Slunná Kalifornie, konkrétně údolí San Fernando u Los Angeles. Sedmdesátá léta minulého století, dva mladí lidé. A spíše rozmanité osobní příběhy z okraje Hollywoodu než jeden velký, společensky signifikantní příběh. Tak vypadá nový film amerického režiséra (a také scenáristy, producenta a kameramana) Paula Thomase Andersona Lékořicová pizza. Nejen v žánru romantické komedie a nostalgické dobové podívané jde o velmi svobodně a uvolněně působící dílo, jehož motorem je odlišnost, tedy nenormativnost, outsiderství i podivnost v pestrém spektru životních příležitostí. A jde o dosud nejpozitivněji vyznívající film tohoto autora.
Patnáctiletý byznysman a jeho pětadvacetiletá láska
Nový film jednoho z nejobdivovanějších režisérů posledních tří dekád je romancí Garyho Valentina a Alany Kaneové, kteří se seznámí při fotografování na střední škole. Gary je patnáctiletý dětský herec a začínající obchodník s podnikavým duchem. Ten ho zavede mimo jiné k prodeji vodních postelí v době, kdy se tento sensuální, ale masově dostupný luxus poprvé objeví. Anebo k nákupu pinballových automatů, když jsou v Kalifornii znovu povoleny. Jeho matka pracuje pro něj. Alana je naproti tomu pětadvacetiletá asistentka fotografa. V životě stále hledá a ze své práce rozhodně není nadšená. Ze zájmu o ni, který Gary tak bezprostředně při prvním setkání formuluje, je zaskočená. Jejich vztah projde mnoha peripetiemi, vzájemná přitažlivost je nezpochybnitelná, přesto hrdinové svůj vztah v různých fázích neformulují tak, že spolu chodí nebo že k sobě patří. Svou roli v tom sehrává nejen věkový rozdíl, tedy konvence, ale také lavírování mezi přátelstvím, spojenectvím a partnerstvím i těžko předvídatelné okolnosti.
Formulovat hlavní dějovou linii Andersonova filmu je ale poněkud záludné, protože to vede k redukci meandrujícího až epizodicky vystavěného narativu či množství různorodých podob vztahu fikce a (historické) reality anebo ke zvýraznění některých bizarních motivů. Na jejich zvláštnosti se ale film nepase, spíše je integruje do svého univerza jako půvabné a pitoreskní součásti pestré skutečnosti. Vystihuje to svým způsobem i titul filmu. Lékořice, pizza ani žádné jejich spojení se ve filmu neobjeví. Anderson titulem odkazuje na kultovní jihokalifornskou hudební prodejnu. Název filmu je lepší vnímat spíše jako projev nestandardnosti, tedy jako „velmi zvláštní chuť“ a „nepravděpodobné, nikoli nemožné“, než jako dobový odkaz, činící z jednotlivosti jakýsi zástup za celek.
Lékořicová pizza dává v průběhu více než dvouhodinové stopáže vedle Alany a Garyho prostor mnoha vedlejším postavám. Anderson nás s nimi seznamuje nejčastěji jako s přáteli, obchodními kolegy nebo rodinami obou hlavních hrdinů. Patří mezi ně například motocyklová filmová hvězda Jack Holden v podání Seana Penna, tedy postava přímo inspirovaná hercem Williamem Holdenem. Excentrického spolupracovníka Barbry Streisandové, producenta a kadeřníka Jona Peterse pak ztvárnil Bradley Cooper. V tomto případě jde o jednu z mála figur, jejíž jméno se plně shoduje s předobrazem, i když v Cooperově podání balancuje na hraně karikatury a nebezpečného šílenství. V roli lokálního politika Joela Wachse se zase představuje jeden z režisérsko-hereckého dua bratrů Safdieových Benny Safdie. Vedlejší role v Lékořicové pizze, jež jsou často omezeny na jednotlivé epizody, představují díky své výrazné stylizaci i hře s předobrazy vděčné herecké příležitosti. V případě Joela Wachse ale vnášejí do filmu také politickou rovinu a důležitý queer motiv přijetí a odmítání.
