1. Sirat (Oliver Laxe)
2. Jedna bitva za druhou (Paul Thomas Anderson)
3. Drobná nehoda (Džafar Panahí)
4. Sny (Dag Johan Haugerud)
5. Ano (Nadav Lapid)
6. Sny o vlacích (Clint Bentley)
7. Co nám zbylo z lásky (Hlynur Pálmason)
8. Nosferatu (Robert Eggers)
9. Brutalista (Brady Corbet)
10. Kontinental ´25 (Radu Jude)
Malvína Balvínová
2025:
1. Dog Ear (Péter Vácz)
2. Kámen osudu (Julie Černá)
3. Pes a vlk (Tereza Halamová)
4. Řepa (Jáchym Štulíř, David Šourek)
2024:
Paměti z ulity (Adam Elliot)
Free the Chickens (Matúš Vizár)
Dům bez východu (Tomáš Hlaváček)
A bonus navíc / třešnička na dortu:
Chlapi maj problem, zasekla se jim lopata v písku (Vojtěch Haken) – můžete si pustit zde.
Jana Bébarová
Drobná nehoda (Džafar Panahí)
Dům plný dynamitu (Kathryn Bigelow)
Eddington (Ari Aster)
F1: The Movie (Joseph Kosinski)
Hodina zmizení (Zach Cregger)
Jedna bitva za druhou (Paul Thomas Anderson)
Omaha (Cole Webley)
Raději zešílet v divočině (Miro Remo)
Sny o vlacích (Clint Bentley)
Vrať mi ji (Danny Philippou, Michael Philippou)
Jan Bergl
Letos delší seznam, takže kratší legenda… Z viděného v kině (s jedinou výjimkou) jsem vybral nejlepší filmy hollywoodské (1), jejich evropské blížence (2), novinky spolehlivých autorů (3), díla nejodvážnější (4) a něco navíc. Pořadí v rámci jednotlivých kategorií sice není nahodilé, ale tradičně na něm netrvám…
(1) „Hollywood“
Jedna bitva za druhou (Paul Thomas Anderson): Motiv zrady (perfidia) odemyká bránu k jednomu z nejzábavnějších filmů roku. PTA – opět – stejný, a přece jiný.
Operace Black Bag (Steven Soderbergh): Pastiš špionážních thrillerů tak suverénní, že ji nelze než brát vážně. Zatímco jiní modernisté se rozcvičují, Soderbergh dělá výmyky.
28 let poté (Danny Boyle): Vizuální hody servírované digitální kamerou a potenciální žánrový milník. (Jsem zvědav, jak dopadne pokračování.)
(2) „evropský mainstream“
Ministranti (Piotr Domalewski): Ohledávání limitů vlastní morálky, se spirituálním přesahem, pro děti i dospělé.
Ty krávo! (Louise Courvoisier): Precizně vycizelovaná zápletka, přitom velmi civilní, uvěřitelný debut. Riskantní závěr ustála režisérka s grácií.
Sbormistr (Ondřej Provazník): Analytickou perspektivou vzdoruje Provazník bulvárnímu potenciálu látky. Plus fotogenická kamera a přesné herecké výkony.
(3) „setkání s oblíbenými autory“
Drsné pravdy (Mike Leigh): Dovede nás bezpodmínečná láska k vysvobození, nebo k zatracení? Leigh nenabízí odpověď, nýbrž trenažer boje s neporazitelným.
Drobná nehoda (Džafar Panahí): V základech (obligátně nadstandardní) íránský standard odhaluje svou výjimečnost v jednotlivostech.
Kontinental ’25 (Radu Jude): Společenská kritika vedená formou disputace v neorealistickém kabátci utkaném pro dobu digitální.
Co nám zbylo z lásky (Hlynur Pálmason): Jako pohlednice od blízké osoby, jejíž všední zážitky nejsou o nic méně důležité než přelomové životní momenty.
(4) „formativní zkušenost“
Ariel (Lois Patiño): Film, který si uvědomuje publikum jako nezbytnou součást své existence a zároveň s tímto motivem pracuje. Plus ty barvy!
Sny (Dag Johan Haugerud): Využití hlasu vypravěčky coby autonomní složky v rámci neobyčejně vrstevnatého a citlivého filmu.
Duben (Dea Kulumbegašvili): Nekompromisní dílo, pro něž má obraz nesrovnatelně větší váhu než slovo. Spiritualita neodvozená z inspiračních zdrojů.
Sirat (Oliver Laxe): Bezešvé spojení kontemplace a ryze fyzického zážitku. Soundtrack z jiné dimenze.
Nový rok, který nepřišel (Bogdan Mureşanu): Pocit existenciální tíže a bizarní úlevy jsou dvě strany jedné mince, kterou nám Mureşanu závěrem svého filmu mlčky vtiskl do dlaně.
