„Omlouvám se, jsem trochu unavený, protože jsem po operaci, a navíc držím hladovku ve prospěch vězněného Alexandra Navalného,“ řekl mi na okraj rozhovoru ruský dokumentarista Viktor Kossakovskij. Ve skutečnosti ale ochotně a obsáhle mluvil o novém snímku Gunda, který právě vstoupil do českých kin, i o souvislostech svého díla.
Hlavní postavou Kossakovského novinky je prasnice. Spolu s ní pak už jen několik slepic a krav. Precizně nasnímaný film je černobílý, beze slova komentáře, bez hudby a také zcela bez přítomnosti lidí. Dílo autora, který proslul mimořádnými technickými a obrazovými řešeními svých filmů, lze vnímat jako tragédii ze života domácích zvířat. I jako výsledek snahy je poznat. Producentsky a slovy podpory Gundu vyzdvihli například herec Joaquin Phoenix anebo režisér Paul Thomas Anderson.
Co připoutalo vaši pozornost k domácím zvířatům, že se stala hlavními protagonisty vašeho nového filmu Gunda?
Bylo to vlastně úplně jednoduché. Existuje mnoho filmů o zvířatech. Sloni, delfíni, psi, každé roztomilé zvíře je v podstatě pro film dobrá hlavní postava. Nikdo ale nevěnoval pořádnou pozornost těm zvířatům, kterým říkám základní trojice. A to jsou prase, slepice a kráva. Jsou součástí lidské každodennosti a nikdo jim nevěnujeme pozornost. To je divné, ne? Máme rádi psy, protože jsou chytří. Ale prasata jsou ve skutečnosti mnohem chytřejší. Milujeme domácí mazlíčky, protože jsou přítulní, hezcí, rozumí nám a dokážeme s nimi prožívat nějaké emoce. Ale domácí zvířata, která jíme, úplně ignorujeme. V podstatě jsme si je vymazali z vědomí, což nám umožňuje miliardy hospodářských zvířat každý rok zabíjet. Už mám k dispozici nové statistiky za rok 2020 a jsou strašné. Za minulý rok lidé v chovech zabili bezmála 1,5 miliardy prasat. Jen prasat. Kuřat bylo 66 miliard. 66 miliard – dokážete si takové číslo vůbec představit? Dál více než 300 milionů krav. A k tomu kachny, králíky, ovce, kozy. Nemyslím si, že to je správné. Ani jsme si pořádně nevšimli, jací zabijáci se z nás stali. V minulém století jsme zabíjeli miliony lidí. Dnes zabíjíme miliardy zvířat.
Já osobně jsem zjednodušeně řečeno etický vegetarián. Takže je pro mě snadné vidět Gundu jako tragédii ze života domácích zvířat. Ale možná byste rád, aby byl kontext filmu širší?
Já jsem se ve filmu schválně vyvaroval jakéhokoli komentáře, titulků, hlasu mimo obraz a podobně. Nejsou tam žádná data a čísla. Ani žádní lidé. Nechtěl jsem, aby to byl veganský propagandistický film. Aby se divákům rovnou ocitl v nějaké škatulce. Šlo mi o to, abychom viděli, jaké osobnosti zvířata jsou. Každé má charakter, osobitost, právo na existenci. Film je má ukázat jako bytost, ne jako věci.
Každý zná Dostojevského výrok „Krása zachrání svět“. Ale v té samé knize je ještě mnohem lepší výrok: „Já nedokážu pochopit, jak můžete být nešťastný, když jdete a vidíte strom.“ O to mi jde. Když vidíme život okolo a jeho různorodost a krásu, jak to, že jsme schopni ji zabíjet? Kdo nám k tomu dal právo? Kdo rozhodl o tom, že jsme nejdůležitější na planetě? To nechápu.
Zásadní rozhodnutí, že se ve filmu neobjeví žádní lidé, přišlo hned na začátku příprav Gundy, ještě před natáčením? Nebo to vyplynulo postupně ze zaměření na zvířata?