Samotná postava mladíka Garyho Valentina je založena na životním příběhu Gary Goetzmana, Andersonova přítele a spolupracovníka z filmového průmyslu, mj. spoluzakladatele společnosti Playtone. Hraje ho Cooper Hoffman, syn dnes již nežijícího Phillipa Seymoura Hoffmana, kterého Anderson s oblibou obsazoval do svých dřívějších snímků. Alanu ztvárnila Alana Haimová, zpěvačka a muzikantka, pro jejíž popovou skupinu Haim natočil Paul Thomas Anderson množství videoklipů. Souvislostí je tedy celá řada, ale pro oba hlavní představitele jde zároveň o debut v celovečerním filmu, a to rovnou v hlavní roli. Díky neokoukaným tvářím – spíše veskrze sympatickým než odpovídajícím tehdejším nebo dnešním ideálům krásy – a způsobu, jakým jsou oba hrdinové plní vitality nasnímáni, si žádná z hostujících hvězd neukradne film úplně pro sebe. Stejně jako je nezastíní množství odkazů na dobovou popkulturu anebo souvislost se snímkem Harold a Maude (r. Hal Ashby, 1971), pro Hollywood esenciálním filmem o vztahu mladšího muže a starší ženy.
Pozitivní energie těch, kteří se vymykají
Paul Thomas Anderson je autorem několika dobových filmů o moci, vlivu, vzestupu a pádu (Až na krev [There Will Be Blood, 2007], Hříšné noci [Boogie Nights, 1997]), ale i vztahových dramat s jemným smyslem pro humor. Mezi ně můžeme počítat i předcházející snímek Nit z přízraků (Phantom Thread, 2017), zasazený do Londýna padesátých let a do prostředí módního návrhářství. V Lékořicové pizze Anderson nejsilněji navazuje na svoji nekonvenční romantickou komedii Opilí láskou (Punch Drunk Love) z roku 2002. V ní nesmělého a roztěkaného podnikatele z garáže, sužovaného sedmi sestrami a vydíráním ze strany provozovatele erotické linky, na kterou ve slabé chvilce zavolal, ztvárnil Adam Sandler. A jeho lásku, která se mu zjeví v kolotoči prapodivných událostí, Emma Watsonová. I v návazností na tento film, pracující s nesmělými a vymykajícími se hrdiny, lze říct, že středobodem Lékořicové pizzy je poklona všem podobám neagresivní nestandardnosti. Všichni ti, kteří jsou „misfit“, „crazy“, „weird“ nebo jen nesmělí, jsou Andersonovým filmem přijímáni více než například svými rodinami, v nichž absence lásky, nebo naopak dusivý, dohlížitelský princip snadno válcují energii, kterou se hrdinové vyznačují v životě mimo ně.
V Lékořicové pizze Anderson mnohé vyjadřuje pohybem. Režisér je proslulý svými dlouhými záběry, které nás vtahují do specifického prostoru. Například si můžeme vzpomenout na zhruba tříminutový steadicamový záběr, ve kterém se jako diváci proplétáme barem v Hříšných nocích. Do sálu vstupujeme z ulice společně s Rodriguezem, který uctivě a mnohomluvně uvádí ke stolu režiséra Jack Hornera a Amber Wavesovou, aby nám uprostřed tančícího davu představil vedlejší postavy včetně Bruslařky a skončil fokusem na budoucí porno hvězdu Dirka Digglera. Je to jízda živočišně působícím dobovým prostředím zakončená nesmělým pohledem mladíka, který chce v životě něčeho dosáhnout. V Lékořicové pizze je ekvivalentem tohoto představovacího a vtahující záběru seznámení Alany a Garyho. Sekvence obsahuje řadu plynulých pohybů kamery, ale i střihů. Klíčové jsou v ní dva záběry první konverzace a to, jak se kamera proplétá mezi spolužáky a připraveným školním fotografováním. Zakončuje ji polocelek zobrazující Alanu, jež s okouzleným úsměvem na odchodu říká Garymu, že už se neuvidí. A vzápětí ji šovinistický fotograf plácne přes zadek. Od nostalgických školních vzpomínek, jako je kanadský žertík „cherry bomb“ sprchující spolužáky záchodovou vodou, nás Anderson vede přes počátek celoživotní romance až po nahořklou tečku a surovou připomínku běžné, vulgárně každodenní nerovnosti mezi muži a ženami.
