Audiovizuální esej Rušivá krása (Beauty in the Disturbance) se zaměřuje na schopnost filmové materiality přetvářet zažité vnímání znepokojujících či explicitních vizuálních forem. Snahou eseje je poukázat na „tekutost“ a nejednoznačnost konceptů či kategorií, které připisujeme lidské činnosti a zároveň uměleckému dílu, prostřednictvím srovnatelné, ne-li úplně stejné, fluidity filmové matérie. Aktivní manipulace s filmem, či dokonce jeho destrukce, mohou dát vzniknout novému objektu, obrazu či formě, potažmo i významu.
Výchozím materiálem pro experimentování je found footage snímek Peggy Ahwesh The Color of Love (1994), který zpracovává poškozený pornografický film ze sedmdesátých let. Vybrané útržky snímku se vyznačují konkrétností, která může znepokojovat či šokovat svým realistickým a věcným zobrazením sexuálního styku. Nedokonalosti přítomné v záběrech, způsobené jak původním tvůrčím záměrem (Ahwesh našla pornografické snímky ve stavu, kdy chemická hniloba již započala ničit jejich konkrétní znaky), tak jejich digitalizovanou podobou v nízkém rozlišení, esej nezahlazuje, nýbrž umocňuje. Tisk vybraných políček, focení na polaroid či polití čisticím prostředkem vytvářejí z rozpoznatelných postav a objektů nerozlišitelné shluky barev a tvarů rozptýlené na povrchu filmu, které se svým estetickým dojmem blíží abstraktnímu umění. Tento způsob zpracování překračuje hranice mezi znepokojujícím – konkrétním – a estetickým – abstraktním – a demonstruje proměnlivost daných konceptů.
Rušivá krása se vymezuje vůči konkretizaci, která redukuje vnímání na jasně rozeznatelné, popsatelné a oddělitelné formy, a skrze destrukci se snaží přiblížit k tekutosti, která je přítomná v každém aspektu naučených hodnotících kategorií (dobrý, zlý, škaredý, pěkný atd.). V neposlední řadě esej usiluje také vyvolat aktivnější zájem o explicitní vizualitu a připomenout její důležitost (nejen) v diskurzu o kinematografii a umění.
