Trochu bokem hlavních proudů rané americké filmové avantgardy stojí dílo Emlena Ettinga. Filadelfský rodák se po studiích francouzské literatury na Harvardu vydal v roce 1928 do Evropy, kde se začal soustavně věnovat výtvarnému umění. V Paříži studoval v ateliérech malíře André Lhota a sochaře Ossipa Zadkina. Vedle malířství a sochařství se zabýval také knižní ilustrací, ceněné jsou zejména jeho kresby ke Kafkově Americe (1946) a Rilkeho Písni o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka (1953). Ačkoli Etting tíhnul k figurativním kompozicím vyjadřujícím existenciální úzkost moderního člověka, nevyhýbal se ani geometrické abstrakci. Během svého života uspořádal na třicet sólových výstav a jeho dílo je dnes uchováno ve sbírkách několika amerických muzeí.
K filmu se Etting dostal během svého pobytu v Paříži, kde navštěvoval proslulé avantgardní kino Studio 8. Zaujat snímky Buñuela, Dalího, Claira a Cocteaua, rozhodl se sám realizovat svou vlastní představu o filmovém umění. „Myslel jsem si, že film by mohl být použit jiným způsobem. Až dosud byl využíván jako román k vyprávění příběhu nebo jako dokument, nic mezi tím. Chtěl jsem z filmu udělat poetické médium a vytvořit báseň podobnou básním T. S. Eliota, jen ztvárněnou čistě vizuálními prostředky.“
Během třicátých let natočil Etting dohromady tři filmy. Osobně dával přednost druhému z nich, nazvanému Poem 8 (1933). Snímek evokuje lyrické nálady básníkova/filmařova subjektu prostřednictvím asociativní skladby složené ze záběrů přírody, městské industriální krajiny a lidského těla. Volné imprese se prolínají se symbolicky pojatými sekvencemi, které v sobě koncentrují různé archetypální významy. Právě spojením dokumentární všednosti se symboličností Etting předznamenal mýtopoetický proud v americké avantgardní kinematografii padesátých a šedesátých let. Filmař a kritik R. Bruce Elder jeho přístup později charakterizoval slovy: „Je možné, že Etting chápal film jako alegorii muže, který se chce ztratit v druhém a navázat intimní vztah s přírodou či archetypální ženou, jež může představovat jeho vlastní identitu. Tanec může evokovat tanec kosmu, s nímž chce filmař splynout. Ale především udivuje dynamika díla – kombinace subjektivní obraznosti s ruční kamerou vytváří neustálý proud smyslové percepce.“
Poem 8 byl dlouho upozaděným filmem. Teprve po roce 2000 se dostal k většímu počtu diváků zásluhou vydání DVD Unseen Cinema: Early American Avant Garde Film 1894–1941 (přičemž stejnojmenný knižní katalog upozornil na význam celého Ettingova díla). Ve čtvrtek 29. října ho bude v rámci programu Fascinace: Zahrada streamovat jihlavský filmový festival.
