Rumunský režisér Radu Jude napsal rozhořčený dopis z karantény. Filmař, jehož některých filmů si člověk mohl vážit pro snahu o hlubší pochopení dějin, vytvořil manipulativní text namířený proti rumunské pravoslavné církvi. Manipulace spočívá v zamlčování celé pravdy a vybírání si pouze toho, co se autorovi hodí.
Jude píše, že v poslední době neúměrně roste moc církve. Ta během karantény žádala otevřené kostely, zasahuje do vzdělávacího procesu (co to konkrétně znamená?), trvala na odstranění věřejných vyobrazení lékařů jakožto světců a získala „spoustu peněz“ na stavbu „gigantické“ katedrály. Pozitivní působení je zamlčeno. Jude se například nezmiňuje o tom, že církev darovala na boj proti koronaviru v přepočtu víc než sto milionů korun, organizuje charitavní pomoc a v neposlední řadě poskytuje útěchu strádajícím lidem a rodinám (jenom smrtnost je v Rumunsku dvakrát vyšší než u nás a zemřelo tam na covid-19 přes tisíc lidí).
Zcela za hranou je potom pasáž, v níž Jude šmahem ztotožňuje církev s kolaborací s nacismem a komunismem. Nepodává přitom žádnou analýzu, pouze zveřejní fotky dvou patriarchů – jednoho procházejícího mezi hajlujícím davem a druhého na večeři s Ceausescem. Následuje popisek a patetická věta: „Je čas pamatovat si tyto vazby.“
To je buď myšlenkový zkrat, nebo vypočítavý záměr. Samozřejmě, že rumunská církev „měla vazby“ na totalitní režimy, stejně jako katolický klérus ve fašistické Itálii nebo pravoslavný v Sovětském svazu. Někteří vědomě kolaborovali, jiní udržovali s mocí formální styky, aby mohla církev vůbec přežít, další se otevřeně vzepřeli. Navíc, což Jude záměrně zastírá, rumunská církev trpěla brutální perzekucí, srovnatelnou snad jen s tou sovětskou.
I proto se dnes staví ta katedrála: během komunismu byla náboženská práva soustavně potlačována a nyní konečně nastala možnost svobodně sloužit bohoslužby pro masivní počet věřících, kteří o to stojí. Kromě toho pravoslaví je natolik spojeno s duchovními dějinami Rumunska, je natolik v centru jeho národní identity, že snaha postavit důstojný svatostánek je z tohoto pohledu pochopitelná. Důvod jeho stavby je v tom, že dosavadní patriarchální chrám ze 17. století je příliš malý a nedostačuje dnešním potřebám.
Judeho reakce je celkově projevem netoleracne, s níž dnes mnozí sekulární liberálové (nejen v Rumunsku) přistupují k odlišným postojům. Staví se do pozice autentických zastánců a vykladačů demokratických hodnot. Odlišné názory jsou často opatřeny dehonestujícími nálepkami, a tím pádem delegitimizovány a vytlačovány z veřejné debaty. Podle Judeho církev (ke které se hlásí 81 procent obyvatel!) nemůže uplatňovat svoji představu o vzdělávání, nemůže se ohradit proti znesvěcení tradiční ikonografie nebo nemůže podporovat (Jude manipulativně napsal „organizovat“) referendum o ústavní definici manželství jako svazku muže a ženy. Neboť to vše neodpovídá liberálně pokrokovému světonázoru, které si činí nárok být výhradní ideologií demokracie. Jinými slovy, je zde určitá hlasitá menšina, která vnucuje zbytku společnosti svoji představu o tom, jak má tato společnost vypadat a fungovat.
Judeho text je určen pro západní intelektuály podobného smýšlení, kteří toho o Rumunsku moc nevědí. Posiluje v nich stereotyp církve jako mocenské struktury. Zcela stranou zůstává obraz církve jako společenství lidí s odlišnými názory, které také mohou v demokracii zaznívat a podílet se na její podobě.
