Nejatraktivnější muž devadesátých let, bůh akčního filmu či bůh herectví? Magnetická osobnost Toma Cruise budí vášnivé diskuse napříč internetovým prostorem o hranicích jeho hereckého projevu. Zatímco ve světě amerických akčních blockbusterů nemůže být o Cruisových kvalitách žádných pochyb, výkony v psychologických dramatech a romantických komediích vzbuzují rozpačité reakce.
Cílem audiovizuální eseje Studie Toma Cruise je demonstrovat projevy tzv. Meisnerovy herecké techniky v Cruisově bohaté herecké kariéře s o něco méně bohatým mimickým rejstříkem.
Americké školy metodického herectví, mezi které patří například techniky Uty Hagenové, Lee Strasberga a Sanforda Meisnera, dominují americké filmové i divadelní scéně. Proslulými aspekty jsou psychologické ponory do charakteru postav a extrémní prožívání studovaného materiálu, jak můžeme zaznamenat u hvězd typu Marlona Branda či Matthewa McConaugheyho. Specifikum Meisnerovy techniky však spočívá v částečné improvizaci a důrazu na autentický projev herce, který tudíž není nucen přetvářet pro roli své duševní rozpoložení.
I proto můžeme Meisnerovu techniku spatřovat napříč filmografiemi herců, kteří ztvárňují pořád stejné nebo velmi podobné typy charakterů. Není tedy překvapivé, že Toma Cruise známe často coby atraktivního, floutkovitého milionáře, gurua, špičku v jakémkoliv oboru s okouzlujícím úsměvem. Tato částečná repetitivnost Cruisova projevu sice způsobuje pokulhávání v psychologicky náročnějších rolích, dokazuje však magnetický talent, jímž jsme jako diváci přitahováni znovu a znovu.
Esej představí základní charakteristiky Meisnerovy techniky, opírajíc se zejména o studii Davida Shirleyho „The Reality of Doing: Meisner Technique and British Actor Training“ (2010) a klíčové dílo Sanforda Meisnera a Davida Longwella On Acting (1987).Výběr z Cruisových filmů nominovaných na ceny americké filmové akademie pak ilustruje unikátní kombinaci autentičnosti a autenticity, kterou dokázal uchvátit režisérské osobnosti, jako jsou Stanley Kubrick, Steven Spielberg či Paul Thomas Anderson. Vrstvení obrazového materiálu z jeho filmografie a konfrontace pozdních i raných ikonických rolí odhaluje vzorec Cruisova jedinečného odkazu, jemuž se můžeme stejně tak smát, jako ho obdivovat.
