Anna Hints ve svém debutovém dokumentu Sestry z kouřové sauny odhaluje, jaké to je žít v ženském těle.
Je zima a na zamrzlém rybníce žena vysekává otvor do tlustého ledu. Poté roztopí oheň v dřevěné sauně, kde se postupně schází skupina žen. Každá z nich při vstupu saunu pozdraví. Vidíme nahá těla, jak se připravují na saunový rituál. Potí se, navzájem se masírují a čistí. Je ticho. Teprve až nastane správný čas, přijde na řadu i očištění duše. Vítejte v kouřové sauně Anny Hints – v místě, kde ženy mluví o svých bolestech a nikdo jim přitom neskáče do řeči.
Sestry z kouřové sauny jsou intimní celovečerní dokument o zkušenostech těch, kdo vyrostly a žijí v ženských tělech. Hints sama se identifikuje jako nebinární, proto o ní budeme v textu referovat v množném čísle. Na filmu pracovali osm let a s nevídanou citlivostí vstupují do prostoru, v němž se mluví o věcech, pro které ženy mnohdy těžko nacházejí slova. Odsudky, jinakost, touha po svobodě, násilí, život v patriarchátu. Popsat všechna zákoutí, kterých se Sestry z kouřové sauny dotknou, nelze. Co příběhy spojuje, je verbalizování zkušeností, které jsou specificky ženské a především jsou ženami vyprávěné. Ty, které se v sauně svěřují, neznáme jménem, nevíme odkud pocházejí a někdy ani jak vypadají. Z jejich zkušeností a těl můžeme vyvodit pouze to, že jsou ve středním věku a starší. Zážitky, které sdílí se svými saunovými sestrami, se týkají rodiny, vztahu k vlastnímu tělu, sexuální identity, porodů, potratů nebo touhy mít či nemít děti. V koláži výsostně osobních příběhů se Hints daří nacházet univerzální výpověď ženské zkušenosti se světem patriarchálních hodnot, aniž by ženy okrádali o jejich lokální identitu.
Některé z žen si nepřály, aby jejich obličeje byly spojeny s jejich příběhy, a jejich tváře proto nikdy nespatříme. Toto „omezení“ dost možná otevřelo prostor pro kreativní přístup kamery, pomocí níž Hints staví kompozici velmi fotografickým způsobem. Soustředí se na detaily rukou, nohou, zad, hrudí, krků či obrazy siluet a spolu s kameramanem Antsem Tammikem nachází způsoby, jak obrazem vyprávět lidský příběh bez přítomnosti tváře. Pomocí tlumeného světla, stínů a kouře vytvářejí impresionistické obrazy těl, která jsou přirozená, existující a nesexualizovaná. Zážitky, se kterými se ženy svěřují, se ve všech případech přímo týkají jejich tělesnosti a těla jako taková jsou nositeli zkušenosti a paměti. I v případech, kdy nevidíme obličej, jsou ženy zobrazovány jako osobnosti. Kamera se zcela vyhýbá exploatačnímu mužskému pohledu, který z žen tvoří objekty dívání se. Dlouhé záběry na ženská ňadra snad v někom mohou vyvolat rozpaky. Citlivost, s níž Hints ženská těla zobrazují, však z těchto rozpaků dokáže vytvořit kreativní reflexi – proč rozpaky cítíme, když jediné, co vidíme, je tělo ve své absolutní přirozenosti?
