Reality game shows jsou nejen zavedený subžánr, ale celá subkultura. Ten, kdo reality TV sleduje, zůstává málokdy u jediného titulu a velká část diváků pak s oblibou diskutuje na sociálních sítích a fórech. Vždy šlo o pořady spoléhající na aktivní publikum, jež má někdy dokonce možnost ovlivnit průběh hry a její výsledky. Místnosti těch nejpopulárnějších show mají na Redditu stovky tisíc aktivních uživatelů. Najdeme stálice jako Kdo přežije a Big Brother, které bez přestávky vysílají už dvacet let, nástup fenoménů jako RuPaul’s Drag Race však dokazuje, že nejde o přesycený trh. V době covidu se však i svět reality TV zastavil a zasekl k nemalé nelibosti jeho příznivců. Chvíle jako dělaná pro The Circle – show založenou na izolaci a vložení veškeré své identity do komunikace na dálku přes sociální síť.
The Circle si svou premiéru odbyl v Británii už před pandemií, je tedy pouhou shodou (ne)šťastných náhod, že nyní, po ukončení třetí řady britské a na začátku druhé řady americké verze působí ještě aktuálněji, než mohli tvůrci tušit. Ve hře se do pestrobarevného bytového komplexu nastěhuje skupina lidí, kteří žijí v oddělených apartmánech, mají samozřejmě zakázáno vycházet i komunikovat se světem, ale na rozdíl od třeba Big Brothera se nikdy fyzicky nepotkají. Komunikují spolu výhradě skrze pseudo-sociální síť „Kruh“. Mohou vystupovat buď sami za sebe, nebo si mohou vymyslet jakoukoliv identitu – cíl zůstává v obou případech stejný. Vytvořit si síť přátel, kteří člověka v hodnoceních vynesou na pozici „influencera“, který rozhodne, kdo z jeho spoluhráčů hru opustí. Na konci zůstane pětice hráčů, která se ohodnotí navzájem, a ten/ta nejúspěšnější si odnese v originální verzi sto tisíc liber, v americké sto tisíc dolarů a odpovídající sumy v dalších národních mutacích.
Nástup The Circle byl skutečně obdivuhodně rychlý. Jde o show starou ani ne tři roky, ale už má mutace po celém světě, nejprominentněji ve Spojených státech. Jistě v tom hraje roli produkční nenáročnost tohoto projektu, je jasné, že formát je pro publikum atraktivní. Komunikace přes sociální sítě je pevnou součástí světa drtivé většiny diváků – na rozdíl od pobytu na tropickém ostrově či soupeření ve zpěvu či dragu se není třeba oddávat fantazii, stačí uplatňovat každodenní zkušenosti. Protagonisté se spolu „utkávají“ v něčem, co je ledaskomu blízké – ve snaze získat co nejvíc těch sladkých, přesladkých lajků. Jakkoliv je vždy zrádné vnímat extrémní a ne zcela transparentní reality TV jako mikrokosmos společnosti (jak se rády prezentují), přesto jde o formát, jehož iluzi autenticity a jeho povědomím implikacím je snadné propadnout.
The Circle je v této rané fázi své existence zajímavý svou neotesaností a nevyjasněností. V Česku se mnohdy setkáváme s předsudkem, že reality TV je ten nejnižší žánr zábavy, v němž nemá smysl hledat logiku a smysl. A mnohé pořady tohoto žánru si takový odsudek jistě zaslouží. Přesto jako v každém žánru lze i v reality TV hledat a nalézat kvalitu. A mnohdy také fascinující, bohatou historii. Ty nejúspěšnější a nejzavedenější tituly si vypěstovaly mnohdy velmi sofistikované mechanismy a zvyklosti, jež zvládají navigovat jen velmi schopní hráči. Kdo přežije po čtyřiceti a Big Brother po dvaadvaceti sériích už dávno nejsou naivní pořady, v nichž parta mladých lidí zažívá bezelstná dobrodružství – hráči již znají různé taktiky a způsoby, jak se dostat k výhře, a sledovat jejich navigaci všemi možnými scénáři je vše, jen ne banální. Kdo přežije se již stalo hrou tak komplikovanou, že se ze strany diváků setkává s oprávněnou kritikou, že čtyřicetiminutové epizody již nedokážou shrnout veškeré dění a mnohé motivace a tahy zůstávají nevyjasněné.
