Tradiční český seriál Potkali se u Kolína, původně britská legenda Medvídek Pú či američtí Gumídci – to jsou jen někteří zástupci širokého výčtu pohádek, v nichž se hlavní role zhostili medvědí hrdinové. Dětský svět medvědy přímo překypuje. Od animovaných přes plyšové až po ty k jídlu. Jsou všude a jsou roztomilí. Jako by jim svět chtěl z drápů vyjmout strach, který v něm ve skutečnosti vyvolávají. A tak je loví, ochočuje, a když Teddy Roosevelt dá, a medvěda pro jednou nezastřelí, můžou se děti začít rozplývat nad zástupci šelem, se kterými by se v reálném světě jen stěží pomazlili.
Nic naplat, úzus je to prastarý a čerpá z něj také nejnovější počin Kateřiny Karhánkové a Alexandry Májové – Mlsné medvědí příběhy. Jedná se o sérii večerníčkových příběhů spojených do jednoho čtyřicetiminutového celku. Divák může zde přítomné medvědí protagonisty znát již z předloňského roku, a to díky třem epizodám z pásma Hurá na pohádky, které bylo k vidění v mnoha českých kinech.
Tehdy jméno Kateřiny Karhánkové zároveň silně rezonovalo filmovým světem spolu s jejím krátkometrážním počinem Plody mraků, jenž byl uveden na řadě evropských filmových festivalů a z Berlinale si odnesl cenu ECFA (Evropské akademie dětských filmů) za nejlepší dětský animovaný film v Evropě. Za tímto absolventským studentským snímkem stojí Kateřina jako režisérka a scenáristka. Výtvarnicí filmu je pak Alžběta Skálová. Samotná animace probíhala v kooperaci s mnoha dalšími spolupracovníky a kamarády. Jak režisérka v řadě rozhovorů uvádí, je jí forma vícečlenné kooperace velmi blízká. Nerada pracuje jako jediná animátorka, spíše přichází s celkovým nápadem, scénářem a koncepcí a na proces samotného provedení dohlíží. Je si vědoma svých silných stránek a také silných stránek ostatních, kterým své nápady svěřuje. Na snímku Mlsné medvědí příběhy se tak vedle její osoby nejvýrazněji autorsky podepsala Alexandra Májová. Mezi řadou dalších lze vyzdvihnout práci výtvarníka Filipa Pošivače. Hudbu zkomponoval Prokop Holoubek, známý díky projektu Midi Lidi. Hudební linka ve všech případech koresponduje s danými situacemi a citlivě dotváří atmosféru lesního celku. Opakující se motivy smysluplně propojují jednotlivé příběhy a objevují se v momentech náhlého pochopení či překvapivě dobrých konců.
Každý příběh trvá vždy asi šest minut, což odpovídá formátu večerníčku. Na začátku jednotlivých dílů se na vás podle daného tématu sypou spolu s názvem vizuální dobroty (šišky, lanýže i medvědí chipsy), konce jsou odděleny různorodými výstupy protagonistů, které lze přirovnat k nepovedeným záběrům či pohledům do zákulisí natáčení, jež často nalezneme za titulky celovečerních snímků. Vizuální rozdělení příběhů při spojení do delšího celku funguje. Změny a přechody udržují dětskou pozornost a přizpůsobují se tak návyku na krátké formáty, které publikum běžně konzumuje v internetovém prostředí.
Jak už název pohádkových příběhů napovídá, vše se točí kolem jídla. Vždyť pořady o vaření jsou oblíbené, co svět televize stojí, vlastně stejně jako ty medvědí. Mohlo by se tedy zdát, že autorky moc dobře věděly, na jakou strunu uhodit. Mlsné medvědí příběhy však nejsou pouze dětskou kuchařskou přípravou na budoucí seriálové závislosti, snaží se předávat moudrost i vtip, a to velmi vkusnou formou. Medvěd Nedvěd a medvídek Miška jsou části dětského publika známi z knížek Zbyňka Černíka, dochází zde k volné inspiraci díly Malá medvědí knížka a Taková normální rodinka. Zfilmovaná podoba využila šesti příběhů, které hravou formou prezentují strasti a poznání tradičně kontrastní dvojice. Lesní svět je pečlivě promyšlen a od příboru po houpacího medvěda připodobněn tomu lidskému, pro lepší možnost diváckého ztotožnění i jednodušší předání poselství.
Starší Nedvěd učí nenásilnou a neautoritářskou formou malého Mišku, jak se nebát. Často si i my sami projektujeme strašidla tam, kde nejsou, a stačí si na ně posvítit. Oba se pak zkušenostmi i pozorováním jiných zvířat v lese učí hodnotám přátelství i tomu, že není radno vydávat se za někoho, kým ve skutečnosti nejste. Všichni dělají chyby, ale umí se z nich poučit. Na „rodinném“ srazu medvědů si spolu s protagonisty uvědomíte, že taková setkání nemusejí být jen o jídle. S divokými prasaty pak přichází ponaučení, že i zdánliví nepřátelé se mohou stát přáteli, zvlášť když si od nich necháte pomoci v záležitostech, které ovládají lépe než vy sami.
Vytříbená hloubka sdělení je vlastní všem příběhům, které má Kateřina Karhánková na svědomí. Ráda zanechává v dětských divácích vzpomínky, které mají šanci v dospělosti zapadnout ve správnou chvíli na to správné místo. Mapuje ale také to, jak dětské publikum přijímá její filmy aktuálně, a to už při samotné tvorbě, kdy se dotazuje na pasáže, které se vybranému vzorku dětí jeví jako nejsilnější, také ji zajímá jejich přístup k jednotlivým tématům a postavičkám. Na základě reakcí může dojít k proměně podoby scénáře, jako se tomu stalo například u snímku Tonda a bacil (2014), kde se z explicitního souboje boje chlapečka s bacilem stal příběh o tom, jak dostat nemoc z těla ven. Jindy slouží zpětná vazba jen jako inspirace.
Autorka si s publikem ráda povídá i po samotných projekcích. Časté zvídavé otázky, smích i pochopení jsou jasnými důkazy úspěchů těchto snímků, což jsem sama otestovala na svých rodinných příslušnících. Snad se tedy Mlsným mědvědím příběhům dostane pozornosti v co nejširším měřítku, a to jak u dětského, tak dospělého publika. Zaslouží si ji.
Mlsné medvědí příběhy
Režie: Alexandra Májová, Kateřina Karhánková
Scénář: Alexandra Májová, Kateřina Karhánková, Tomáš Končinský, Milada Těšitelová, Bára Klárová
Výtvarník: Filip Pošivač
Hudba: Prokop Holoubek
VOD distribuce: Aerovod
