Existenciální experiment The Beta Test mezi komorní festivalovou tvorbou posledních let působí jako zjevení. Jim Cummings se v tomto vzrušujícím satiro-dramedy-horor-thrilleru noří do prohnilých útrob současného Hollywoodu a coby novodobý Woody Allen na ketaminu povyšuje neuroticko-excentrické herectví na zcela novou úroveň.
Filmy v Čechách málo známého Jima Cummingse se od zbytku současné hollywoodské produkce odlišují minimálně dvěma základními faktory. Velmi neortodoxním přístupem k filmovým žánrům a extrémně vypjatým hlavním protagonistou. Ten je hysterický, nesnesitelný a neustále na pokraji nervového zhroucení. Tak jak to v dnešní době má být.
Zjednodušeně řečeno se Cummings se ve své tvorbě soustředí na dopady tlaku společnosti na jednotlivce a vytváří si pro tyto účely univerzálního hrdinu. Hroutit se pod náporem tlaku společnosti i vlastních démonů totiž nemusí jen zoufalec z maloměsta, ale i úspěšný hollywoodský agent s dokonale vykonstruovaným životem.
Pohřby, rozvody a vlkodlaci
Poprvé se diváci mohli s Cummingsovým neurotikem setkat v krátkém filmu Thunder Road (2016), za který získal Velkou cenu poroty na filmovém festivalu v Sundance. Dvanáctiminutový jednozáběrový snímek sleduje postupné expresivní zhroucení mladého policisty během projevu na pohřbu své matky. Maniakální balancování na úplné hraně trapnosti a lítosti zaujalo kromě festivalových porotců také mnoho filmových fanoušků, kteří pak Cummingsovu týmu pomohli vybrat prostředky na rozšíření snímku o celovečerní stopáž. Stejnojmenný Thunder Road (2018) zmíněným pohřbem začíná. Následuje útrpné snažení policisty a rozvedeného otce devítileté dcery udržet svůj život pohromadě, i když se zcela očividně rozpadá. Civilní sociální drama o rozpadu rodiny od podobných snímků odlišuje právě vyšinuté chování hlavního hrdiny, které však není samoúčelným ornamentem, ale jedním z hlavních katalyzátorů děje. Protagonista se dostává do začarovaného kruhu, kdy se hroutí, protože přichází o vše, na čem mu záleží, ale zároveň o vše přichází kvůli svému maniakálnímu chování.
V následujícím The Wolf of Snow Hollow (2020) můžeme pozorovat velmi podobný vzorec. Nefunkční komunita amerického maloměsta, rozvedený policista snažící se o záchranu vztahu s dospívající dcerou, výbuchy vzteku v nejméně vhodný okamžik. Ale navíc tu útočí vlkodlaci! V Cummingsově druhém celovečerním počinu již totiž přichází na řadu jeho upřímná radost z mísení a překrucování žánrů. Absurdní situace a cholerické výbuchy v sobě nesou komediální potenciál, příběh na pozadí vykazuje znaky sociálního dramatu a hlavní zápletka se pokouší o krimi-thriller až horor s prvky fantasy. Hlavní leitmotiv filmu – policista přesvědčující své kolegy i členy místní komunity, že za drastickými útoky opravdu nestojí vlkodlaci, ale člověk – navíc pracuje s častým momentem tohoto žánru, kdy všechny postavy přijímají existenci nadpřirozených bytostí nepřirozeně rychle.
Rozpad osobnosti, iluzí i dokonalého chrupu
Nejnovější The Beta Test (2021) zachází v kombinování žánrů ještě dál. Cummings zde s obratností akrobata na speedu skáče od humoru k napětí, od násilí ke kýči, od stereotypů k hlubší analýze současné společnosti a ani na chvíli neujistí diváka, na co se to vlastně dívá.
V úvodní scéně sledujeme večeři manželského páru, při které dojde k nečekaně brutální vraždě, která svou razancí připomíná béčkové thrillery či úvodní scénu z Lynchovy Zběsilosti v srdci (Wild at Heart, 1990). Důvodem konfliktu je fialová obálka s pozvánkou k nezávaznému sexu v hotelovém pokoji s tajným ctitelem.
Následně dostává stejnou obálku také Jordan Hines. Hollywoodský agent s perfektním bytem, chrupem i životem absurdně vyhlížející pozvání přijímá a šest týdnů před svatbou se dostává do frenetického víru pátrání a losangeleských konspirací a s každou další indicií se řítí k naprostému šílenství. Pobaveně pozorujeme, jak se rozpadá jeho pečlivě vybudovaná iluze o vlastním životě i opečovávaný chrup. Mezi Jordanovými komicky explozivními monology a urputnou snahou o záchranu kariéry i vztahu dochází bez většího vzrušení k dalším vraždám nevěrných partnerů.
V polovině filmu se pomocí Jordanova nejlepšího kamaráda PJe dozvídáme, že je celý proces promyšleným podnikatelským záměrem postaveným na krádeži (či jen rafinovaném čtení) dat ze sociálních sítí. Zacílení na současné celospolečenské téma nepůsobí jako samoúčelná agitka za bezpečnější chování na internetu, ale jako přirozená součást problémů západního světa. Kde naopak můžeme cítit určitou scenáristickou nedbalost, je stereotypní zobrazení hackera, který za celou operací s fialovými obálkami stojí. Bledý asociál schovaný v potemnělém sklepě, který vydělává na nespokojených movitých snoubencích, působí v jinak precizní psychopatické skládačce příliš schematicky a křečovitě.
