Audiovizuální esej Fantastic Trailer se zabývá vztahem mezi trailery a filmy, především na příkladu upoutávky na Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny (r. David Yates, 2018). Trailer na tento snímek ve své době vyvolal vlnu kritiky od fanoušků, zejména kvůli prvkům, které poodhalovaly více, než měly. Ačkoli šlo zřejmě o cílený marketingový tah – rozpoutat ještě před samotným filmem vášnivou diskusi –, většina diváků byla spíše naštvaná, že jim samotný trailer prozradil až moc.
Esej využívá úryvky z článku „I Didn’t See It, But I Know What It’s About: The Motion Picture Trailer and Problematic Synecdoche“ od C. Wesley Buerkla, který zkoumá trailer jako plnohodnotné audiovizuální dílo, jež je vůči filmu v synekdochickém vztahu. Díky krátkometrážnímu formátu a efektnímu střihu se trailer nevyhnutelně dostává k širšímu publiku než samotný film. Z upoutávky se dá vyčíst mnoho detailů, které poté mohou ovlivňovat sledování a celkový dojem z díla. Například film nemůže skončit nečekaně, když jsme ještě neviděli některou ze scén, kterou si pamatujeme z traileru.
Existuje mnoho druhů trailerů a v audiovizuální eseji jsou představeny ještě dva: na Harryho Pottera a Kámen mudrců (r. Chris Columbus, 2001) a na Tenkrát v Hollywoodu (r. Quentin Tarantino, 2019). Všechny zmíněné upoutávky demonstrují skutečnost, že se z traileru stal svébytný žánr, který výchozí film spíše nahrazuje, než aby o něm něco zásadního vypovídal.
