I sám tvůrce Russell T Davies pochyboval, jestli se někdo bude chtít v časech celosvětové pandemie koronaviru dívat na minisérii o dřívější epidemii smrtelné nemoci. Nakonec ale doba, do níž se trefila pětidílná tragikomedie o mladých gayích a jejich kamarádce v Londýně osmdesátých let, možná i pomohla k tomu, aby se z titulu Byl by to hřích stal divácký a kritický hit. A také ho obohatila o novou vrstvu.
Příběh pětice spolubydlících, který představil britský Channel 4 na přelomu ledna a února, vzápětí se ukázal v Česku na HBO GO a poté se prezentoval filmovým profesionálům v rámci on-line Berlinale, získal vlivem současné situace na aktuálnosti. Byl by to hřích vypráví o AIDS, nemoci, kterou většinová společnost chtěla ignorovat jako „problém gayů“, s níž se pojilo velké stigma a u níž si vývoj léků vyžádal dlouhá léta a mnoho aktivistických kampaní. Ovšem když hlavní hrdina Ritchie nejdřív zesměšňuje a poté zoufale zkouší všechny možné teorie o léčbě syndromu získaného selháním imunity, připomene, že fake news nejsou vynálezem jednadvacátého století. A že reakce lidí na něco neznámého a nebezpečného se v podstatě nemění. První z monologů o AIDS pronáší Ritchie přímo do kamery, čímž spojení se současným divákem ještě posiluje. Také strach pramenící z nedostatku informací nám zní povědomě. Dnešní publikum díky tomu může prožít seriálové děje s o to silnějšími emocemi.
Byl by to hřích zároveň slouží jako určitá historická lekce, připomínka jedné ze ztracených generací, tentokrát z britského pohledu. Zdálo by se, že tématu AIDS se populární kultura už věnovala dostatečně, to se však týká hlavně té americké. V USA umělecká komunita na epidemii, která ji devastovala, reagovala bezprostředně. Nepřekonatelným v tomto směru zůstává divadelní opus Tonyho Kushnera Andělé v Americe (Angels in America, 1991–1993), který spolu s AIDS pokryl i reaganismus, konec komunismu a především nadčasové téma krize identity a upřímnosti k sobě i blízkým. Jako důkaz, že tento kus nezestárl, může sloužit čtyři roky stará adaptace britského Národního divadla s Andrewem Garfieldem, jejíž záznam se dá zhlédnout nyní online na VOD NT Live at Home.
Byl by to hřích ve svých čtyřech hodinách nedosahuje takové komplexnosti a magičnosti jako Kushnerovi skoro osmihodinoví Andělé. Jako oni ale strhává svou směsí tragiky, humoru a energie k životu tváří v tvář smrti. Společný mají obě díla i apel k individuální akci. Hlavním i nejpropracovanějším hrdinou série je sice Ritchie, herec z maloměsta na ostrově Wight, jenž se na vysokoškolských studiích v Londýně odváže v tempu, jako by chtěl dohnat všechno skrývání doma. Srdce příběhu nicméně bije v těle jeho loajální kamarádky Jill. Série jí nedopřála žádné jiné zájmy než starost a péči o nemocné homosexuály, právě její neochvějná obětavost z ní však dělá vzor, jak potvrzuje heslo #BeMoreJill využívané fanoušky na sociálních sítích. Za odměnu jí patří závěrečný proslov, shrnující hlavní témata díla, adresovaný Ritchieho matce a všem jí podobným, jejichž láska končí s limity vlastních představ o tom, jak by měli žít druzí.
