ZDENA MEJZLÍKOVÁ

S všeobecně přijímaným tvrzením, že největší slabinou českých filmů je scénář, souvisí mimo jiné i relativní úspěšnost tvůrců rekrutujících se z divadelního prostředí, jež zpravidla scenáristickou, ale i dramaturgickou a režijní kvalitu skýtá. To by mohlo platit i pro divadelního režiséra Jiřího Havelku, který debutuje na filmovém plátně adaptací své hrySpolečenstvo vlastníků. Inscenace, uváděná už dva roky jeho domovským souborem Vosto5, získala Cenu Marka Ravenhilla a Cenu Divadelních novin a do repertoáru ji převzala další divadla.

Filmový scénář Vlastníků, který vznikal souběžně s divadelním, se od něj liší jen v drobných nuancích, umožněných filmovými prostředky. Konverzační tragikomedie dodržuje všechny tři klasické jednoty, prostá dějová linka se odehrává v reálném čase v uzavřené místnosti. Autor vycházel z osobní zkušenosti člena bytového sdružení. Zážitky nasbírané za léta kondenzoval do jednoho výbušného zasedání společenstva vlastníků bytů, při němž základní dramatickou situaci představuje pokus o řešení havarijního stavu budovy. Zprvu absurdní taškařice těžkne v drama a s postupným vyjevováním motivací a odkrýváním starých i nejnovějších křivd graduje k neblahému finále.

Havelka počítá s tím, že domovní schůze je mnohým z nás povědomá, v typizovaných postavičkách rozpoznáme své bližní a ti sebekritičtější možná i sebe samé. Čtrnáctka aktérů funguje jako pars pro toto; poněkud schematické charaktery s předvídatelnými reakcemi zároveň zastupují určitý sociální segment: najdeme zde zapálené idealisty, praktické šikuly, prostoduché mimoně, mazané podvodníky, podezřívavé drbny, milovníky socialistických pořádků i distancované filozofy. Nesourodá skupina se nedokáže domluvit na společném postupu, neboť nad snahou o záchranu domu převládají sobecké zájmy vychytralců, kteří chtějí ze stavu věcí vytřískat co možná nejvíce pro osobní prospěch.

Předsedkyně sdružení Zahrádková, mladá matka tří dětí (Tereza Ramba), ruku v ruce s uťápnutým mužem (Vojtěch Kotek), pověřeným rolí zapisovatele, usiluje o renovaci a postrkuje všechny k reálnému výsledku, ale promyšlená iniciativa se utopí v hysterii, která rozklíží nejen schůzi, ale i její manželství. Pedantická zástupkyně kontrolního orgánu Roubíčková (Klára Melíšková) brzdí jednání byrokratickými poznámkami. Striktní dodržování právních mantinelů vede při hlasování o skrutátorovi až k dilematu ve stylu Hlavy XXII: Kdo spočítá hlasy pro toho, kdo má počítat hlasy? Nesčetné potřebné opravy nabízejí příležitost všeumělovi Novákovi (Ondřej Malý), ochránci paní Procházkové (Pavla Tomicová), která zhodnocuje svůj majetek výnosným pronájmem. Pan Švec (David Novotný), jehož naivita hraničí s tupostí, se ukáže dobře využitelným pro mocenské účely protřelých podnikavců bratří Čermákových (Kryštof Hádek, Stanislav Majer). Též méně chápavá, o to více všetečná rýpalka Horváthová (Dagmar Havlová) registruje kdejaký podezřelý šustot na chodbách. Ustavičně ji shazuje její bývalý partner Kubát (Jiří Lábus). Stýská si po domněle lepších časech, kdy „si lidé věřili“, a přitom se nakvašeně staví do opozice vůči všem. S obratností získanou za minulého režimu již fakticky zabavil byt mlčenlivého profesora Sokola (Ladislav Trojan), který se shromáždění účastní duchem nepřítomen. Nově příchozí, pan Bernášek (Jiří Černý) s těhotnou manželkou (Maria Sawa), se nesměle přidávají k sanačnímu úsilí Zahrádkových, ale snadno podléhají manipulaci kterýmkoli směrem a pasivně přijímají vývoj událostí. Vstřícného pana Nitranského (Andrej Polák) permanentní urážky kvůli příslušnosti k národnostní a sexuální menšině vyženou z arény.

Konstruktivní návrhy montáže vodoměrů, výstavby výtahu i odprodeje půdních prostor, jenž by zajistil financování nezbytných oprav, přijdou vniveč, neboť všichni jsou již znechuceni z jalového handrkování. Ačkoli se opakovaně apeluje na žoviální sousedství, vzduchem létají záštiplné blesky, které se z verbálních šťouchanců přemění ve facky. Pestrou směsku vlastníků spojuje jen xenofobie a pohodlná neochota převzít zodpovědnost. Úzké partikulární zájmy bez úběžníku společného cíle a vyhrocené konflikty otevírají prostor silné ruce vykutálených podrazáckých dvojčat, která slibují vše vyřešit. Čím to, že dosud obezřetní majitelé bytů ztratí soudnost a podepíší jim bianco šek? Konečně to bude někdo „řídit jako firmu“! Tato průpovídka získává v ústech Dagmar Havlové, objevující se po dlouhé pauze opět v komické roli, rozměr trpkého mementa.

Atraktivní obsazení se vyplatilo nejen z komerčního hlediska. Ansámbl skvělých solitérů předvádí umně sladěný koncert, v němž nikdo nezaostává ani nevyčnívá, a díky trefně napsaným dialogům a improvizaci evokuje přirozenost neherců. Havelka v podstatě zachovává divadelní tvar, ale ve snaze překročit limity pouhého záznamu představení používá filmovou řeč ne vždy zdařile. Dlouhé záběry (kamera Marek Žiaran) dynamizují prostřihy do domácností, které vizuálně doplňují informace o jednotlivých partajích a obstarají stručný epilog. Slow motion je víceméně přijatelná pro znázornění planého předporodního poplachu, ale k úvodní scéně nesedí. Zato zdánlivě neorganická česká barokní opulence hudby Jana Dismase Zelenky vytváří vhodně kontrapunkt ke stejně tak české malosti chování a charakterů.

Havelkův pokus o jejich vystižení místy sklouzává ke karikatuře a nad křečovitou účelovostí prvoplánově směšných replik je třeba trochu přimhouřit oko. I tak se mi Vlastníci jeví nejvýraznějším počinem letošního roku v žánru komedie. Přímočaře zrcadlí konkrétní okolnosti, ale přináší více než jen komunální satiru. S přesahem do obecnějších sfér podávají pomocí jednoduché alegorie obraz společenského milieu třicet let po sametové revoluci. Ve svých vrcholných momentech odkazují k Našim furiantům, absurdní dramatice a filmům scenáristy Jaroslava Papouška.

(Text vyjde ve Filmu a době 4/2019.)

Vlastníci

(Česká republika 2019)

Scénář, režie: Jiří Havelka

Kamera: Marek Žiaran

Hrají: Tereza Ramba, Vojtěch Kotek, Dagmar Havlová, Jiří Lábus, Pavla Tomicová, Ondřej Malý, Klára Melíšková, David Novotný, Kryštof Hádek, Stanislav Majer, Andrej Polák, Jiří Černý, Maria Sawa, Ladislav Trojan, Halka Třešňáková

Délka: 97 min.

Distribuce: CinemArt

Premiéra: 21. 11. 2019