Vyrovnat se s minulostí

Málokdy se přihodilo, že by lidé podílející se na hrůzách stalinských procesů padesátých let svých činů někdy litovali, neřkuli že by činili pokání. To se týká i žen, tehdy ovládaných až patologickou nenávistí k souzeným nešťastníkům. Třeba taková prokurátorka Brožová-Polednová, nechvalně známá z procesu s Miladou Horákovou, si do konce života odmítala byť jen připustit stín viny. Naopak v Polsku, nejspíš i díky náboženství hlouběji vrostlému do společnosti, se takové případy stávaly. Film Zákal (původní název Zaćma odkazuje k medicínskému termínu šedý zákal, aniž by skrýval svůj metaforický rozměr) líčí pozdní duchovní procitnutí Julie Brystygierové/Brystigerové (1902–1975), nikoli bezdůvodně přezdívané Krvavá Luna. Po Chruščovově kritice stalinismu sama odešla ze služeb Bezpečnosti, kde zastávala řídící funkce, avšak minulosti se zbavit nedokázala. Odpovědi na tíživě prožívanou mravní kocovinu nakonec začala hledat v klášteře mezi těmi, které kdysi pronásledovala, aniž mohla očekávat, že se jí dostane rozhřešení. Nicméně prahla po vyslechnutí stanoviska i diskusi o něm.

Režie se ujal tvůrce nad jiné povolaný – Ryszard Bugajski (1943–2019) se opakovaně vracel k temným okamžikům národních dějin. Nejvíce jej proslavil Výslech (Przesłuchanie, 1982), v němž postihl děsivé, vše pohlcující soukolí soudních i vězeňských opatření, které postupně semlelo oběti i viníky. Režisér zdůraznil, že vůbec nebylo důležité, zda postižený člověk souhlasil či nesouhlasil s vládnoucím režimem, protože panovala naprostá mocenská svévole. Ve své době byl Výslech okamžitě zakázán jako ideologicky nejškodlivější ze všech protestních děl, která tehdy vznikla. Režisér, zbavený vyhlídek na další práci, záhy emigroval, ale neprosadil se: musel se spokojit s natáčením druhořadých televizních seriálů.

Po pádu komunistického režimu se vrátil do vlasti, aby se ve svých výpovědích opakovaně zabýval skutečnými odpůrci represivních režimů, ať nacistického nebo komunistického (např. Generál Nil [Generał Nil, 2009]), avšak uhrančivé naléhavosti Výslechu již nikdy nedosáhl. Občas však dosáhl záviděníhodné působivosti, jak tomu je v jeho posledním filmu Zákal. Soustředí se v něm na hrdinčino ponižující čekání, než ji více než váhavě přijme kardinál Wyszyński (1901–1981). Kdysi se postavila proti plánům na jeho zavraždění – nikoli ovšem z nějaké lidumilnosti, nýbrž z pragmatických obav, že by to režimu přineslo více škod než užitku.

Několikadenní nejistotu, zda bude přijata, prožívá velice trýznivě, několikrát odhodlána i předčasně odjet, avšak neméně důležité jsou i rozmluvy s těmi, kdo ji mají takříkajíc prověřovat, ať již je to slepý kněz, jenž o zrak přišel při brutálních výsleších, nebo mladičká jeptiška, stejně jako Julia také židovského původu. S ní řeší i otázku, nakolik jejich židovský původ ovlivňuje prožívání jak křesťanského přesvědčení, tak ateismu – a navzájem si téměř spiklenecky připouštějí, že pochyb se nikdy úplně nezbavily…

Julia, jistě charismatická, špičkově vzdělaná žena pracující celá desetiletí v komunistickém hnutí, se netají, že jakoukoli náboženskou víru dávno ztratila, považujíc ji za zbytečnou přítěž, sama sebe vnímá jako ateistku, i když stěží odpovídá na otázku, cože se tedy ozývá v jejím svědomí. Přestože je odhodlána zpytovat je, z dob předchozích si uchovává ráznost chování i silnou kuřáckou závislost. Dokáže spolehlivě rozpoznat tajného spolupracovníka Bezpečnosti a vmést mu do tváře varování (a je si vědoma sledování), ale události, které nedokáže přesně dešifrovat, tím méně předvídat, ji zneklidňují – ať již čeká na vysněné setkání, nebo v nedaleké hospodě narazí na zhrublé, zpíjející se chlapy, aspoň verbálně se protivící režimu.

Bugajski, jenž do hlavní role obsadil Marii Mamonu (svou stárnoucí, ale dosud pěstěnou hrdinku zvládá bez jediné mondénní příměsi), zvolil princip mozaiky. Několik „klášterních“ dnů v šedesátých letech prokládá nejen retrospektivními návraty do desetiletí předchozího, kdy Julia až se sadistickým potěšením mučí vyšetřovance, dávajíc si záležet zejména na církevních představitelích, ale dění občas hraničí se znepokojivými vizemi, kdy mladík vydávající se za Ježíše Krista podstupuje umučení snad jedině proto, aby ostatní opět zachránil a sám takříkajíc vstoupil na nebesa. A není jisté, zda se jedná o noční můry (z nichž Julie jedné noci opravdu procitne), nebo zda se ocitá v jakýchsi halucinačních blouzněních za bdělého stavu.

Zákal se vyznačuje inscenační i vypravěčskou uměřeností, scény odehrávající se v klášteru noří kameraman Arkadiusz Tomiak  do sirých zimních barev, do šerosvitného zpodobnění ztemnělých interiérů, jako kdyby právě tam potřebovala hlavní hrdinka co nejlépe vidět v doslovném i přeneseném slova smyslu. Jen v retrospektivách dochází k patrnější herecké i vypravěčské expresi, vystihující Juliin vnitřní stav. Bugajski nepředstírá, že by byl vševědoucí a znal všechny odpovědi, naznačuje ovšem zklidnění hrdinčina rozbouřeného nitra. Žena se pokouší nalézt společnou řeč se svými dočasnými hostiteli, snaží se v rámci svých schopností jednat ohleduplně, když kolem sebe vídá pokoru a smířlivost, aniž by dokázala úplně potlačit údiv či odmítnutí, jak se ukáže třeba při společném stolování. A výpověď o jejím počínání lze zajisté vnímat jako důležitý příspěvek k otázce probuzeného svědomí a zacházení s tíhou minulosti.

Zákal, u nás uvedený jen na specializovaných přehlídkách, se ve zdejších periodikách nedočkal vůbec žádného ohlasu. Zato v Polsku o něm vyšly přinejmenším čtyři desítky povětšinou příznivých recenzí. Bugajski je v českém prostředí téměř neznámý: v televizi se dosud uváděl jediný titul, a sice psychologické drama Hodiny z praktické výchovy (Zajecia dydaktyczne, 1980). Tehdejší ČST zjevně netušila, že do vysílání zařadila počin již prokletého tvůrce. Pouze v kinech se počátkem devadesátých let krátkodobě promítal Výslech. Ostatní díla zůstávají dosud utajena.

Film Zákal odvysílá ČT Art v pondělí 5. dubna.

Zákal

(Zaćma, Polsko 2016)

Scénář a režie: Ryszard Bugajski

Kamera: Arkadiusz Tomiak

Scénografie: Andrzej Haliński

Kostýmy: Krzysztof  Łoszewski

Hudba: Shane Harvey

Hrají:  Maria Mamona, Małgorzata Zajączkowska, Janusz Gajos, Marek Kalita, Olga Bołądź a další

Délka: 110 min.