Gaspar Noé žije už roky z pověsti člověka, při jehož filmech padají snobům monokly do sklenek se šampaňským. Jeho poslední celovečerní film byl propagován sloganem: „Pohrdali jste Sám proti všem, nenáviděli jste Zvráceného, cítili jste odpor k Vejdi do prázdna a prokleli jste Lásku. Nyní zkuste Climax.“ Je to úsměvné nejen proto, že všechny zmíněné tituly patří k nejrespektovanějším filmům v cinefilní komunitě, ale i proto, že s Climaxem Noé v Cannes vyhrál sekci, v níž byl uveden. Hra na to, že jeho dílo je transgresí vůči filmovému establishmentu, ačkoliv je ve skutečnosti očekávaným a hýčkaným produktem festivalového trhu, představuje pro tvůrce jako on dar i prokletí.
Nemělo by být pro filmaře jeho renomé nepříjemné, či dokonce ponižující, když mu luxusní oděvní značka Yves Saint Laurent nabídne zakázku na patnáctiminutový film, v němž by využil slavné tváře upsané korporaci? Copak filmař jako on může natočit „reklamu“? Jistě, kabelky od Diora prodával třeba David Lynch, ani jeho pověst však není spojena s antisystémovostí a nekonformitou jako ta Noého. Původem argentinský režisér ale upřednostnil polichocení zájmem a našel způsob, jak i tento komercí načichlý projekt povýšit na akt rebelie a svébytnosti: Krátký film nabobtnal do téměř hodinové stopáže, a pokud někdo o hlavním mecenáši neví, těžko by jeho účast hádal. Nad objednavatelem se podařilo zvítězit, byť lze tušit, že to pro značku Yves Saint Laurent nebylo zrovna šokující zjištění.
Noé možná spadl do stejné pasti zakázkové kontrakultury jako Lars von Trier, ale podobně jako on dokazuje, že pořád tvoří zajímavé filmy, které z očekávání „co vyvede tentokrát“ dokážou vychytrale těžit. Lux Æterna je nápaditý mockument, v němž sledujeme herečky Charlotte Gainsbourgovou a Béatrice Dalleovou během natáčení filmu o upalování čarodějnic. Prvních deset minut tvoří tichý a kolegiální dialog, v němž si herečky sdělují své postoje a sdílí některé bizarní a intimní historky, jež během svých bohatých kariér zažily. Obraz se nakonec prostřednictvím split screenu rozděluje na dvě poloviny a začínáme sledovat každou z žen zvlášť, zatím jde ale jen o klid před bouří. Skoro jako by mělo jít o první Noého film, v němž divákovi nevyběhne puls nad únosnou hranici, pouze si vyslechne pár peprných detailů, které si dámy v lifestylových rozhovorech nechávají pro sebe.
Jakmile ale herečkám skončí chvíle klidu a připojí se zpět ke štábu, začíná tempo filmu narůstat a hektičnost filmového procesu postupně nabývá na intenzitě. Navracející se split screen dojem nepropustného chaosu ještě zdůrazňuje. Připravuje se natáčení davové scény upálení a Noé jejím prostřednictvím nabízí panoptikum postav a postaviček, jež ztělesňují všechny možné archetypy, s nimiž se jde na place setkat. Arogantní muži za kamerou, přesvědčení o své genialitě, ostřílené divy i mladé a naivní modelky, okolo nichž se točí štěbetající maskérky, otravný novinář, který chce rychle nabrat rozhovor, a mladý režisér, jenž chce herečku zlákat k účasti na jeho debutu. Jde o karikatury stvrzující většinu klišé, ale v takto přeplněném středometrážním filmu se úsporná psychologie a mělkost snadno ztratí. Kdo zná filmové prostředí, ten se jistě pousměje nad povědomostí mnoha „scének“. I přes občasnou vtipnou pointu ale Noé především navozuje intenzivní pocit mašinerie přesahující a likvidující každého, kdo se jí účastní. To vše s vědomím, že doma čeká další život, který je mnohem důležitější, ale v tuhle chvíli na něj zkrátka není čas.
Lux Æterna je přesto jeden z nejschůdnějších a nejpřístupnějších Noého filmů. Každý okamžik je jasné, co sledujeme, koho sledujeme a proč. Není čas na dlouhé vyprázdněné scény a zmatek filmového natáčení je sám o sobě objektivní prvek – není pro diváka matoucí, protože právě zmatek celého procesu si máme ze sledování odnést. Vzhledem k jednorozměrnosti postav není třeba dlouze přemítat nad jednotlivými interakcemi. Byl tu už Noého film, který skýtal tak málo tajemství? To jedno tajemství, které zůstává, ale bohatě stačí: Proč to všichni ti lidé podstupují?
Možná je absurdní v době krize, jakou si nyní společnost prochází, představit film, v němž se zdá, že nikdo nemá tak hrozný a těžký život jako filmaři. Tento kontrast, zdůrazněný neočekávanou společenskou situací, ale nakonec Noého škodolibosti jen nahrává. Arbitrárnost vší té negativity, kterou si v důsledku přítomní dobrovolně volí, vyvolává dojem až sadistické sebelásky a sebe-nenávisti, které mohou být ukojeny jen prostřednictvím filmu. Lux Æterna miluje kinematografii právě proto, kolik energie zdánlivě zbytečně požírá. Poslední minuty filmu strávíme pod útokem epileptických světelných efektů vzniklých poruchou na place – záplavou světel jsou přítomní ohromeni a uchváceni, přestože přináší fyzické i psychické utrpení. Co jiného může lépe demonstrovat podmanivou sílu blikajících obrazů filmové projekce? Láska k filmu je při sledování Lux Æterna tím silnější, že bolí. Je nádherná, děsivá a nejde odvrátit zrak.
Lux Æterna
(Francie 2019)
Scénář a režie: Gaspar Noé
Kamera: Benoît Debie
Hrají: Charlotte Gainsbourgová, Béatrice Dalleová, Mica Argañarazová, Yannick Bono, Loup Brankovic, Stefania Cristianová a další
Délka: 51 min.
Distribuce v ČR: Film Europe
Premiéra: 29. 7. 2021
