V předloňském roce upevnil mediální konglomerát Disney ještě více své již tak dominantní postavení na poli zábavního průmyslu dvěma úspěchy. Nejprve v dubnu 2019 uvedl do kin snímek Avengers: Endgame (r. Joe a Anthony Russo) z produkce Marvel Studios. Očekávané vyvrcholení třiadvacetidílné superhrdinské ságy překonalo četné tržební rekordy a nakonec se stalo i nejvýdělečnějším filmem všech dob. O půl roku později pak společnost spustila streamovací platformu Disney+ a uvedla na ní první hraný seriál ze světa Star Wars. Obě události umetly cestu k dalšímu milníku, když na stejnou službu letos v lednu dorazil i první seriál od filmové divize Marvelu, minisérie WandaVision.
Pandemie, která zjara 2020 uzavřela kina po celém světě a paralyzovala filmový průmysl stále závislý na velkém plátně, ukázala, jak měli u Disnyeho štěstí s načasováním prvního rozhodnutí a podnikatelskou prozíravost u toho druhého. Je vlastně příhodné, že po roce, kdy do kin nevstoupil žádný marvelovský film, začíná novou kapitolu nejpopulárnější filmové franšízy současnosti zrovna WandaVision. Delší pauza umožnila lépe vstřebat emocionální dopad Endgame a zvýšený zájem o stream nabídl příležitost i platformu pro experimentování s dalším vyprávěním z neustále se rozvíjejícího světa.
A vskutku, již úvodní minuty WandaVision naplňují bezezbytku proklamovanou stylizaci do známých amerických sitcomů. Na idylické maloměstské předměstí se stěhuje neméně idylický pár novomanželů. Upravená hospodyňka utírá nádobí, zatímco se její roztržitý muž chystá do práce, a oba se snaží zastřít, že zapomněli na jakési výročí. Černobílý obraz, poněkud vyvátý humor doprovázený nahraným smíchem a výprava dávají zdání díla z poloviny minulého století. I neznalý divák ale hned postřehne, že tu něco nesedí. Domácí puťka je totiž Wanda Maximoff, hrdinka původem z východní Evropy nadaná telekinetickými a telepatickými schopnostmi, a talíře se ve vzduchu utírají samy silou její mysli. Její manžílek je Vision, syntetický android, který si před odchodem málem zapomene přetvořit tvář do lidské podoby. Oba jsou členy týmu Avengers, ona nedávno pomohla zachránit svět a on je mrtvý.
Marvel Studios se tedy již ve svém prvním entrée na pole televize snaží nejen posunout laťku produkčních hodnot, jaké může formát seriálu nabídnout, ale i jeho hranice coby vypravěčské základny právě podvratnou žánrovou hrou. Spolu s atraktivní značkovou nálepkou tak bylo WandaVision prakticky předurčeno stát se „televizní událostí“ z ranku Ztracených (Lost, tvůrci Jeffrey Lieber, J.J. Abrams, Damon Lindelof, 2004–2010). Podobně jako u veleúspěšného příběhu skupiny trosečníků je totiž i WandaVision tím typem mysteriózní podívané, která vyloženě vybízí k hojnému teoretizování, jímž si nedočkaví diváci vyplňují týdenní čekání na další epizodu.
Tento jev má ale téměř vždy i stinnou stránku – fanouškovské spekulace jsou často sofistikovanější a bombastičtější než příběh nabídnutý tvůrci. A takový osud potkává i pozvolné vysvětlování, jak se dva superhrdinové stali rázovitými postavičkami naivního sitcomu, v němž se jen tak mimochodem každou epizodou o dekádu posune dobové ukotvení. Autoři proto dostávají ironicky ochutnat vlastní medicíny – podobně jako hrdinové seriálu si i jeho diváci vytvořili svoji lepší verzi reality. Na vině však nejsou pouze jejich přehnaná očekávání, jakož i několik dramaturgických zaškobrtnutí napříč strukturou vyprávění.
Úvodní třetina devítidílného pořadu výhradně buduje (doslova) fikční svět. Zjišťujeme, že Wanda dokázala ohnout realitu a vytvořila si bezpečnou bublinu, kde její partner žije, vše je zalité sluncem a největší vzrušení představuje příprava na sousedskou charitativní besídku. Wandina nápodoba sitcomů je dokonalá, podepřená neméně pečlivým řemeslným ztvárněním. Pod naleštěnou fasádou předměstského mikrokosmu bez poskvrnky však probleskují podtóny čehosi zlovolného, které divákovi připomínají, že zobrazovaný narativ nemůže být skutečný. Vždyť Wanda s Visionem nejsou jen „pozoruhodný pár“ s tajemstvím, ale veřejně známé symboly obdařené mocnými schopnostmi. Okamžiky, v nichž Wandin zhmotnělý americký sen o bezchybném životě v seriálovém bezčasí narušují znepokojivě neuchopitelné záblesky jiného světa, připomínají svým ostrým rozporem poetiku Davida Lynche. Kultovní režisér ve svých dílech též s oblibou vykresluje americké maloměsto jako místo, kde pod líbeznou selankou číhá temnota.
