Skrze otázku „Proč chceme natáčet domácí videa?“ se audiovizuální esej Stárnutí matérie dostává ke strachu ze stáří a smrti. Známky stárnutí na lidském těle upozorňují na fakt, že tělo je na světě jen dočasně. Když ho ale zaznamenáme na filmový materiál, ochráníme ho před rozpadem a balzamujeme dřív, než bude pozdě.
Známky stáří jsou ve vizuálním umění vnímány opačně než na lidském těle. Staré umělecké objekty mají zpravidla větší hodnotu než nové. V audiovizuálním umění tvůrci pracují s nedokonalostí a rozkladem filmového materiálu, aby navodili pocit nostalgie nebo upozornili na proměny filmu vlivem plynutí času. Matérie, která zdánlivě překonává smrt svým trváním, ale také postupně degraduje, jen pomaleji než lidské tělo. Změna spočívá jen ve vnímání pozorovatele. Uvědoměním si, že se vše postupně rozpadne a zmizí, můžeme normalizovat estetiku stáří lidského těla a nevnímat smrt jako něco, čemu se musíme vyhnout, ale jako něco, k čemu máme přirozeně dojít.
Stárnutí matérie je složeno z domácích videí i nedokonalých záznamů uměleckých objektů. Rovněž nedokonalým voice-overem se autorka snaží formulovat osobní otázky, které vycházejí z teorie André Bazina o schopnosti filmového obrazu balzamovat realitu.
