Video-esej vychází z dobové veřejné polemiky na téma chcípáctví v českém filmu devadesátých let. Antonín Tesař v článku „Mrtvej brouk mezi žánry“ definuje chcípácké filmy jako „narcistní snímky o mátožných protagonistech ve zkaženém světě‟, jejichž ústředními tématy jsou role jednotlivce ve společnosti, nastupující konzumerismus a měnící se genderové uspořádání po krachu patriarchálního řádu. Konkrétně vyobrazení ženských hrdinek ve filmu Kamenný most (1996) od Tomáše Vorla si zasluhuje bližší pozornost, a stalo se tak i předmětem této videografické analýzy.
Vybraný segment filmu ukazuje postavu bublinářky, která na požádání Tomáše-režiséra opakuje větu „Uhraju všechno‟ pěti různými způsoby. Tato scéna je silně voyeuristická: kamera se téměř nepohybuje, a divák je tak nucen sledovat vykonstruované plnění tohoto požadavku v dlouhém, téměř nepřetržitém záběru. Video-esej vychází z premisy, že scéna primárně zrcadlí touhu postavy Tomáše; o samotnou bublinářku tu příliš nejde. V této scéně navíc Tomáš prožívá duševní vzestup, ztělesněný v jeho znovunabytém zájmu o napsání scénáře. Protože chcípáctví definujeme jako neschopnost aktivně se podílet na chodu okolního světa, duševní obroda tu odpovídá jakémusi pocitu kontroly či schopnosti uplatnit svou vlastní vůli. Tuto přeměnu symbolicky završuje právě ovládnutí hlasu bublinářky-objektu touhy.
Video-esej navrhuje 4 způsoby, jak tuto skutečnost odhalit a konfrontovat na úrovni obrazu i zvuku: 1. znovunalézt bublinářčin hlas skrze zvukovou montáž, 2. obrátit pohled zpět na protagonistu Tomáše, 3. překrýt bublinářčin hlas Tomášovým voice-overem, 4. vepsat pomyslný scénář této scény přímo do obrazu. Kromě autorských postřehů se tato dekonstrukce opírá o myšlenky feministické filmové teoretičky Kaji Silverman a teoretika filmového zvuku Michela Chiona. Čtyři strategie manipulace představují zásah, který narušuje původní voyeuristickou dramaturgii scény. Jsou metaforickou výzbrojí postavy bublinářky proti Tomášově pokusu o ovládnutí ve snaze dojít sebenaplnění, a umožňují tak divákovi uvědomit si, do jaké míry je Tomáš strůjcem obrazu i zvuku této scény, v jejímž zajetí se bublinářka ocitla.
