Umělecký ředitel rotterdamského festivalu Bero Beyer měl ambici posunout festival na pozici inovačního lídra mezi filmovými festivaly. Nejucelenější vizi této ambice předvedl na letošním 49. ročníku, který zároveň ukončil éru jeho vedení. Oslavy půlstoletí existence festivalu tak nebudou probíhat jenom pod vedením nové ředitelky, ale i po další restrukturalizaci. Transformace pokračuje.
Transformace byla mantra největší nizozemské kulturní události, Mezinárodního filmového festivalu v Rotterdamu, pod vedením filmového producenta Bero Beyera. Rotterdamský festival se již v minulosti zařadil mezi inovativní filmové události, když například v roce 1983 založil první koprodukční trh Rotterdam CineMart, který funguje doposud. Nebo když v roce 1988 zřídil Fond Huberta Balse na podporu filmařů z rozvojových krajin, také první svého druhu a pořád aktivní. Rotterdamský festival má inovování ve své DNA a jmenování filmového producenta do role uměleckého ředitele představovalo logický krok k nastavení adaptačního procesu festivalu na probíhající změny nejenom v audiovizuálním průmyslu.
Pod vedením Beyerova předchůdce Rutgera Wolfsona se množili názory, že festival se stává až příliš do sebe zahleděným. Ústředním důvodem mělo být, že filmy z hlavní soutěže se v širší distribuci viditelněji neprosazovali, což souviselo primárně s festivalovou dramaturgií orientovanou podle kritiků na mnoho neznámých filmů. To mělo být důvodem slabých obchodních výsledků, čímž se vybrané tituly, jakož i festival samotný, stávaly nezajímavými pro filmový obchod.
Ale i Wolfson si uvědomoval distribuční omezení rotterdamských filmů. Řešením byla iniciativa Tiger Release, v rámci které festival začal s vydáváním a distribucí DVD s vybranými filmy pod vlastní značkou, a také pomáhal hledat možnosti VoD distribuce pro ostatní tituly. Také projekt IFFR Live!, v rámci kterého bylo několik festivalových filmů promítáno v kinech napříč Evropskými krajinami současně s probíhající rotterdamskou premiérou, představoval rozšíření distribučního dopadu a ambic festivalu.
Po převzetí vedení postupoval Beyer cestou evolučních změn, kdy se svým týmem výrazněji přeskupil programovou strukturu festivalu. Chvíli také pokračoval ve Wolfsonově dědictví, jak tomu bylo v případě nahrazení fyzických médií online streamingem pro festivalové filmy. Dematerializace není jen jedním z příkladů Beyerových inovací v rámci transformačních procesů, které ve své roli inicioval, ale také přirozenou reakcí na globální změny a jejich katalyzátory.
Již při nástupu do pozice řekl, že jeho ambicí je vést festival a podporovat nezávislou kinematografii „v rychle se měnícím filmovém prostředí“. V tomto ohledu mu bylo také blízké myšlení start-upů a inkubátorů a především jejich flexibilnost, kterou disponují vzhledem k rychle se měnícím podmínkám a okolnostem.
Kromě dematerializace Beyer poměrně rychle implementoval také ostatní principy, jež patří mezi nové modely fungování procesů pod vlivem digitálních technologií. Nejen integrace se často skloňuje v technologickém a start-upovém newspeaku, ale zejména horizontální integrace se stává podkladem pro restrukturalizaci procesů a nové byznys modely.
Festival v rouše start-upovém
Jednou z klíčových misí rotterdamského festivalu je podpora nových filmařů, jakož i podpora nedostatečně zastoupených neboli minoritních kinematografií právě z důvodu slabé filmové infrastruktury. K této misi slouží poměrně košatá struktura fondů, grantů, workshopů a iniciativ na podporu filmové produkce. Jak uvedl sám ředitel, jednou z ambicí jeho vedení bylo propojení financování, vývoje, produkce a distribuce nezávislých filmů pod společnou střechou, což představuje jednu z forem horizontální integrace ve filmovém průmyslu.
Posun nastavení procesů reflektuje iniciativa BoostNL, kolaborativní projekt rotterdamského trhu CineMart a iniciativy Nizozemského filmového festivalu v Utrechtu (Holland Film Meeting). Projekty, podpořené Fondem Huberta Balse nebo prezentované na CineMartu, automaticky získávají dodatečné konzultace, mentoring s možností prezentace projektu relevantním partnerům v klíčových fázích přípravy filmu.
