Ať už navštívíte brněnskou Vašulka Kitchen, pustíte si adekvátně zaměřené díly Ponrepo online či si přečtete knihu Lenky Dolanové nazvanou Steina a Woody Vasulkovi: Dialog s démony nástrojů,[1] vždy se dozvíte, že vnímat dílo manželů Vašulkových, legend videoartu, není možné bez alespoň částečného proniknutí do jazyka technologií, které při své tvorbě používali. Aktuální dokumentární film Efekt Vašulka se nás ale navzdory tomuto předpokladu snaží přesvědčit o opaku.
Snímek vznikl v islandsko-české koprodukci, zdálo by se, že ze zcela zjevných a předem plánovaných důvodů. Brněnský rodák a student FAMU Bohuslav Vašulka se v Praze na počátku šedesátých let seznámil s islandskou houslistkou Steinunn Briem Bjarnadottirovou. Slovo dalo slovo a plán exilového útěku ze země nabral rychlé obrátky. Pár přes fingované přesídlení na Island nakonec zakotvil ve Spojených státech amerických, kde se stal nedílnou součástí newyorské, ale také buffalské a v poslední etapě novomexické tvůrčí scény. A hlavně zde položili jeden ze základních kamenů videoartu. Logicky vzato by se tedy při tvorbě dokumentárního filmu měly spojit dva filmařské týmy vycházející z historických kořenů této dvojice. Cesta k mezinárodní spolupráci však nebyla od počátku tak přímočaře nalinkovaná, jak by se dalo podle životopisu tvůrců očekávat.
Islandská režisérka Hrafnhildur Gunnarsdóttirová, dlouholetá přítelkyně Steiny a Woodyho, se po návštěvě v jejich domě v Santa Fe roku 2013 rozhodla obrátit kameru proti nim a zaznamenat jejich současnou situaci a archivaci předchozí tvorby, do které se toho času právě pustili. O rok později se vrátila s finanční podporou, připravena natáčet. Mapovala jejich život v průběhu čtyř let a citlivým způsobem se jí podařilo do snímku zakomponovat také nelehkou finanční situaci, ve které se dvojice ocitla. Hledání zdrojů a partnerství vhodných pro natáčení bylo během na dlouhou trať také pro režisérku. Nakonec úspěšně přiměla ke koprodukci islandskou společnost Sagafilm a shodou všech okolností narazila při prezentaci v Torontu (Hot Docs) na Radima Procházků a zástupce České televize.[2] Zahájení spolupráce bylo nasnadě.
Steina a Woody Vašulkovi se tak vrátili na místo prvního pražského setkání, ale také do Woodyho rodného brněnského domu, aby zreprodukovali své vzpomínky. Českou republiku pak navštívili ještě jednou, při příležitosti otevření Vašulka Kitchen v Domě umění města Brna. Stejně tak je řada scén situována na Island, aby byla ukázána Steinina cesta. Jádrem filmu se však – adekvátně k reálnému času zde strávenému – stala jejich americká životní dráha.
K jejímu vykreslení byly použity archivní záběry Vašulkových, vedené ve filmu jejich voiceovery. Raná tvorba této dvojice totiž z velké části funguje také jako záznam doby, který zevrubně prezentuje život manželů a osobnosti, které potkávali (ano, uvidíte Dalího i Warhola). Následný klíčový videomateriál, který se také stává opěrnou linií dokumentu, pak skrze sebe sama interpretuje technologický či estetický vývoj několika dekád videoartu.
Této disciplíně byli oddáni oba tvůrci, každý ale svým specifickým způsobem. Technicistně zaměřený Woody věnoval všechno své úsilí tvorbě nových, často průkopnických mechanismů a nástrojů. Ve své tvorbě mapoval jejich procesy i samotný vznik. Usilovně hledal jejich podstatu, duši. Když práci dokončil, začala se možnostmi daných strojů zabývat Steina, ale hravějším způsobem. Často snímala samu sebe nebo své okolí v interakci se strojem-nástrojem a snažila se dosáhnout zaznamenání reality z jeho pohledu či prostřednictvím technických možností odkrývala, nebo alespoň interpretovala podstatu člověka. Vyráběla také své vlastní objektivy a hledala jejich možnosti strojového vidění – jako vzorový příklad může sloužit studie Summer Salt z roku 1982. Woody se v tvorbě zobrazování člověka vyhýbal, stejně jako se zcela vzdaloval principu hledáčku kamery a snažil se konstruovat obraz bez jejího použití. Oběma jim ale bylo vlastní aktualizované partnerství s nástroji a celkové popření tradičního pojetí filmového principu kamera-oko i snaha o nastolení nové zkušenosti vnímání.
Steinin poetičtější průzkum zastává také dokument režisérky Hrafnhildur Gunnarsdóttirové. Pravděpodobně k němu dochází díky tomu, že autorské přístupy obou žen vycházejí ze stejných geograficko-historických kořenů, a také díky osobnímu přátelství i tomu, že režisérka zná lépe Steininu tvorbu než Woodyho. Chronologické reprodukování osudových momentů se střetává s vlastní potřebou archivace, ke které měli Steina a Woody vždy blízko a v posledních letech ji vztáhli také na svou tvorbu. Film však neproniká do hlubokého jádra stroje ani člověka, spíše se snaží co nejšířeji obsáhnout životní dráhu. Částečně tak činí na úkor časové snesitelnosti a vyžaduje odhodlanou diváckou pozornost. Nejedná se v žádném případě o odbornou studii, ale spíše o představení tvůrců veřejnosti v širším kontextu. Práce v dílně je tu prezentována jako magie přístupná laickému publiku. Pokud byste tedy více ocenili opakované použití názvu Rutt/Etra a exkurzi do hlubin technického světa tvorby Vašulkových, zvolte „radšej knihu“. Kromě nedostatku odborných ponorů trpí tento dokument také neschopností výpustky co do rozsahu. Jako by se v něm nahromadil všechen materiál, stejně jako na skládkách (i jinde) sesbírané harampádí domu v Santa Fe, a nenašel už tu správnou cestu pryč. Možná je to ale jen o správném úhlu pohledu. Woody přeci jen také moc dobře věděl, proč ty věci sbírá… Tak se na film raději podívejte, třeba by se vám mohl ještě někdy hodit.
(Text vyšel ve FaD 2/2020.)
Efekt Vašulka
(The Vasulka Effect, Island – ČR – Švédsko 2019)
Režie: Hrafnhildur Gunnarsdóttirová
Kamera: Hrafnhildur Gunnarsdóttirová, Arnar Þórisson
Hudba: Hugar
Délka: 87 min.
Poznámky:
[1] Lenka Dolanová, Dialog s démony nástrojů. Steina a Woody Vasulkovi. Praha: NAMU 2011.
[2] Informace o pozadí natáčení uvádí režisérka v rozhovoru pro DOK.revue v říjnu 2019: https://www.dokrevue.cz/clanky/cesta-k-filmu-efekt-vasulka
