Film Pro Samu, který natočili syrská novinářka a filmařka Waad Al-Khateabová a britský dokumentarista Edward Watts, patří k nejvýraznějším filmovým svědectvím o válce v Sýrii. Ta trvá už devět let; původní protesty proti režimu Bašára al-Asada zrodily demokratizační hnutí, ozbrojený konflikt pak přilákal množství front radikálních islamistických odpůrců, zavinil přes půl milionu obětí, miliony uprchlíků a stal se hřištěm k poměřování sil globálních i regionálních mocností včetně Sýrie, Ruska, Turecka nebo USA. Některé z nich (Rusko a Sýrie) ukázaly, že se nerozpakují prosazovat své vojenské zájmy zcela bez ohledu na civilisty, když opakovaně bombardovaly nemocnice a další civilní cíle. Jiné, především USA a EU, zase ukázaly schopnost potopit menšiny (především tu kurdskou) a obětovat je strategickým cílům. Hořké závěrečné stadium války s rozměrem neutuchající humanitární katastrofy v současnosti probíhá blízko tureckých hranic v provinciích kolem města Idlíb.
Waad Al-Khateabová (podle některých zdrojů jde mimochodem o ochranný pseudonym) natáčela události kolem sebe na mobilní telefon a na malou kameru od začátku protestů proti Asadovi v Aleppu roce 2012. Posléze se díky svému blogu a skypovým rozhovorům pro zahraničním média stala jedním z informačních zdrojů v Aleppu. Natáčený materiál začala Al-Khateabová doplňovat také o dronové záběry a s Wattsovou pomocí soustředila své bezmála deníkové záznamy kolem centrálních momentů svého života, mezi něž patří především narození dcery Samy. Al-Khateabová jí film věnuje a také v jednom ze svých monologů říká, že ho natočila proto, aby jednou dokázala své dceři vysvětlit, proč se společně s jejím tatínkem, lékařem Hamzou, v životě rozhodovali tak, jak se rozhodovali. Tedy především to, proč navzdory ohrožení svých životů setrvali v obléhaném a čím dál zdevastovanějším Aleppu do poslední možné chvíle. Snímek je tak svým způsobem dokladem dospívání a stárnutí ženy, která na nejstarších záběrech působí jako mladičká studentka a na konci jako žena, jež zažila obrácení svého města v ruiny a smrt blízkých a objevila v sobě neobyčejnou vzdorovitou cílevědomost. Pro Samu ale není vyprávěno lineárně, není tedy sestupem z naděje do temnoty, ale účinně konfrontuje různé polohy – revoluční naději na změnu a těla mrtvých, radostnou svatbu a úzkost z obléhání města, porod dítěte a smrt blízkých…
Nelze přehlédnout podobnosti Pro Samu s druhým syrským filmem, který byl za rok 2019 nominován na Oscara, snímkem Jeskyně (The Cave). Ve filmu režiséra Ferase Fayyada (dříve Poslední v Aleppu [Akher Alregal Fe Halab, 2017]) je ústřední postavou lékařka, jež působí v jedné z posledních nemocnic v Aleppu a která kvůli bombardování postupně opouští nadzemní patra a stahuje se do podzemních prostor. Má také étos posledních statečných na palubě lodi potápěné nepřátelskou převahou.
Oba dva filmy sdílejí nejen volání o pozornost západního světa, ale také povahu svědectví o demokratických, svobodomyslných a humánních silách, které – právě jako svědectví – přežijí podmínky, v nichž vznikají. Ono volání o pozornost světa musí být hlasité, aby mohlo být úspěšně. Obsahuje scény, na které je z pohodlí kina nebo domova emočně těžké se dívat: bombardování civilistů, chemický útok na nemocnici, dětské životy zdeformované přítomností násilí. Oba dva snímky dělají ve jménu svých svědectví stylistické volby, které jsou čistě apelativní. Zatímco v Jeskyni je to spíše používání hudby s cílem prohloubit emocionální dopad, v Pro Samu jde o stylizovaný obrázek dcerky s růžovým transparentem „This is Aleppo. Where Is Justice?“, který film přibližuje ikonografickému tónu sociálních sítí než příběhu, který tvoří jádro filmu a který je připomínkou toho, že více než třetinu obětí v Sýrii tvoří ženy a děti.
Pro Samu se také můžeme pokusit uchopit jako symbiózu perspektiv přicházejících zvnějšku a zevnitř syrského konfliktu. Informativní rozměr o průběhu konfliktu je vnějškem a osobní příběh naopak vnitřkem. Channel 4 jako západní producent vnějškem a místní dokumentaristka vnitřním pohledem. Edward Watts jako zkušený reportér a dokumentarista, fungující především v roli organizátora a dramaturga natočeného materiálu, vnějškem a deníkový způsob natáčení a charakter zpovědi vnitřkem. Vertikální trajektorie dronu, odhalující rozsah škod zdvihem nad střechy trosek města pokrytých prachem, vnějškem a pohled z úrovně ulice a kamera namířená do zrcadla na Waad vnitřkem.
Syrská válka se vlivem dostupných technologií, odhodlaných lidí, jako byla Waad Al-Khateabová, a skloubení vnější a vnitřní vizuální perspektivy právem stala černým svědomím bezradného mezinárodního společenství. Například válečný konflikt v Jemenu zůstává pro evropské diváky takřka neviditelný. Bosna měla mediální tvář obléhaného Sarajeva a zpětného hledání bodu, kde se jugoslávské sousedské soužití zlomilo v absurdní masakr. Aleppo a celá Sýrie zůstanou v naší vizuální paměti pravděpodobně jako příběh lidského zoufalství, od kterého dron stoupá vzhůru, aby rozsah zruinovaných životů a měst učinil mementem. A to ačkoli tragédie pokračuje dál.
(Text vyšel ve Filmu a době 1/2020.)
Pro Samu
(For Sama, Sýrie – Velká Británie 2019)
Režie: Waad Al-Khateabová, Edward Watts
Kamera: Waad Al-Khateabová
Hudba: Nainita Desaiová
Účinkují: Waad Al-Khateabová, Hamza Al-Khateab, Sama Al-Khateabová a další
Délka: 100 min.
Distribuce v ČR: Artcam