The Circle je stále ještě nezatížen, jeho hráči, diváci i samotní producenti teprve odhalují, čím může tato hra být a jaká vnitřní dynamika ji ve skutečnosti pohání. Kde leží hranice morálky a slušnosti? Jaké herní principy a zvraty aplikovat? Proto mohou hráči někdy působit zmateně, jako by si plně neuvědomovali potenciál celého procesu. Ze strany produkce pak leckdy do dění zasáhne neférový zvrat, jehož nefunkčnost se odhalí teprve po jeho realizaci. Producentům The Circle se sluší vytknout, že celý proces hry není zcela otevřený a diváci neznají všechna pravidla, jimiž se hráči musí řídit. Až z rozhovorů v tisku například vyplynulo, že spolu účastníci nemohou komunikovat podle libosti, ale mají určeno jen několik konverzací denně, jež smí vyčerpat. Hra je také ovlivněna tím, že až do relativně pozdní fáze jsou po vyloučení neúspěšných hráčů připouštěni noví, takže hypoteticky by hru mohl vyhrát člověk, který v ní strávil jen zlomek času, což není fanoušky vnímáno jako ideální.
Předstírání jiné identity, neboli „catfishing“, je další zábavný, i když ne zcela jasně definovaný aspekt. Jeho role v mechanismu soutěže je vlastně arbitrární – hráč nevyhraje víc, když předstírá, že je někým jiným, a za odhalení jeho lži mu nehrozí žádný explicitní trest s výjimkou vzbuzení nedůvěry ve spoluhráčích. Jde zkrátka o nástroj, který může a nemusí být využit. Zatím se však, možná překvapivě, odhaluje, že předstírání jiné identity je pro účastníky spíše balvanem na noze. Když jsou sami sebou, hrají odvážněji, troufají si být konfliktnější, a tedy dominantnější. Nehledě na to, jak povrchně zajímavou falešnou figuru si hráč vytvoří, ve snaze zůstat přesvědčivý a nevzbudit podezření se často stává nudnou karikaturou. Intuice by možná napovídala, že možnost vymyslet si o sobě cokoliv povede k zábavným a bizarním charakterům, ale opak je pravdou. Dost možná nejpopulárnější hráč se objevil v druhé britské řadě – šlo o šedesátníka, gaye a na univerzitě vyučujícího teologa v jedné osobě – člověka tak milého a pozitivního, až to bylo podezřelé. Jeho spoluhráči odmítali uvěřit tomu, že jde o skutečnou osobu, ale jak to tak bývá, realita umí být podivnější než fikce. Jeho charakter by si pro jeho absurditu nikdo vymyslet netroufnul.
Samozřejmě se otevírají i zajímavé morální otázky. Mladý muž předstíral, že je matkou samoživitelkou. Padesátiletý kulturista se vydával za třicetiletou pediatrickou sestru, která se stará o covidem onemocnělé děti. Je takové chování adekvátním přístupem ke hře, nebo jde o morální selhání zasahující do reálného života? Diváci ani samotní hráči v tom stále nemají jasno.
Velkou chválu si produkční tým zaslouží za střih pořadu. Když vezmeme v potaz, že syrový materiál se skládá z lidí sedících většinou na pohovce a diktujících na obrazovku své vztahy, je až obdivuhodné, kolik kinetické energie se do dění podařilo vložit. Jde si představit, že sestříhat z hrubého materiálu tohoto typu zábavnou show by byl skvělý úkol pro studenty na filmových školách – a editoři The Circle by se do dalšího ročníku jistě dostali. Někdy působí střih možná až přehnaně hyperaktivně, ale už to je nakonec samo o sobě důkazem splněného cíle.