Významným aspektem dokumentu je reflexe tradice a její propojení s životy protagonistek. Na jedné straně stojí ozdravná tradice saunování a na druhé utlačující tradice patriarchální společnosti. Kouřové sauny existují v Estonsku už více než 800 let a jsou zapsány na seznam kulturního dědictví UNESCO. Jsou nedílnou součástí místní identity, mnozí lidé v Estonsku je označují za členy své rodiny. Způsob, jak saunu připravit, se předává z generace na generaci a Hints se rozhodli tuto tradici zobrazit. Již první obraz ženy kojící dítě v prostoru sauny za doprovodu saunového zpěvu ukazuje, že život Estonců je se saunou spojen od nejútlejšího dětství. Bez didaktické křečovitosti ve filmu dále pozorujeme i již zmíněné vysekávání otvoru do ledu, ale také rozdělávání ohně, proměny v pohybu kouře, zdravení sauny, uzení masa, hru na akordeon, zpěvy, omývání, solné masáže nebo šlehání březovými proutky. Oproti tomu stojí samotné příběhy žen. V každém z nich můžeme nacházet stopy minulosti, tradici, s níž patriarchální společnost typicky přistupuje k ženám i mužům. Do příběhu vstupuje postava tajemné staré ženy, která nejspíš prožila největší část svého života v době, kdy Estonsko spadalo pod Sovětský svaz. Detaily politické minulosti tady nejsou podstatné. Zahalená do kouřového oparu hovoří o důležitosti sauny v estonské kultuře a svými příběhy připomíná proměnu, kterou společnost ve vztahu k ženám prošla. I ona sdílí zážitky, které možná nikdy předtím nikomu nesvěřila, třeba to, jak se v dobách jejího dospívání o menstruaci přemýšlelo jako o nemoci, za níž je potřeba se stydět. A ani její obličej nevidíme. Hints skrze tuto postavu dávají prostor ženám ve věku našich babiček a prababiček, aby i ony nalezly hlas, kterým mohou promluvit o svých zkušenostech. Velmi osobním způsobem tak reflektuje hodnoty, se kterými přistupujeme k ženám a jejich tělům.
Za povšimnutí stojí práce s rytmem a časem, který Hints dělí na vnější a vnitřní. Vnější čas ubíhající za okny sauny, má (i když se to v dobách klimatické krize mění) svou posloupnost – po zimě přichází jaro, po něm léto a tak dále. Rytmicky se mění krajina a s ní i to, jak se v krajině pohybujeme a cítíme. Čas uvnitř sauny se pohybuje v podobných kruzích, cyklech. Výpovědi žen netvoří pevnou lineární strukturu, nýbrž podobně jako roční období se doplňují, reagují na sebe a ve vzájemném vztahu se proměňují. Je klidně možné, že příběhy, které se ve filmu odehrávají v létě, byly na kameru zaznamenány někdy jindy. To však není podstatné a Hints tak dodávají sdíleným zkušenostem nadčasovost a univerzálnost. Bez příkras nám ukazují těla těhotná, menstruující i kojící a cykličnost tak spojují se samotnými těly.
Navzdory tomu, že jsou Sestry z kouřové sauny zrcadlem postaveným proti tradiční patriarchální společnosti, není dokument protimužský. Je otevřený každému, kdo je ochoten naslouchat ženské zkušenosti. Patriarchální hodnoty koneckonců nepředávají pouze muži, ale i ženy samotné, pro něž můžeme a nemusíme nacházet pochopení. Je to právě důvěra a odvaha, která pomáhá ženám nacházet svůj vlastní hlas a také vlastní jazyk, jímž pojmenovávají své zkušenosti. Do jejich výpovědí nikdo nezasahuje, ani je nikdo nekomentuje. Jsou přijímané ve své syrovosti a neexistuje hranice, za niž není možné jít. Sestry z kouřové sauny sdílejí nejenom bolest, ale také nakažlivý smích, který jako kouzelná formule zahání temné duchy patriarchátu. Svou otevřeností nás na hodinu a půl přizvou do útulného prostoru své sauny a dovolí nám vyslechnout jejich příběhy. Každý z nás patří k sesterstvu, každý z nás si zaslouží najít svůj hlas.
Text vznikl v rámci Semináře filmové publicistiky na Katedře filmových studií FF UK.
Sestry z kouřové sauny
(Savvusanna sõsarad, Estonsko, Francie, Island 2023)
Scénář a režie: Anna Hints
Kamera: Ants Tammik
Délka: 89 min.
Distribuce: Artcam
Premiéra: 23. 11. 2023