Zábavně podvratným momentem je ale fakt, že konfrontace hlavního protagonisty a antagonisty není samotným vrcholem filmu a probíhá veskrze neuspokojivě. Zlý hacker sice od Jordona pár ran kladivem utrží, ale rychle se oklepe, Jordana zesměšní a ze svého ošuntělého suterénu ho nesmlouvavě vyhodí. Klimax celého filmu tak nepřekvapivě přichází v následném totálním zhroucení hlavního hrdiny.
Maniakální gejzír upřímnosti shrnující uplynulé trápení Jordanovy postavy (i všeho, co je na západní civilizaci špatně) se slzami v očích a zahradními nůžkami v ruce pozoruje Jordanova snoubenka. Namísto očekávaného brutálního útoku však přichází odpuštění. Rozervané doznání je tak možná jedinou věcí, která Jordana uchránila před zabitím. Anebo fakt, že jeho nastávající podlehla fialové obálce úplně stejně.
DIY Hollywood
Cynický happy end přesně vykresluje Cummingsovu touhu dělat filmy jinak. Přes své postavy nastavuje roztříštěné zrcadlo současné roztříštěné společnosti a v případě Beta Testu především současnému Hollywoodu. Kromě podvratného překrucování žánrů a klišé se přímo dotýká i samotného fungování největšího centra filmového průmyslu. Skutečností, že není úplně jasné, co Jordanova firma vlastně dělá a k čemu je to dobré, boří Potěmkinovy vesnice některých agenturních konceptů. Prostřednictvím arogantního machistického alfa samce se pak kromě samotných agentů obouvá také do sexismu a všudypřítomného pokrytectví.
Kritikou hollywoodských praktik se sám Cummings naštěstí většího pokrytectví nedopouští. The Beta Test vznikl díky masivní crowdfundingové kampani bez účasti velkého studia, podíleli se na něm autorovi přátelé a celý film stříhal sám ve vlastní garáži. Cummingse tak lze bez nadsázky označit za skutečně nezávislého tvůrce, který si kritiku Hollywoodu může dovolit. Ačkoliv místy působí cynicky, jeho způsob práce dává velkou naději, že s dostatečným odhodláním a upřímným nadšením může film natočit každý. Podobná tvrzení nám mohou připadat přehnaná či minimálně podezřelá, Cummings se však šíření této myšlenky kontinuálně věnuje. Za pomocí reálných příkladů z praxe se vytrvale snaží mladé filmaře motivovat (např. na svém twitterovém účtu), účastní se workshopů a webinářů a dokonce sepsal a zdarma poskytl jakýsi manuál, jak začít s natáčením od nuly (A Field Guide to Making Movies in 2018).
Navzdory výše zmíněným, v hollywoodském měřítku takřka polním podmínkám nelze Beta Testu po technické stránce nic vytknout. Naopak se formálně maskuje jako standardní film americké produkce a přítomnou podvratnost odkrývá postupně. Tím může docházet i k reálnému matení filmových fanoušků, kteří s přáním zhlédnout obligátní horor omylem dostanou infuzi existenciálního šílenství. Vyhrocený herecký projev, laxní přístup k logičnosti chování postav či příběh vyprávěný v přímočarých náznacích a přehnaných konturách určitě nemusí sednout každému. The Beta Test zkrátka funguje na základě série vlastních pravidel. Divák na ně buď přistoupí a zažije minimálně nevšední zážitek, nebo nepřistoupí a bude kroutit hlavou ještě týden.
Vyšinuté vize do českých kin
Cummings patří k autorům s unikátní vizí a nezaměnitelným rukopisem, kteří touží mít nad svými filmy kompletní tvůrčí kontrolu. Kromě ztvárnění role hlavní postavy se tak věnuje i tvorbě scénáře, režii a střihu. Svůj autorský rukopis si postupně vypracoval sérií krátkých filmů. Vypjaté jednozáběrovky (Thunder Road, Robbery, 2016; The Mountains of Mourne; It’s All Right, It’s Ok; Hydrangea, 2017 – dostupné legálně na Vimeo.com) spojuje ponor do různých sociálních témat i skrývaných lidských emocí a především silná pointa, která krátkým filmům často chybí.
Oproti svým předchozím snímkům však za Beta Testem Cummings výjimečně nestojí sám. Na scénáři a režii se podílel také PJ McCabe, který ve filmu ztvárnil Cummingsova nejlepšího kamaráda. Nejlepšími přáteli jsou i ve skutečnosti a tento nenápadný detail může být jedním z motorů elektrizující chemie mezi postavami i jednotlivými složkami filmu. The Beta Test je navíc oproti Cummingsovým předchozím snímkům o poznání mnohovrstevnatější a komplikovanější a rozložit síly v naprosté tvůrčí kontrole bylo jistě nasnadě. Spolupráce s McCabem Cummingsovým vyšinutým vizím jen prospívá a pokud tihle dva tvrdí, že nyní pracují na epickém viktoriánském hororu, který je zároveň komedií, můžeme se těšit, že do kin dorazí další obskurní alegorie překrucující filmové zvyklosti. A nezbývá než doufat, že na zmíněná pravidla hry bude ochotno přistoupit čím dál více lidí, včetně zdejších distributorů a filmy z dílny Jima Cummingse konečně dorazí i do českých kin.
Text vznikl v rámci workshopu projektu Kritický pařník. Podpořeno Fondy EHP a Norska.
