeného pokladu?
V dobách, kdy se ještě chodilo do kin, zářil na jejich plátnech jihokorejský snímek Parazit (Gisaengchung, Bong Joon-ho, 2019). Servíroval asijskou podivnost ve vší parádě a divácké přívětivosti. Díky své výstřednosti se stále podstatnými prvky „trháku” zase jednou otevřel východoasijskému filmu dlouhodobě zavírané oscarové dveře. A možná právě díky tomu se může letos v jeho výběru objevit o něco méně přístupný film, který nehýří vtipem ani přívětivostí, ale přináší silnou kritiku současné tchajwanské společnosti.
Ona useknutá ruka, která se na začátku filmu skutečně objeví, je totiž motivem, který vychází z reálného příběhu dávného režisérova kamaráda a poukazuje na to, jak tvrdý někdy může život v ulicích města Tchaj-pej být. Zároveň se stává metaforou dysfunkčních rodinných vztahů. A je také obrazem rozpadající se společnosti celého Tchajwanu. Z filmu lze navíc vyčíst hranice přesahující poselství o obecné potřebě odpuštění a smíření. A Sun je sice příběhem plným fyzického i mentálního násilí, jeho největší hodnota však spočívá v prezentování lidskosti v celé své škále.
Tradiční tchajwanská rodina sestává z otce, matky a dvou dětí. V tomto příběhu jsou potomci zastoupeni dvěma syny s lehce zaměnitelnými jmény A-Hao a A-Ho, prezentovanými jako černobílé protipóly. Starší a úspěšný budoucí medik A-Hao zastiňuje svou tichostí mladšího výbušného A-Hoa, který si kompenzuje nedostatek rodičovské lásky zaplétáním se v gangsterském prostředí, jež ho přivede až do zadržovacího střediska pro mladistvé. Bolest a potupa rodičů s tím spojená se znásobí ve chvíli, kdy milovaný A-Hao nečekaně spáchá sebevraždu. Pravá ruka rodiny odpadne od těla a naruší tak rovnováhu celého fungování. Tento čin není ve filmu nijak vysvětlen, A-Haovy poslední dny jsou však nastíněny skrz poetickou linku na pozadí dramatických událostí i prostřednictvím animované vsuvky vyprávějící příběh čínského básníka Simaa Guanga o chlapci schovaném v nádrži na vodu. A-Hao je zářným příkladem bezproblémového a oblíbeného jedince, který si ve svém životě ze všeho nejvíce přeje utéct z výsluní a najít stín, ve kterém se jeho okolí běžně ukrývá. Přímý pohled kamery do slunce a jeho zakrytí mraky se také v obrazové rovině stává předzvěstí jeho činu.
A-Haova smrt poukazuje na skutečnost, že dopad takového konání na pozůstalé je často mnohem podstatnější než samotné motivy pachatele. V tomto konkrétním případě mění sebevražda vnímání celkové perspektivy a pozvolným způsobem navrací zavrhovaného syna A-Hoa zpět do srdce rodičů – k nepodmíněné mateřské lásce a otcovské touze vzít věci do svých rukou a splatit dluh.
Vztah rodičů a syna (A-Hoa) je ve filmu silně reflektován také prostřednictvím stylotvorných prvků. Jeho komunikace s matkou je často zalita slunečními paprsky. Symbolizují mateřskou podporu, které se mu dostává. Slunce také doprovází finální scénu, ve které A-Ho veze na kole matku se stejnou láskou, s jakou na kole jezdil v dobách bezstarostného dětství. Od dob nevinnosti ho však vzdaluje skutečnost, že stejně jako v úvodní potemnělé scéně snímku je tento dopravní prostředek kradený. V konfrontacích s otcem je naopak přítomen viditelný distanc ve formální i příběhové rovině. Bravurně to vykresluje scéna z čerpací stanice, kde oba dělí nejen nervozita a neschopnost upřímně komunikovat, ale také stěna prodejního pultu. Najdeme zde i záběr, kdy kamera z odstupu snímá záda otce a syna ukrývá za kus police v popředí.
Obecně se ve filmu často objevují průhledy skrze skla (zašpiněná stejně jako činy protagonistů) či odrazy v zrcadlech. Podstatné události se mnohdy odehrávají v zadním plánu scény. Filmem se prolínají také záběry na silnice. Důraz na infrastrukturu a jízdu autem či jiným dopravním prostředkem podtrhuje rodinnou potřebu znovunalezení cesty k sobě a dává za pravdu opakovaně zdůrazňovanému a mnohdy ironicky vyznívajícímu citátu: „Chop se dne. Rozhodni o své cestě.” Ten je heslem autoškoly, ve které pracuje otec rodiny, a funguje jako jeho mentorská mantra, kterou sám pro sebe nedokáže uplatnit.
V ironickém kontrapunktu k prezentovaným scénám zde často stojí také hudební složka. Sekání mačetou doprovází harfa a pohádkově naivní podkres zaznívá také při A-Hoově nástupu do detenčního centra. Film v sobě mísí autorské prvky nových vln s žánrovým podtónem odlehčených gangsterek. V obou případech s rukopisem asijského i evropského filmu.
Zajímavostí je, že kameramanem snímku je samotný režisér Chung Mong-hong, který ale pro tuto uměleckou činnost využívá svého pseudonymu Nagao Nakashima. Pod tímto jménem pracoval jako kameraman i na řadě výrazných reklam, mimo jiné s tvůrcem Hou Hsiao-hsienem, jehož postava spolu s legendami jako Ang Lee či Edward Yang doposud dominovala tchajwanskému filmu. Chung Mong-hong vytáhl kariérní růžky v roce 2008 uvedením filmu Parking na festivalu v Cannes, nyní se může s rukama v kapsách hrdě postavit po bok svým starším kolegům a „předchůdcům”. Slunce mu bude svítit na cestu.
A Sun
(Yang guang pu zhao, Tchaj-wan 2019)
Režie: Chung Mong-hong
Scénář: Chung Mong-hong, Chang Yao-sheng
Kamera: Nagao Nakashima
Hudba: Lin Sheng-xiang
Hrají: Chen Yi-wen, Samantha Ko, Wu Chien-ho, Liu Kuan-ting a další
Délka: 156 min.
Distribuce v ČR: Netflix