Epidemie AIDS měla v západních státech poměrně podobný vývoj. Přesto musí být pro Brity důležité, že konečně vzniklo o tomto tématu významné dílo také u nich. Ne náhodou za ním stojí jeden z nejpovolanějších, osmapadesátiletý Russell T Davies, který osmdesátá léta zažil ve stejném věku, se stejnou orientací, s podobnými zájmy a podobnými kamarády, včetně své vlastní Jill (příjmením Nalderová). Davies se v britské televizi proslavil především jako muž, který v roce 2005 zresuscitoval kultovní sci-fi seriál BBC Doctor Who (u nás překládaný jako Pán času). Dále je známý právě jako scenárista a producent seriálů s gay postavami, jako např. průlomového Queer as Folk (1999–2000). V něm nepadlo o HIV ani slovo, epidemii, kterou sám přežil, se Davies dlouho vyhýbal. Nebyl sám. Přes všechen jeho tvůrčí kredit nebyl o Byl by to hřích u BBC nebo jeho komerčního rivala ITV zájem, právě kvůli tématu. Až Lee Mason z britského televizního kanálu Channel 4 sérii prosadil. Do konce února jen na britských obrazovkách a VOD pětidílná novinka posbírala skoro dvacet milionů diváků a stal se z ní kulturní fenomén, jenž mj. pomohl k většímu zájmu Britů o testování na HIV.
Davies naposledy (na BBC) představil dystopii Roky a roky (Years and Years, 2019). Na rozdíl od ní novinka neudupává množstvím katastrof, kterým její postavy musí čelit. Pojetí série, na níž se podílel zkušený, ale zatím nevýrazný televizní režisér Peter Hoar, prozrazuje žitou zkušenost. Davies se nesoustředí na jedinou stránku epidemie a kromě elegie za mrtvé důsledně trvá i na radostné oslavě jejich životů. Tu podtrhuje důrazem na retro detaily, barevné spektrum kostýmů a dekorací, rychlým střihem i použitím hitů osmdesátých let, mezi nimiž nápadně chybí jen song Pet Shop Boys It‘s a Sin, jenž dal minisérii jméno. Podpora aktivismu, truchlení nad mrtvými kamarády a kritika pokryteckých politiků a těch, kteří od epidemie a odlišné homosexuální orientace vůbec dávají ruce pryč, se tu neustále promíchává s věrohodným vykreslením přátelství a hrdou ukázkou hédonismu mládí.
I proto je Ritchie tak zajímavým protagonistou, jenž rychle zastíní zbylé gay postavy, charakterizované často jen svým původem a jedním či dvěma povahovými rysy. Zčásti jde o nezodpovědného spratka, jenž si hrozbou nechce kazit zábavu, později i zbabělého přítele, jenž beze slova opustí nakaženého milence. Přesto ho spolubydlící i diváci mají stále rádi jako šarmantního, zábavného, přátelského kluka plného energie. V jeho roli se k herectví vrátil Olly Alexander, nyní známější jako frontman (a nyní už jediný člen) kapely Years and Years a LGBT ikona. Z početného dobrého obsazení kromě něj vyniká také představitelka Jill Lydia Westová, kterou Davies našel v Roky a roky, a Keeley Hawesová jako Ritchieho ocelově starostlivá matka.
Děj stihne deset let za pět epizod, čtyři z nich zakončí předčasnou smrtí homosexuálního muže na AIDS, pokaždé doprovázenou větším a větším zájmem okolí. Zatímco ten první umírá v izolaci speciálního nemocničního oddělení skoro potají, skon toho posledního oplakává mnoho jeho přátel. Davies vypráví o dekádě boje s AIDS ne prostřednictvím politicky korektních sloganů a kázání, ale pomocí lidských osudů, vyextrahovaných z životů jeho přátel. A nevypráví ji v žánru tragédie, ale jako příběh o dospívání, jednotlivců i společnosti.
Byl by to hřích (It’s a Sin, Velká Británie 2021)
Režie: Peter Hoar
Scénář: Russell T Davies
Kamera: David Katznelson
Hudba: Murray Gold
Hrají: Olly Alexander, Lydia Westová, Nathaniel Curtis, Callum Scott Howells, Omari Douglas, Neil Ashton, Keeley Hawesová, Michelle Greenidgeová, Shaun Dooley, Stephen Fry, Neil Patrick Harris, Jill Nalderová a další
Délka: 233 min. (5 epizod)
Distribuce na VOD: HBO GO
