Vědecko-fantastický filozofický film Andreje Tarkovského Stalker (1979) dokáže i po více než čtyřiceti letech proměňovat naše představy o tom, co filmové médium dokáže. Audiovizuální esej StalkerStalkerStalkerStalker se zaměřuje na jeden z klíčových prvků zmíněného filmu – aspekt plynutí času – a zkoumá jej z pohledu současného diváckého vnímání v digitálním prostředí. Jak již název napovídá, esej pozoruje jednu scénu napříč čtyřmi různými rozhraními a snaží se přiblížit způsob, jakým se naše pozornost v závislosti na jednotlivých modech sledování fragmentuje a rozpadá.
Ke každému rozhraní se váže řada limitací, které audiovizuální esej natočená v jednom záběru skládá do neustále se proměňující mozaiky. Zatímco na televizoru může naši diváckou zkušenost narušit mimořádné zpravodajství o dění ve světě, při projekci z nekvalitního projektoru zase celistvost původně analogového materiálu rozbíjí pixelace. Nadlidská velikost vystupujících postav na plátně ostře kontrastuje s pirátskou verzí filmu sledovanou na telefonu, v níž je obraz s úmyslem uniknout autorským právům zrcadlen a opatřen falešným vodoznakem.
K nejradikálnější deformaci původního materiálu dochází v počítačovém rozhraní, kdy divácká pozornost osciluje mezi filmem, sociálními sítěmi a odborným textem – zde má navíc uživatel možnost scénu ve střihačském programu libovolně deformovat a plynutí času zcela pozměnit. Napětí audiovizuální eseje eskaluje společně s původním filmem a směřuje až k pointě, která v momentu emocionálního vyvrcholení sledované scény diváckou pozornost již zcela tříští.
Pozn. Esej je publikována při příležitosti 90. výročí narození Andreje Tarkovského.
