Stanování v kempu, koupání ve sluncem prohřáté řece, popíjení vína na terase nebo zpívání karaoke na restaurační zahrádce jsou aktivity, kterým se mnozí z nás věnují o letních prázdninách. Výjimkou nejsou ani postavy čtvrtého celovečerního hraného filmu francouzského režiséra Guillauma Braca Na palubu!, jenž si odbyl světovou premiéru na sedmdesátém ročníku festivalu Berlinale a českým divákům byl poprvé představen v rámci celorepublikové filmové přehlídky TADY VARY, která vloni nahradila běžnou podobu Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Atmosférická road movie, vykazující prvky novovlnné poetiky, vypráví o dvojici černošských kamarádů z Paříže, energickém pečovateli Felixovi a zavalitém prodavači Chérifovi, kteří se rozhodnou podniknout výlet na jih Francie ve snaze překvapit dívku, s níž Felix předtím strávil jednu vášnivou noc. Do cíle se dopraví díky bohatému, ale rozpačitému bílému mamánkovi, jehož ihned počastují posměvačnou přezdívkou Chaton (Koťátko) a který ve svém autě na místě spolujezdců očekával místo rozverných mladíků dvě krásné slečny. Dílem náhody je i on vtažen do neúnavného honu za Felixovou vyvolenou Almou, jež od léta stráveného s rodinou očekávala vše, jen ne řetězec eskapád s podivnou trojicí cizích kluků.
Léto ve stylu nové vlny
Spíše než klasického příběhového oblouku je ve filmu využito epizodického vyprávění, jednotlivé scény jsou nám předkládány jako pozvolna plynoucí imprese zasazené do kulis horkého léta na idylickém francouzském venkově. Brac je z hlediska stylu i narace zcela jistě ovlivněn francouzskou novou vlnou, zejména pak tvorbou Érica Rohmera, jenž byl mistrem ve vykreslování zdánlivě nedějových situací, atmosférična konkrétních míst i ročních období. Zatímco Rohmer zasazuje jednotlivé vztahové etudy do různých období v průběhu roku, Braca patrně fascinuje zejména léto, a to i z důvodu jeho eskapického potenciálu. Jeho detailnímu vylíčení se věnuje jak v hrané, tak v dokumentární tvorbě. Rekreační střediska, koupaliště a přírodní zákoutí – jakožto místa poskytující únik z každodenní rutiny – vévodí Bracově středometrážnímu debutu Un monde sans femmes (Svět bez žen, 2011), celovečernímu dokumentu Ostrov pokladů (LʼÎle au trésor, 2018) i povídkovému filmu Contes de julliet (Červencové příběhy, 2017), v nichž bedlivě pozoruje všeobecnou rozpustilost a radost dovolenkářů, výletníků a kamarádských partiček, ale i rozechvělost a niterné konflikty hlavních postav prožívajících letní lásky a nová přátelství. Na palubu! tak můžeme vnímat jako volné pokračování Bracovy předchozí tvorby, resp. rozvětvení jeho filmového cyklu o létě. I tímto jde, možná neúmyslně, ve stopách Érica Rohmera, jenž vlastní filmy uskupoval do tematických cyklů.
Brac léto chápe jako období neomezených možností, spontánnosti a chuti vrhat se po hlavě do něčeho neznámého a trochu nebezpečného, což mnohdy propojuje s částečným sebeklamem hrdinů – prchavost prázdnin jim poskytuje iluzorní vidinu toho, že jim jakékoliv jednání projde bez větších následků. Podobný vzorec chování je ve filmu Na palubu! umocněn i tím, že hrdinové jsou na prahu dospělosti, kdy není potřeba pečlivě vážit každý čin. Celý výlet i Felixova víra v pokračování vztahu s nedostupnou Almou mají charakter dětské hry, kdy se všechno zdánlivě děje jenom jako, ale zároveň v sobě všechny zážitky již obsahují jádro dospělé opravdovosti. Právě ono implicitní smíření se s tím, že dospívání postav nenávratně končí a že zdaleka ne vše se děje podle jejich představ, je hlavním zdrojem melancholie snímku, který je jinak protknutý subtilním humorem a líbivou prázdninovou pohodou.
Autenticita sympatických loserů
Humor a sympatie, které Bracovi hrdinové vyvolávají, pramení z jejich bezprostřednosti a nedokonalosti. Felixe, Chérifa i Chatona bychom jen těžko charakterizovali jako krasavce, ale i přes jejich zoufaleckou auru z nich vyzařuje určité charisma, které se váže na jedinečnou povahu každého z nich. Přirozenost postav umocňuje fakt, že se jejich obsazení zhostili převážně neherci či začínající studenti herectví. A přestože Brac na studii nepravděpodobného přátelství ústřední trojice nenápadně načrtne téma sociálních a rasových problémů, nenucený realismus jeho snímku tkví především v citlivém uchopení křehkých mezilidských vztahů a osudových setkání, které se člověku vypaří z hlavy stejně rychle jako poslední prázdninový den, nebo ho poznamenají do konce života.
Na palubu!
(À lʼabordage, Francie 2020)
Režie: Guillaume Brac
Scénář: Guillaume Brac, Catherine Pailléová
Kamera: Alan Guichaoua
Hrají: Eric Nantchouang, Salif Cissé, Édouard Sulpice, Asma Messaoudeneová, Ana Blagojevicová, Lucie Gallová a další
Délka: 95 min.
Distribuce v ČR: Artcam
Premiéra: 8. 7. 2021
