Před pár lety představil Národní filmový archiv pásmo digitalizovaných filmů Jana Kříženeckého – nejprve pouze v rámci komentovaných kino projekcí, později na digitálních nosičích a nyní zdarma na youtubovém kanálu NFA. Domestikace prvních tuzemských snímků přirozeně nabádá k opakovanému zhlédnutí a podrobné analýze krátkometrážních výjevů z dění v Čechách, pro diváky a filmové nadšence se však otevírá i zcela nová příležitost hrát si s pradávnými obrazy, deformovat je a pomocí toho dojít k novým, zatím nezdůrazněným vizuálním významům.
Audiovizuální esej Trhliny v českém filmovém dědictví na příkladu snímku Svatojanská pouť v českoslovanské vesnici (1898) demonstruje dvojí možnou podobu výjevů z pražského života – Národní filmový archiv totiž publikoval dvě verze téhož audiovizuálního dokumentu. Zatímco zažloutlá původní kopie na sobě nese znatelné opotřebování a trhliny na filmovém pásu, černobílý originální negativ nás svou relativní neporušeností a celistvostí o trochu víc přibližuje k původně zaznamenané události – svatojánské pouti v expozici Českoslovanská vesnice v prostoru pražského Výstaviště.
Největší potenciál audiovizuální esej spatřuje ve vzájemném prostupování a komunikaci obou verzí filmu Jana Kříženeckého – zaměřuje se zejména na čtyři momenty v původní kopii snímku, v nichž se kvůli výskytu analogových deformací v různé míře vytrácí originální obsah. Ústředním tématem Trhlin v českém filmovém dědictví se tedy stává otázka, zda současné možnosti digitální postprodukce dovolují posloužit „pokřivené“ původní kopii snímku a zdali je vůbec možné ve spojení s originálním negativem „zalepit“ alespoň některé z prasklin na filmovém pásu a opět do nich doplnit zamýšlený obsah.