Přišlo to postupně. Mířil jsem k tomu vlastně od filmu Ať žijí protinožci! Postupně jsem se přestával zaměřovat na lidi. Objevuje se jich méně a méně. Ve filmu Tiše! je vlastně hlavní postavou silnice. Vítr, světlo, déšť jsou dalšími figurami. Když jsem potřeboval financovat Ať žijí protinožci!, tak jsem všude psal, že to bude film o lidech, kteří žijí na protilehlých koncích planety. Ale když jsem začal natáčet, ta jsem si uvědomil, že se láva na Havaji a slon v Africe anebo velryba u Nového Zélandu a motýl ve Španělsku stávají plnohodnotnými postavami filmu. Jsou na stejné úrovni jako lidé. A pak jsem natočil Aquarelu, film o vodě, kde už lidé skoro nejsou. Došel jsem k poznání, že humanismus přinesl mnoho dobrého, ale je třeba udělat další krok. A to je krok k pochopení, že nejen člověk, ale všechno živé má právo na existenci. 99 % filmařů dál točí filmy o lásce a problémech lidí. Jasně, ať v tom pokračují. Ale už beze mě. Já chci udělat ten další krok.
Proč jste se rozhodl pro černobílou? Dokážu si představit víc důvodů, které vás k tomu mohly vést, ale samozřejmě bych chtěl slyšet, co byl pro vás ten důvod.
Důvodů je opravdu hodně. Ten hlavní je, že černobílý obraz nám umožňuje okamžitě vidět osobnost zvířat. Na barevném záběru vidíme jen rozkošné malé růžové prasátko. Na černobílém záběru se hned zaměříme na jeho oči. Druhý nejdůležitější důvod spočívá v tom, že černobílá působí reálně. Jako archivní záběr. Jako něco nadčasového, co vzniklo v minulosti, ale má vypovídací hodnotu i v budoucnosti. Černobílá v sobě nějak koncentruje čas. A pak mám třetí důvod k černobílé, a to je reminiscence na počátky kinematografie, které jsem chtěl vzdát poctu. Film byl tehdy černobílý, neozvučený, obraz byl důležitější než příběh a záběry byly dlouhé. Film zobrazoval, nemluvil.
Jak jste se dal dohromady s Joaquinem Phoenixem, který film zaštítil jako producent? Zaznamenal jsem jméno režisérky Lynne Ramsayové v závěrečných titulcích, která s touto hereckou hvězdou natočila Nikdys nebyl. Takže to bylo možná přes ni?
Technicky vzato ano. Ale bylo to ještě o trochu zajímavější. Můj předcházející film Aquarela měl premiéru ve stejný den jako Joker. Distributoři mi volali, že s filmem nedokážou nic dělat. Všude byl jenom Joker. Aquarela potřebuje velké plátno a dobrý zvuk a přitom byla jen v malých kinech, která zbyla. Takže jsem se zlobil, že Joker zabil Aquarelu. A pak Joaquin Phoenix pronesl na Oscarech svou řeč.Já ji neslyšel, ale začali mi volat lidé, že ten herec říká přesně to, co pořád tvrdím já. „Ty jsi mu snad napsal děkovnou řeč?“ ptali se mě známí. Tak jsme mu napsali dopis a na film ho upozornili. On se okamžitě ozval a jásal, že konečně někdo natočil film o zvířatech. A řekl, že u mého filmu chce být, aby mu pomohl k celosvětové pozornosti. Hodně věcí teď spolu sdílíme. Snahu pomoct zvířatům, ale i umělecké zájmy.
Jak se vám například podařilo natáčet uvnitř malého chlívku, kde se narodí malá podsvinčata? Technická stránka vašeho natáčení je totiž také nesmírně zajímavá věc.
To není jen technická věc. Já jsem hlavně chtěl, abychom zvířata nerušili. S kameramanem a celý štábem kolem zvířat by to šlo dost těžko. Ve spolupráci s producentem a kameramanem se nám podařilo navrhnout a postavit nový chlívek, do kterého jsme umístili kamery s možností zabírat 360 stupňů kolem dokola. Ale štáb byl venku. Takže chlívek prasnice Gundy je replika, abychom ponechali zvířatům klid. Gunda nás ale stejně cítila. Skamarádili jsme se ještě před natáčením. Přišel jsem za ní každé ráno a postupně se s ní seznamovali další členové štábu. I teď nás považuji za přátele. Z Gundy je teď tak trochu důchodkyně-celebrita a farmář ji nechává dožít.
Gunda jste ji pojmenoval vy?