Platí ale, že reality show může mít skvělý koncept i realizaci, avšak není jí to nic platné, pokud nemá schopný castingový tým. Právě na tomto většinou ztroskotaly české nápodoby (včetně aktuální LIKE HOUSE televize Prima), jež sice zakoupily funkční zahraniční licence, ale nedokázaly jim vdechnout život. Nejde o to obsadit patnáct mladých, krásných a hloupých lidí, je třeba angažovat různorodé postavy, jež se od sebe navzájem budou co nejvíc odlišovat a jejich střet bude co nejzajímavější. Musí být vybráni mladí i staří, chytří i hloupí, extravagantní i přízemně důvěryhodní. The Circle toto zvládá na jedničku, obzvlášť pak britská verze. Její galerie různorodých příběhů, které o sobě jednotliví soutěžící mohou vyprávět, je srdcem pořadu. Protože americký casting působil o poznání monotónněji, dočkali se tvůrci kritiky a zdá se, že během obsazování druhé řady se poučili.
Bohužel nejde pominout, že The Circle manifestuje, nejspíš i v důsledku jeho trvající neukotvenosti a hledání správného tvaru, stinnou tvář reality TV. Jde o žánr se skutečně zaníceným a aktivním publikem, jehož členové často propadají zobrazovaným příběhům, křivdám a konfliktům. V průběhu je snadné zapomenout, že sledované postavičky, které v extrémních podmínkách prožívají znásobené emoce, jsou stále živí a reální lidé. Bohužel je až příliš běžné, že po ukončení reality show se hráči označení za „záporáky“ setkávají s neúměrným množstvím internetové šikany, výhrůžek či zesměšňování v míře, jaká je pro jinak soukromé osoby nepocházející ze zábavního průmyslu jen těžko vstřebatelná. O přetrvávajících duševních následcích promluvil už nejeden soutěžící, psychologická pomoc je dnes pro jistotu ze strany produkce přislíbena dopředu. Nejčastěji se v pozici terče virtuální nenávisti ocitají ženy, které „nehrají čistě“. Stejně jako v reálném světě je i v reality TV ženská agresivita vnímána mnohem negativněji než ta mužská. „Maskotem“ internetové toxicity okolo The Circle se aktuálně stala britská jednadvacetiletá dívka, jež se dopustila toho hříchu, že se svými spoluhráči otevřeně manipulovala a lhala jim s větší promyšleností než kdokoliv jiný. Nyní jsou její sociální sítě zaplněny pobídkami k sebevraždě, výhrůžkami a ponižujícími rozbory jejího „sociopatického“ chování.
Její soupeři se s ní ihned po ukončení natáčení usmířili a nabádají nyní tisíce hysterických hlasů, aby si uvědomily, že sledovaly hru, jejímž principem je manipulovat, lhát a bavit se u toho. Jde o lež na úrovni blafujícího hráče pokeru a jakkoliv je namístě „nenávidět“ reality TV záporáky v zápalu hry, je absurdní projektovat si jejich taškařice do reálných osob, jež za těmito rolemi stojí. Podobné pobídky ale bohužel padají většinou na neúrodnou půdu a nezbývá než čekat, že se najde nový nebožák, na nějž toxická část publika upne zrak. Dá se očekávat, že pokud The Circle vydrží v éteru ještě tři čtyři roky, budou již takřka všichni hráči využívat mechanismy stejně chytře a chladnokrevně jako tato soutěžící a publikum bude reagovat kultivovaněji. Kdo přežije začalo před dvaceti lety s mantrou, že každá lež je hřích, dnes by bylo vnímáno jako absurdní říkat spoluhráčům pouze pravdu.
The Circle je stále ještě formát ve zrodu – a tato syrovost má svoje kouzlo. Bude zajímavé sledovat, jestli se pravidla upevní a z pořadu se stane stálice (nízké náklady jsou tu velkým plusem), nebo půjde o sezónní trend.
The Circle
(Velká Británie 2018– 2021 / USA 2020–2021)
Kreativní producent: Tim Harcourt
VOD distribuce: Netflix
