Americký režisér Steven Soderbergh v krátkém rozhovoru z karlovarského festivalu mluví o svém vztahu ke Kafkovi, který ho na KVIFF přivedl, ale také o tom, že při natáčení seriálu The Knick byl prý jako tvůrce nejšťastnější za celý svůj život.
Na karlovarském festivalu jste uvedl film Mr. Kneff, autorskou předělávku vašeho vlastního snímku Kafka z roku 1991. Pamatujete si na svoje první setkání s Kafkovým dílem? Jaké bylo?
Pamatuji si, že jsem ho četl jako náctiletý, když mi bylo nějakých 16 nebo 17 let. A jasnozřivost toho, co popisoval, mi byla velmi jasná. Myslím, že zvláště povídka V kárném táboře byla svým způsobem šokující předpověď toho, co se zanedlouho stane. Ta představa o něčích zločinech vytetovaných na kůži! V době, kdy to psal, to muselo lidem připadat téměř jako sci-fi. A pak se to během velmi krátké doby stalo skutečností. A to mě velmi přitahovalo.
Situace, které Kafka popisoval, byly děsivé, ale také velmi filmové. Stvořil některé figury a tropy. Například pokud máte potíže a zajímá se o vás jakákoliv oficiální instituce, objeví se u vás doma dva lidé. Vy jste sám a oni vždy dva. Ozve se zaklepání na dveře. Jsou tam dva muži, kteří představuje oficiální sílu, a vy máte potíže. Policie nebo FBI ve Spojených státech, když chtějí s někým mluvit, pošlou dva lidi. Kafka vytvořil ve své představivosti verzi světa, který už byl nějak ve vzduchu. A to umělci dělají. Kafkova „anténa“ byla velmi citlivá. A je zajímavé číst o tom, jak Kafka a jeho přátelé považovali tyto příběhy je za vtipné. A později se ukázalo, že to pro nás zas tak vtipné nebude.
Takže vnímáte hlavně jeho prorockou až antiutopickou stránku?
Ano, ale je to pro mě i osobní věc. Fascinuje mě i Max Brod, protože jsem nedávno sám spálil 44 let svých deníků a sešitů. Vzal jsem je, dal to všechno do jámy a zapálil. Byla to moje volba. Kafka se do toho sám nepustil, ale požádal Maxe Broda, aby to udělal. Já jsem sice rád, že to Brod neudělal, ale zároveň to byla svým způsobem zrada na příteli. Brod přítelovo dílo považoval za mimořádné, ale myslím, že Kafka to myslel velmi vážně, když žádal, aby všechno bylo spáleno.
Když mluvíte o těch figurách a tropech, z nichž řadu známe i ze žánrové kinematografie, myslíte že kafkovská absurdita je někde skrytá ve všech vašich filmech? Nebo ji někdy využíváte a jindy se obracíte k jiným zdrojům? Máte přeci jen velice různorodou filmografii od debutu Sex, lži a video přes Dannyho parťáky až po Traffic – nadvládu gangů, paranoidní lékařský thriller Vedlejší účinky nebo komorní plavbu Nechte je všechny mluvit…
Myslím, že Kafka je všude kolem nás a hotovo. Nejen ve filmech, které jsem natočil já, prostě všude v naší v kultuře. Stejně jako jeho popis toho, kam až lidé nebo instituce a majitelé moci zajdou, aby ospravedlnili své činy. Překroutí logiku. Vytvoří scénáře, které lidi zmatou a odvedou jejich pozornost od kladení otázek, které ale je třeba položit.
Taky mě fascinuje, že Kafka ve své době mluvil metaforicky. A my to teď žijeme. Už to není metafora. Takže proto o něm o sto let později stále mluvíme. A budeme ho probírat i dál, protože v jádru toho, o čem psal, je problém humanity. Ten nikdy nezmizí.
Mám rád i váš seriál The Knick – Doktoři bez hranic. Pustil byste se do takové televizní produkce znovu, nebo se podmínky změnily?
Už jsem se do toho i znovu pustil. Od The Knick jsem pracoval na dvou dalších limitovaných sériích, které byly navrženy tak, aby měly pouze šest epizod. Tenhle formát miluji. Na The Knick bylo zábavné, že to bylo velké plátno a ten seriál byl o všem, co mě zajímá. Je tam zapojená odvaha k poznávání, instituce, rasa, třída…
Taky kokain tam je…
Ano. Prostě všechno. Moje žena tehdy řekla, že mě nikdy neviděla tak šťastného, jako když jsem dělal tenhle seriál. A nebylo to rozhodně jednoduché natáčení, byl jsem ale opravdu rád, že jsem se do toho pustil. Pokud by to byla poslední věc, kterou jsem kdy udělal, a někdo ji viděl, byl bych s tím v pohodě.
