Na portále DAFilms je k vidění hodinový dokument Playing Men (2017) slovinského režiséra Matjaže Ivanišina. V jeho první polovině sledujeme muže z různých regionů Středozemí, jak se věnují bohulibé činnosti – hraní her. Jedná se přitom o starodávné hry, které v těchto částech světa přetrvávají od antiky. Jejich hraním se přirozeně udržují zvyky, které pojí komunitu dohromady a vytvářejí nezaměnitelnou lokální kulturu. Ivanišin přechází volně od her k širšímu společenskému rámci – domácímu zemědělství, písním, tancům. Tradiční kultura, spjatá s půdou, morálkou a zvyky, nezaniká a naopak během staletí prokazuje svou životnost.
Tyto aspekty ještě více vyniknou v kontrastu s druhou částí filmu. Ivanišin v ní obrací pozornost k moderním „hrám“ či někdy spíše „hrátkám“. Novým tématem se stává fandění. Lidé už nejsou hráči – aktéry svých životů –, ale pasivními konzumenty spektáklu. V jedné ze závěrečných scén se fandění zvrhne ve rvačku. Zatímco pěstování tradičních zápasů bylo cvičením ve ctnostech (odvaha, sebezapření, smysl pro fair play i schopnost uznat porážku), moderní posedlost fanděním je často arénou nezvládnutých emocí, dětinské sebestřednosti a projevených mindráků. Důstojnost starých her přešla v hulvátství davu.
Film měl premiéru na festivalu v Marseille, kde získal Cenu Georgese de Beauregarda, a následně byl uveden na několika dalších, spíše alternativních přehlídkách (Rotterdam, IndieLisboa, Milwaukee). Na jaře loňského roku si ho během lockdownu všimla díky VOD distribuci redakce časopisu Cahiers du cinéma, podpořila ho příznivou recenzí a snímek se jen těsně nedostal do její finální desítky nejlepších filmů roku. Právě tento zájem kritiků z proslulého magazínu pomohl Playing Men, o nichž se jinak příliš nepsalo, asi nejvíc.
Mezitím ovšem Ivanišin dokončil svůj celovečerní hraný debut Oroslan. Film, v němž se pozoruhodným způsobem prolíná dokumentární rovina s fikcí, byl zařazen do hlavní soutěže v Locarnu a od té doby objíždí festivaly, pokud se zrovna konají. Na jeho výrobě se podílela česká společnost i/o post, pro niž to je další ze zajímavých produkčních vkladů z poslední doby (Křižáček, Absence, filmy Alberta Serry). I díky tomu byl Oroslan uveden na podzim do české distribuce, byť v tom nejhorším možném termínu – necelé dva týdny před zavřením kin. Jakmile to situace dovolí, tak distributor Balkan Films snímek znovu nasadí, tentokrát doplněný o putovní výstavu a přednáškové turné související s ústředním tématem filmu.