Vzhledem na Beyerův cíl se počet celkových projektů snížil, což umožnilo rozšířit spolupráci z několika pracovních setkání na celý rok. To je také nastavení, jež by mělo rezonovat napříč ostatními podpůrnými strukturami festivalu. A svým způsobem představovat také profesionalizovanější formu „mecenášství“ v souladu s rotterdamským posláním, které spočívá v pomoci a ve formování vycházejících talentů v různých fázích jejich kariéry. Zároveň dochází k podvracení tradičního pojímání filmového festivalu, jelikož se stává aktivním během celého roku. Tudíž dalším aspektem nového postupu je kromě integrace také decentralizace.
Transformační filozofie festivalu tkví i v postupném ladění festivalového nastavení, struktury i jeho procesů někdy také systémem pokus-omyl. Beyer přiznává, že cílem festivalu je hledání nových možných modelů a ověřování jejich funkčnosti v praxi.
Mikro změny a pozvolné formování reflektuje IFFR Unleashed, iniciativa, která vznikla s cílem pomáhat tvůrcům propagovat jejich projekty, dělat efektivně marketing a vyhledávat distributory. První přerod nastal, když se tato iniciativa přetvořila do autonomní formy SVoD a TVoD platformy (pro krajiny Beneluxu), která byla nositelem festivalového obsahu.
Kromě festivalového katalogu se postupně na platformě začali objevovat i diskuse a masterclass. Beyer je označil jako rozšiřování kontextu platformy ve festivalovém duchu; jde o jeden z hlavních cílů festivalu vztahující se na festivalovou strukturu, respektive na události organizované festivalem a související s tématy a motivy příslušného ročníku.
V podstatě vznikl menší klon festivalu, který měl sloužit během celého roku a zároveň představovat prodlouženou ruku festivalové distribuce. Streamingová platforma se tak stala součástí užšího ekosystému festivalu právě díky horizontálnímu začlenění do jeho hodnotového řetězce. Nejenom aktivity IFFR, určené pro filmové profesionály, se staly předmětem decentralizace, ale právě i streamingová platforma festivalu umožnila prodlužovat životní cyklus filmům (téměř výhradně produkcím podpořeným alespoň v nějaké fázi iniciativami IFFR) bez distribuce.
To byl i jeden z argumentů kritických hlasů, že festivalová dramaturgie se až příliš upíná na výběr (distribučně) neperspektivních a obskurních filmů. Letos ztratila platforma svoji autonomii, když byla integrována přímo do festivalové struktury. Vysvětlením mělo být tvrzení, že festival i platforma v dřívější podobě prezentovaly stejné filmy, oslovovaly stejné publikum i filmové profesionály. Navíc následkem změny filozofie a přístupu by IFFR streamingová platforma již neměla sloužit jako „odkladiště“ festivalových filmů, ale stejné jako jiné podobné služby, má být „fórem pro nezávislou kuratelu“.
Větší důraz na kuratelu zůstává zatím ve stadiu ambice, ale Beyer letos představil také iniciativu pro mladé kurátory (festival již dlouhodobě podporuje nezávislou filmovou žurnalistiku), neboť tuto složku považuje za klíčovou pro budoucnost kinematografie, festivalů i diváckou zkušenost. Navíc propojení filmových profesionálů a umělců, včetně dramaturgů a kurátorů, tvoří součást modu vivendi festivalu, který je pověstný svou networkingovou neformálností na všech úrovních.
V době nadprodukce audiovizuálního obsahu, bujení streamingových platforem a možnosti bezodkladné konzumace různých druhů filmů se vskutku kurátorství stává důležitým diferenciačním aspektem – z obchodního hlediska konkurenční výhodou a z marketingového pohledu značkou. Začleněním IFFR Unleashed! do portfolia služeb festivalu se platforma stala součástí etablovaného „brandu“ s poměrně jasným vymezením a zaměřením. Programová filozofie a náplň rotterdamského festivalu se nemění, navzdory stížnostem na nedostatek „hvězd“ a přílišní avantgardnímu směrování, Beyer totiž od svého nástupu neplánoval měnit odkaz původní festivalové dramaturgie ani jeho základní rámec.
Vycházející tváře nezávislé globální scény
Již tradičně se festival a umělecký ředitel snaží upoutat co největší pozornost na hlavní soutěž zaměřenou na vycházející talenty. Soutěž slouží také zároveň jako odraz celkové dramaturgie festivalu z tematické, formální i geografické perspektivy. Nezávislý indický filmař-samouk Arun Karthick představil socio-politické drama Nasir, které sleduje jeden obyčejný den prodavače sárí, jenž patří do náboženské minority.
