Experimentální esej Viery Čakányové FREM představuje jakési pokračování kanadského dokumentu Antropocén: Epocha člověka (Anthropocene: The Human Epoch, r. Jennifer Baichwalová, Nicholas de Pencier, Edward Burtynsky, 2018). Zatímco dokumentární ekothriller ukazuje následky fundamentálního antropocentrismu, slovenská režisérka nezobrazuje člověka jako špatného pána odpovědného za ničení planety, ale jako relikt minulosti. Vydává se na Antarktidu, která představuje éru „post-lidství“, v níž se organický svět proměnil v ledovou digitální krajinu.
Čakányová se vyhýbá klasickému narativu přírodopisných či populárně-vědeckých dokumentů. Stylistické prostředky zviditelňuje natolik, že se médium stává samostatnou bytostí, a tedy i klíčovým vodítkem, jak interpretovat celý snímek. Pohled cizince, jenž svým protetickým okem prozkoumává, co zbylo z lidského světa, přichází s niternou existenciální zprávou o digitální epoše samoty a chladu. Hledáček kamery těkavě pátrá po zamrzlém terénu, mění rychlost i směr a prudce přechází mezi makrocelky a detaily. Praskání ledu, křupání sněhu či šumění oceánu se dere do popředí zvrstvené zvukové krajiny, do níž se rytmicky ozývá simulace lidského dechu. Zviditelněná přítomnost média představuje nejen extrémní subjektivizaci, odráží i sílu moderních technologií, jež se staly božstvem nového věku. Když se v trhlině ledovce zjeví snové zátiší pravěké džungle s dinosaury a ledové kry se promění v meteority, otevírá se před námi tunel do jiného prostoru a času.
FREM vnáší ontologickou otázku o poznatelnosti světa. Člověk se po celé dějiny snaží překonat hranice hmoty a prostřednictvím náboženství, astrálního cestování nebo chemických látek dosáhnout osvícení. Touha zbavit se pout fyzické existence se promítá i do digitálních technologií, které nabízejí virtuální realitu s neomezenými možnostmi. Mezi spirituálním a virtuálním však zeje propast. Technologie nepředstavují okno do nových světů, ale zrcadlo. Technologická éra naráží na bariéru, jakou je zahleděnost do sebe sama a zprostředkovanost. Umělá inteligence svým protetickým tělem sbírá informace o vnější realitě a převádí je do kódů bez možnosti se na ni napojit. Je to, jako bychom drželi sklenici, prozkoumávali ji ze všech stran, ale přitom se nemohli dostat dovnitř.
Éra digitálních médií ztratila autentický kontakt s realitou, na kterou se hmotný „analogový pravěk“ napojoval prostřednictvím těla, smyslů a emocí. FREM se loučí s tímto organickým světem. Zaplavuje diváka nostalgickými záběry na západy slunce, živočišné hemžení, záplavu barev a opojení z přítomného okamžiku. Doba, kdy Země byla bezpečným domovem a trpělivou hostitelkou, je nyní už jen milosrdným snem. Únikem před poznáním, že civilizace je sebeklam, výsledek urputné snahy lidstva zakrýt banalitu vlastní existence. Jen dozvuky amerických vánočních písní a skladeb J. S. Bacha a Chopina ukazují dojemně absurdní i monumentální rozměr mizející lidské existence.
Paradox blízkého a vzdáleného je pro snímek Čakányové charakteristický. Již neologismus v názvu odkazuje na vše vzdálené a cizí. Zároveň však pojmenovává nejniternější podvědomé procesy, dokonce v něm můžeme odhalit zkratku REM označující fázi spánku. Paradox blízkého a vzdáleného je patrný i z řeči média, jež představuje zcizovací prvek i nástroj subjektivizace. Záběry z dronu vzdalují krajinu natolik, že se mění ve strukturu. Konkrétní bytosti se stávají věcmi, jež mizí v nekonečnosti abstraktního malířského plátna. Antarktida konfrontuje mikrokosmos člověka s makrokosmem planety, na jednu stranu odráží vzdálené světy, na druhou lidské nitro, touhy a frustrace, podobně jako planeta Solaris ve snímku Andreje Tarkovského (Solaris [1972]).
Čakányová natočila jedinečnou, interpretačně bohatou esej, která díky své otevřené experimentální formě generuje množství rovnocenně platných výkladů. Všechny se však potkávají v existenciální poloze, již vystihuje záběr na polárníka, který si uprostřed ledové pláně v malé krychli obytného kontejneru vybudoval kopii obývacího pokoje nebo si vyšlapal do sněhu obří nápis „řekni něco“. Je to zpráva o osamělosti uprostřed netečného nekonečna.
FREM
(ČR – Slovensko 2019)
Režie: Viera Čákanyová
Kamera: Viera Čákanyová
Střih: Marek Šulík, Viera Čákanyová
Délka: 73 min.
Distribuce v ČR: Doc-Air
Premiéra: 17. 6. 2021
Rozhovor s Vierou Čákanyovou si můžete přečíst zde.