Nalezení druhého v pohybu
Později je pohyb v Lékořicové pizze ještě důležitější, když se hlavní hrdinové ocitají mimo labyrinty institucí a množství (často překážejících) lidí. Anderson nechává Alanu a Garyho volně a šťastně běžet, aby zdůraznil jejich pocity. Výrazná je v tomto ohledu scéna po Garyho propuštění z policejní stanice po nepodloženém zatčení. V závěrečné scéně, kde se hrdinové setkávají v nočním městě, Anderson tyto momenty pohybu dokonce montáží propojuje v jeden osvobodivý pocit. Trajektorie nalezení druhého a překonání překážek spočívajících v normativním vnímání se spojují v jeden pohyb.
Nostalgicky zabarvený pohled na jižní Kalifornii sedmdesátých let s dnes již poněkud exoticky vnímaným interiérovým designem a kostýmní prací jako by dával přirozený kontext zvláštnosti hrdinů. To, co bylo v sedmdesátých letech obvyklé, už dnes obvyklé není. Jakou roli pak mají zvláštnosti hrdinů, jejich pocit nepatřičnosti a nestandardnosti, které z nich dělají svojské outsidery, uvnitř takového univerza? „Není to divné, že trávím čas s Garym a jeho kamarády, kterým je patnáct?“ ptá se Alana. A odpověď zní, že je to vždy jen takové, jaké to připadá jí samotné. Tento přístup relativizuje normy a pracuje společně s retro stylizací. Lékořicová pizza se navíc vzpírá idealizaci svého časoprostoru tím, že režisér zařazuje konkrétní motivy společenské nerovnosti nebo nepřijetí. A také připomínku jedné z ropných krizí sedmdesátých let, která přinesla nedostatek pohonných hmot ve Spojených státech.
Andersonovy postavy se vyznačují zvláštnostmi všeho druhu. Nejde jen o Garyho vystoupení ve snímku Under One Roof, ale i o přízračnou postavu stalkující politickou kampaň Joela Wachse nebo Alaniny deklarované znalosti bojového umění „krav maga“. Například Garyho obchodní partner, majitel japonských restaurací, střídá své asijské partnerky a mluví na ně angličtinou s obskurní japonskou intonací, v podstatě urážlivou. Řadu těchto bizarností film nijak nekomentuje ani neanalyzuje, nechává je pro diváky jako otevřenou záležitost. Důraz není kladen na velký narativ, ale na hrdiny, početné spektrum vedlejších postav a prostředí; vypravěčství spočívající v množství odboček a zaměření na dobové epizody spojuje film dokonce i s Tenkrát v Hollywoodu (Once Upon a Time in Hollywood, 2019) Quentina Tarantina. Paul Thomas Anderson ale v tomto případě využil návrat do sedmdesátých let k tomu, aby nám předestřel svět, ve kterém se takřka všichni potýkají s normativním vnímáním svých možností. Osvěžujícím způsobem straní hrdinům, kteří jsou možná neobratní, ale nelámou si s normálností příliš hlavu a raději hledají sami sebe. Dospělá zodpovědnost přijímaná za svoje rozhodnutí i jeden za druhého tak pro ně nemusí být zničující. Perspektivy existují, všem zavedeným a vyžadovaným způsobům navzdory.
Lékořicovou pizzu uvede pražské kino Aero 31. 12. ve 20:15.
Lékořicová pizza
(Licorice Pizza, USA 2021)
Scénář a režie: Paul Thomas Anderson
Kamera: Paul Thomas Anderson, Michael Bauman
Hudba: Jonny Greenwood
Hrají: Alana Haimová, Cooper Hoffman, Sean Penn, Bradley Cooper, Tom Waits, Benny Safdie, Skyler Gisondo, John C. Reilly a další
Délka: 133 min.