Se svým společenským statusem, i navzdory nelehkému osobnímu životu, který režisér zobrazuje bez patosu a melodramatu, se protagonista s překážkami vyrovnává stoicky, zatímco se kumulují mikro-agrese narůstajícího nacionalismu kolem něj. Minimalistickým přístupem, jednoduchým filmovým jazykem a aktuálním tématem si Karthickův film vysloužil pozitivní ohlasy.
Přetrvávající trend hybridizace dokumentárního a hraného filmu se již z experimentu přesunul do normy, letos ho v soutěži reprezentoval domácí film Drama Girl v režii Vincenta Boy Karse. Poměrně přímočarý příběh o natáčení filmu o životě protagonistky se mění na terapeutický meta-film, kdy hlavní postava analyzuje a rozjímá nad stěžejními událostmi svého doposud mladého života. Karsův film svým tématem také zapadá do současné vlny tzv. mileniálovské krize první čtvrtina života. Více než koncept filmu o filmu poutá pozornost Karsův vizuální manýrismus s inklinací k symetrickým kompozicím se saturovanými barvami.
Podobně jako forma dokufikce se v rámci dramaturgie etabloval i koncept found footage (festival má dokonce vyčleněné samostatné ocenění pro tento druh filmů), v hlavní soutěži byl zastoupen otevřeně politickým španělským dokumentem The Year of the Discovery režiséra Luise Lópeze Carrasca. Na ploše tří hodin probíhá revize historie, událostí sociální vzpoury roku 1992 ve městě Cartagena, které se odehrály ve stínu Olympijských her v Barceloně a oslav a výstavy Expo v Seville.
Kombinací inscenovaných scén a archivních záběrů, jež plynou současně na permanentně rozděleném plátně, demonstruje Carrasco původ současných společenských, ekonomických a institucionálních změn. Před pár lety festival mimo jiné také rehabilitoval programovou sekci s žánrovou kinematografií (Rotterdamerung), ale díla pracující se žánrovými konvencemi se objevují napříč celým programem, což zároveň podtrhává trend žánrové fluidnosti.
Debutující jihokorejský režisér Kim Yonghoon, asistent filmaře Jang Jina, byl zástupcem žánrového filmu v hlavní soutěži se svou černohumornou, adrenalinovou a neonově ozářenou hard-boiled gangsterkou Beasts Clawing at Straws.
Rotterdam se dlouhodobě profiluje i svou interdisciplinární dramaturgií audiovizuálního umění, přičemž v hlavní soutěži se objevují méně radikální počiny, jakým byl letos film Kala Azar od nizozemské umělkyně řeckého původu Janis Rafa. Rafa mísí filmové postupy fikce, dokumentu a videoartu při studii sdíleného prostoru mezi lidmi a zvířaty, přičemž v jejím celovečerním debutu se zároveň objevují i motivy z jejich kratších předchozích děl, především smrtelnost a ritualizace truchlení.
S konceptem a postupy doku-dramatu pracuje i Alejandro Telemaco Tarraf ve filmu Piedra Sola, jenž se přiklání k mytologickému realismu, zejména andské „cosmovisión“, inspirovaného také tarotovými archetypy. Výsledkem je etnologicko-antropologické nahlížení do života a tradic Argentinské komunity žijící v izolaci 4,500 metrů nad mořem ve stylu tzv. slow cinema.
Do Rotterdamu se letos také vrátila i argentinská režisérka a vizuální umělkyně Jazmín López, která zde uvedla i svůj minimalistický, ale zato poutavý metafyzický debut Leones (2012). Režisérčina fascinace časovými smyčkami je také motivem jejího druhého celovečerního filmu If I Were the Winter Itself, ale zde se čas a prostor prolínají v manifestaci přetékání subjektivní reality do objektivní reality a svým přístupem k naraci a bezdějovosti připomíná postupy francouzského anti-románu.
Rotterdam 2021: Nová generace
Po pěti letech ladění představil Bero Beyer svou ideální vizi festivalu s rozsáhlým kontextuálním programem jak ve festivalové dramaturgii, tak i v programu pro filmové profesionály: příkladem může být organičtější integrace podporných struktur festivalu pro nové talenty nebo také způsob, jak by mohla vypadat filmová zkušenost v době streamingu – od happeningů v kinosálech až po video-instalace v alternativních prostorech.
