Věty „We’re all beautiful! Can’t you see?“ (Jsme krásné! Copak to nevidíš?) zpívá v refrénu jedné ze svých popových písní americká drag queen Divine, a to i přesto, že se v podivné místnosti ve videoklipu k této skladbě nachází zcela osamocena. Intenzivní oční kontakt nepřetržitě udržuje pouze s kamerou, již vystavuje celé baterii hyperbolických grimas své tváře – sardonickému ušklíbání, extatickým povzdechům či nonšalantnímu mhouření očí.
Tato pro ni typicky histriónská performance vyniká zejména v detailech afektovaného běsnění, v nichž Divine i přes pozitivní poselství textu písně a rozvernou elektronickou hudbu působí nebývale děsivě, ne-li hororově. Ostatně jistá forma kontrastu či kontradikce je pro vizáž Divine zcela klíčová – svým groteskním tělem spájejícím protichůdné maskulinní a feminní rysy karikovala a podvracela konvenční obrazy „popové hvězdičky“, „královny krásy“ atd. Co když její performanci z videoklipu k písni I’m So Beautiful dekontextualizujeme, tzn. vyselektujeme z videoklipu jen ony detailní záběry na emocemi prýštící tělesná hnutí, tedy pro ně vytvoříme kontext nový? Pokud se rozličnými manipulacemi s obrazem zbavíme burleskní pompy popového hitu, vznikne nejen studie maskovitosti a exprese tváře Divine, avšak rovněž se naplno vyjeví předtím jen podružný fenomén, a sice ona potenciální, jaksi latentní děsivost. Krom zpomalení záběrů a autonomizace výrazu, jeho osvobození od původního kontextu, lze do popředí postavit také různorodé defigurace těla Divine. Beztvarost, která jde s děsem ruku v ruce, je totiž do určité míry též (před)přítomna již v samotném videoklipu. Respektive tedy v jeho jediné dostupné verzi, ripu z VHS kazety, kde v důsledku snížení kvality obrazu dochází k tu více, tu méně patrnému rozpíjení pevných kontur performerčina těla.
Audiovizuální esej Divine Horror: Dekontextualizace, ztráta tvaru, grotesknost využívá různých de(kon)struktivních praktik, aby právě tyto nezáměrné či zdánlivě druhořadé jevy rozvinula a dala jim hlas. Za hlukového hudebního doprovodu se tak performerka mění v beztvarou bytost bezmála hororového charakteru, při kteréžto činnosti se nezapře zalíbení autorů v transformativní estetice found footage filmů.
Zdroje:
Obraz
Divine – I’m So Beautiful
Hudba
Atrax Morgue – Something Bad
Butthole Surfers – Clean It Up
Diagnose: Lebensgefahr – Transformalin
Sainkho Namtchylak – Lost Rivers Song
Vomir – Harsh Noise Wall
Poděkování
Martině Šteflové