Ne, ne, už se tak jmenovala. Lidé se mě ptají, jak jsme Gundu našli, ale popravdě, ona si našla mě. Zvířata jsme hledali minimálně šest měsíců. Dorazili jsme na norskou farmu a vešli do stodoly, kde bylo minimálně dvacet dospělých prasat. Gunda ke mně přišla a začala mě přátelsky okukovat. Lidi kolem se smáli, že si mě vyhlédla, protože jsem vegetarián. Našli jsme se snadno a rychle.
Vynalézání nových způsobů natáčení přírody je svým způsobem vaše specialita. V případě Aquarely jste například řešili natáčení na volném moři tak, aby se kamera nehoupala na vlnách. Berete to jako tak trochu jako výzvu, přicházet s novými vizuálními řešeními?
Každý dnes může natočit film, stačí chytrý telefon, nebo malý foťák. Profesionálové mají povinnost dělat něco, na co normální amatér nedosáhne. Například ve filmu Bělovy, který jsem natočil před třiceti lety, jsou záběry, na které se mě profesionálové i studenti stále ptají, jak jsme je udělali. A že to je proti zákonům fyziky. V každém filmu se o něco podobného pokouším. A těší mě, když diváci neví, jak jsme to zvládli natočit.
Chci tím kinematografii také pomoci udržet na velkém plátně. Film bez velkého plátna se transformuje na vypravěčství. Malá obrazovka je prostě něco jiného, tempo je pak jiné. Zůstávám věrný filmu pro kina, a proto chci vynalézat nové obrazy.
Aquarela byla v mnoha recenzích nazývána meditací o vodě. Souhlasíte? A pokud ano, co pro vás meditace vlastně znamená?
V Amsterdamu je muzeum Rembrandta, který vytvořil několik tisíc obrazů. Když do jeho muzea jdete, uvidíte židli v takřka prázdném pokoji. Podle jeho zápisků víme, že měl každý den čas na ní jen tak hledět na ulici a na kolemjdoucí. Být filmař znamená mít schopnost vidět. Všichni si myslíme, že ji máme, ale nemusí to tak úplně být. Filmař by měl být ten, kdo vidí víc než ostatní. Fotbalista běhá rychleji než normální lidé. Pianista má obratnější ruce a zpěvák velký hlasový rozsah. Filmař musí být schopný vidět víc. Meditace tedy možná není to správné slovo. Já bych chtěl, aby se moji diváci stali filozofy. Nemůžu změnit váš život a nevím, jestli je to vůbec možné. Ale můžu z vás na krátkou dobu udělat filozofa. Na 90 minut budete vidět věci z jiné perspektivy. To je moje služba. Tak jednoduché to je.
V Ať žijí protinožci! a v Aquarele je silně přítomná hudba. Klasická hudba nebo finská skupina Apocalyptica. Tentokrát jste se ale hudby úplně vyvaroval. Prostě jste se rozhodl, že není potřeba, nebo že pro ni není místo?
Použít hudbu je snadné. Vyberete si nějaké housle, nebo cello, dáte je do filmu a všichni budou brečet. Sdělení filmu se pomocí hudby dobře přenáší a zintenzivňuje. Ale to já nechci. Nemám právo na diváka tlačit. A nechtěl jsem také do filmu soustředěného na zvířata přidávat další prvky lidské kultury. Chtěl jsem dát prostor zvukům přírody. Slyšet ta zvířata opravdově, byť jen 90 minut. Proto je nejlepší film vidět se zvukem Dolby Atmos. Usiloval jsem o to, aby diváci na chvíli zapomněli na své životy a věnovali se jen zvířatům.
Po vašich třech posledních filmech lze říct, že vaším hlavním cílem je ukazovat lidem přírodu a upozorňovat na její kvality. Vaše filmy jsou dnes specifickou variantou přírodovědné dokumentaristiky. Jak se stavíte k dokumentaristům, jako je David Attenborough? Ten teď navíc také vyzývá k zodpovědnosti v přístupu k planetě.
Attenborough zasvětil celý život tomu, že nám ukazuje život zvířat. Používá k tomu svůj intelekt i svou duši. Velmi ho respektuji. On je víc vědec, já jsem víc umělec. Pokoušíme se o něco podobného, ale přistupujeme k celé problematice jinak. Já nechci divákům nic říkat, jen vyprávět. Kdybych vyprávěl, budete naslouchat. Když mlčím a jen divákům ukazuji obrazy, pracuje úplně jiná část vašeho mozku i duše. Davidu Attenboroughovi ale každopádně přeju pevné zdraví!
Ukázku z rozhovoru odvysílal Český rozhlas.