Beyer považuje svou misi za splněnou a pozici uvolňuje mladší generaci. Zatímco bude dohlížet na podporu domácí kinematografie z pozice ředitele Nizozemského filmového fondu, vedení festivalu při jeho nadcházejícím půlstoletém výročí se ujme jeho bývalá spolupracovnice Vanja Kaludjercic. Kaludjercic se do Rotterdamu vrací z pozice ředitelky akvizic v MUBI a očekává se od ní posilnění pozice festivalu coby globální platformy pro nové talenty a propojení „rotterdamských“ filmů s širším publikem.
Personální obměna na čele festivalu, jakož i uvnitř programového týmu pod dohledem dramaturgů Bianca Taal a Gerwin Tamsma, s sebou přináší i novou vlnu restrukturalizačních změn. Nová ředitelka odůvodňuje úpravy důrazem na poslání a vizi festivalu jako místa otevřeného tomu, co v současnosti může kinematografie představovat, a odmítajícího předpojaté názory, co by měla být, se zvýšením důrazem na „různorodost kinematografie“ a její inkluzi. Kaludjercic tak bude jenom pokračovat v linii započaté jejími předchůdci, jelikož právě různorodost kinematografie je přetrvávajícím leitmotivem festivalu.
Mezi první ohlášené změny pro jubilejní 50. ročník bylo navyšování titulů v hlavní soutěži Tiger Competition pro premiéry prvních, druhých a třetích filmů z letošních deseti na šestnáct. Dramaturgie hlavní soutěže dosud obsahovala rovnoměrné zastoupení filmů ze všech kontinentů, což vzhledem k nastavení festivalu mohlo být také částečně vnímáno i jako politické gesto. Tiger Competition je zároveň i výkladní skříní festivalu, jelikož uvádí do života filmy s emblémem IFFR – podpořené festivalovými grantovými, fondovými nebo konzultačními programy. V neposlední řadě jde také o sebepropagaci a sebeprezentaci vůči odborné veřejnosti (B2B), především filmařům a producentům a divácké veřejnosti (B2C).
Nicméně v rozporu s Beyerovou intuicí, má Kaludjercic pocit, že právě Tiger Competition by měla být jedinou soutěží. Zrušení paralelní soutěže Bright Future Competition bude vykompenzováno přidáním dvou cen poroty do hlavní soutěže, čímž chce nová ředitelka povýšit Tiger Competition na „jedinou soutěžní platformu pro vycházející talenty“ na festivalu.
Zato ale pokračuje v rozšiřování a posilnění Beyerovi iniciativy Big Screen Competition, kde porota složená z diváků rozhoduje o tom, který z vybraných filmů bude uveden do domácí distribuce. Kaludjercic tím sleduje posilnění spolupráce s místními distributory a sales agenty a dodatečný marketing pro filmy, které již mají zabezpečenou lokální distribuci.
Po zrušení soutěže Bright Future ale v programu nezůstává vakuum. Podobně jako Carlo Chatrian založil zbrusu novou sekci Encounters po svém nástupu do čela Berlinale, uvede Kaludjercic svůj inaugurační ročník novou sekcí pod názvem Harbour. Jde zřejmě o nejradikálnější změnu ze všech dosud ohlášených, jelikož Harbour by se měl stát nejdominantnější sekcí v celém programu. S celkovým počtem šedesáti titulů může zastínit i „výkladní skříň“, tedy hlavní soutěž.
Dramaturgický záměr sekce představuje prvoplánovou demonstraci festivalové filozofie inkluzivnosti různorodých forem a podob kinematografie. Kromě formálně a stylisticky nesourodých děl by se ve festivalovém „kotli“ plurality měli objevit filmy jak od začínajících režisérů, tak i od etablovaných tvůrců, včetně populárních a žánrových filmů. Žánrovou fluidnost a podvracení konvenční hierarchie vysokého a nízkého již v předešlých ročnících festival elegantně propagoval, kupříkladu i exhumací ryze žánrové sekce Rotterdämmerung, kde se objevily filmy i se společenským přesahem.
Vzhledem ke globální situaci, která poslala mnoho mezinárodních i lokálních filmových festivalů do nedobrovolné hibernace, se Mezinárodní filmový festival v Rotterdamu připravuje oslavit půlstoletí své existence hybridní formou – digitální infrastruktura již byla otestována během předcházejících ročníků a organizátoři plánují uvádět filmy kromě samotného města v místě dění také napříč Nizozemskem.
50. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Rotterdamu (IFFR) se uskuteční od 27. ledna do 7. února 2021
