Je to film, nebo realita? Jaký je mezi nimi rozdíl a dokážeme jej rozlišit?
Audiovizuální esej Funny Games World Edition svým názvem odkazuje na film Michaela Hanekeho Funny Games (1997) a jeho remake s americkými herci Funny Games USA (2007). Jedná se o snímky, které násilí neukazují explicitně, ale pro mnohé diváky vyvolávají natolik nepříjemné pocity, že je přestanou sledovat. Haneke pracuje s náznaky a stopami brutality, která se konkrétně formuje až v divákově imaginaci. Samotný název Funny Games lze potom pochopit rozličnými způsoby. Slovo „funny“ můžeme rozumět jako vtipné, ale i jako podivné, zvláštní nebo nezvyklé.
Je pravda, že ve své audiovizuální eseji pracuji zejména s explicitně ukázaným násilím. Co v nás však probouzí úzkost a odpor? Charakter zobrazení, nebo nejistota, jež z obrazů pochází? Brutální záběry útočí na naši imaginaci přímo, ovšem nechávají nás v nejistotě. Esej prozkoumává hranici mezi reálným a imaginárním násilím tak, že kombinuje sekvence z více či méně známých kinematografických děl se záběry nalezenými na internetu. Vnímá člověk záběry krutosti rozdílně, když neví, který je „skutečný“ a který pochází z fikčního díla? Jsou hrozivé záběry přijímány stejným způsobem, nebo se náš pohled liší?
Úvodní sekvence ukazuje seniory padající z velké houpačky. Katastrofa je pro mnohé směšná, jak demonstrují komentáře a reakce pod videem, nicméně dopad na zachycené subjekty je zcela reálný. Není takové násilí o to děsivější?
Vedle scén z filmu, sociálních sítí a dark webu obsahuje audiovizuální esej kratičké vložené záběry obrazů, grafik či maleb. Téma vnímání a zobrazování násilí tak nabývá širšího rozměru, jenž sahá napříč dějinami umění a vizuální kultury.