Pečlivě dávkované indicie, že je zde něco v nepořádku, udržují zvědavost i té části publika, jež není okouzlena formálně i obsahově dokonalou poctou inspiračním seriálům. Až čtvrtá epizoda dává nahlédnout do vnějšího, „našeho“ světa. Zpravodajská služba S.W.O.R.D., v jejíchž řadách fanoušek pozná několik povědomých tváří z dřívějších marvelovských filmů, se ve snaze vyšetřit původ „anomálie“ a nalézt odpovědi stává zástupcem samotného diváka.
Při zpětném ohlédnutí ale tvůrci odkrývají karty snad až příliš a mystérium kolem městečka se redukuje na otázku, jak se dostat dovnitř. Ač se seriál zbavuje sitcomové nadstavby v rovině příběhu, nadále s ní pracuje po stránce formální. Komické ztvárnění však přestává dávat smysl, když prozřou i protagonisté „seriálu v seriálu“. Třebaže je prostředek minisérie bohatý na překvapivé zvraty a zápletka se stává rozmanitější a dynamičtější, skutečnost, že zde chybí nějaký skrytý důvod toho všeho, po jehož odhalení by zapadl poslední dílek do mozaiky, nevede k uspokojivé katarzi. Zpětně tak lze polemizovat nad jednáním postav a motivacemi nejen jich, ale vlastně i tvůrců.
V závěru se seriál stává klasickou superhrdinskou podívanou, která představuje několik nových postav a objasňuje a redefinuje původ Wandy i jejích schopností. Současně nastavuje další kurz pro titulní duo protagonistů, který bude rozvíjen v budoucích marvelovských projektech. Jakkoliv jsou určité momenty velkolepé, trikově štědré a především zásadní pro další směřování fikčního světa, nelze se ubránit jisté otupělosti a zklamání, že původní pojetí seriálu vyšumělo do ztracena, stejně jako některé vedlejší dějové linky, zatímco jiné jsou zase uzavřené velmi neuspokojivě. Žánrovou invenci střídá rutina.
Zprvu originální koncept tak může s přibývajícími epizodami působit jako samoúčelná, vyprázdněná atrakce, pouhý efektivní nástroj k posunu figur na kýžené pozice pro další partii. Deziluzi však zabraňuje, že se tvůrcům podařilo naplnit svůj primární záměr: věnovat pozornost dvěma dosud upozaděným postavám. Herečtí představitelé Wandy a Visiona, Elizabeth Olsenová a Paul Bettany, důkladné scenáristické péče vděčně využívají a podávají chameleónské výkony. V komediálních částech se zcela přirozeně přizpůsobují dobovým hereckým manýrám sitcomů jednotlivých dekád, aby o chvíli později přesvědčivě a civilně ztvárňovali zděšení, nejistotu i hluboký smutek.
Ačkoliv je ústřední postavou seriálu především Wanda, nelze neocenit i Bettanyho, který na svěřené ploše dostává možnost polidštit dosud spíše odtažitého androida. Právě Vision, který před událostmi minisérie již dvakrát zemřel, se stává až tragickou postavou, které není dopřán klid za života ani po smrti. Ač jsou Wandinými vězni všichni obyvatelé města, právě na Visionovi je nejvíce patrné téma upírání svobodné vůle a manipulace. Přesto je klíčovým motivem seriálu Wandin smutek přeživší. Přes hojnost dílčích zápletek a efektních scén zůstává WandaVision procítěnou studií žalu a vyrovnávání se se ztrátou, která se zamýšlí nad tím, k čemu je člověku schopnost vytvořit něco z ničeho, když je předurčen k tomu vše ztratit – zas a znova. V posledním dílu sice sledujeme působivý magický souboj dvou čarodějek, ale je to právě tato intimní rovina, kde seriál skrývá své kouzlo.
WandaVision (USA 2021)
Tvůrce: Jac Schaeffer
Režie: Matt Shakman
Kamera: Jess Hall
Hudba: Christophe Beck
Hrají: Elizabeth Olsenová, Paul Bettany, Kat Denningsová, Teyonah Parrisová, Randall Park a další
VOD distribuce: Disney+
Premiéra: 15. 1. 2021