+ podmanivý kraťas Pes a vlk (Terézia Halamová)
Výborné, ale potřeboval bych vidět podruhé/v širším kontextu: Ano (Nadav Lapid), Co ti šeptá příroda (Hong Sang-soo), Pohled do slunce (Mascha Schilinski)
Anti-filmy roku: Bláznivě (Paolo Genovese), Jak vycvičit draka (Dean DeBlois)
Ondřej Černý
Několik titulů, které mě letos zaujaly nejvíce, bez pořadí:
Hříšníci (Ryan Coogler)
Argumentů, že žánrová tvorba je hodnotná a především, že horor není pokleslým žánrem (je tomu právě naopak!), není nikdy dost. Proto díky za takové filmy. Hříšníci jsou audiovizuálně opojní a myšlenkově podnětní, současně ale ukazují, že Ryan Coogler ví, jak s hororem pracovat, aby plnil svoji primární funkci – tedy nás příjemně postrašil a bezpečně konfrontoval s tím, čeho se vlastně sami, třeba i nevědomky, bojíme. Povedený žánrový balet mezi hudebním sociálním dramatem, gangsterkou a starosvětskou upířinou, který se svým přesahem zaryje pod kůži jako pár špičáků.
Sirat (Oliver Laxe)
Spíš než opakovat, co už o Siratu zaznělo mnohokrát, cítím potřebu se vymezit vůči jednomu z těchto argumentů – se Šíleným Maxem má společnou pouze cestu pouští a jde o zrádnou marketingovou nálepku, jež může vést ke zklamání. Podmanivá road movie s uhrančivým vizuálem, podbarveným hypnoticky tepajícím technem, je ale především o cestě na kraj společnosti; a za něj. O marné snaze utéct před světem. O tom, jak se náročná výchozí situace může proměnit ve zcela bezvýchodnou. O osobním dramatu malého člověka, kterého semelou velké dějiny. Rozhodně kinozážitek roku.
Otec (Tereza Nvotová)
Třetí hraný film talentové Terezy Nvotové je po mystické Světlonoci návratem k realistickému osobnímu dramatu. Otec zpracovává smutný fenomén, který přes všechna varování a odstrašující případy každoročně plní média v době jinak ospalé okurkové sezóny. A dělá tak s mrazivým naturalismem a hloubkovým ponorem do psychiky obyčejného muže, jemuž jedna chyba zničí poklidný a radostný život a učiní ho podezřelým z trestného činu. Kromě vynikajícího výkonu Milana Ondríka v titulární roli musím vyzdvihnout promyšlenou a intenzivní, nikoliv však samoúčelně okázalou práci kameramana Adama Suzina, která psychologické drama mění v nepříjemně vtahující zážitek.
Moře na dvoře (Martin Horský)
Stejně jako je třeba si vážit dobrých žánrovek, cítím potřebu chválit i kvalitně zpracovaný mainstream. Zkušený hitmaker Martin Horský přináší dramedy s alchymisticky přesně vyváženým mixem emocí, jež pobaví i dojme, aniž by měl divák pocit trapnosti. Především ale svému poslednímu filmu dokázal vtisknout svébytnou poetiku, která jej pozvedá nad tuzemský průměr. Užil jsem si tuto příjemnou procházku uličkami staré Prahy, kde hospodští stále vypadají jako Arnošt Goldflam a na chodníku místo elektrokoloběžek stojí půvabné houslistky.
A dva pořady z televize a streamu:
Zrádci, 2. série
Důkaz, že reality show mohou být chytré, napínavé a oplývat bez přehánění filmovými hodnotami. Vypjaté emoce a návykovost k tomuto žánru patří, Zrádci k tomu ale nepotřebují bulvární pokleslost a záměrně kontroverzní účastníky, kterým se můžeme voyeuristicky smát. Na místo toho tahle reality detektivka s nám známými pachateli nabízí chytrý scénář, filmový look a pevný tvůrčí koncept, který se v rukou dobře vybraných hráčů mění v nepředvídatelnou a zábavnou podívanou.
Daredevil: Znovuzrození
Postoje hollywoodských studií občas procházejí napříč časem zajímavými změnami. Zatímco v roce 2018 se Disney zasloužil o konec marvelovských seriálů na Netflixu, protože nevznikaly pod jeho střechou, letos začal fanoušky milované pořady resuscitovat. Návrat slepého právníka, který po nocích bojuje se zločinci, na které je spravedlnost krátká, je skoro tak dobrý jako předchozí tři série. Temný, nekompromisní a plný beznaděje, jíž ale vždy přeci jen prosvitne záblesk možného vítězství dobra nad mocichtivým zlem. V aktuálně tápajícím žánru superhrdinského filmu osvěžující závan ne zas tak dávné nostalgie.
Iva Dvořáková
Vše, co z tebe zbylo (Cherien Dabis)
Bolestná sonda do sedmi dekád jedné palestinské rodiny. Cherien Dabis zachycuje snahu o zachování rodinné i osobní důstojnosti navzdory ztrátě svobod a násilí ze strany izraelské moci.
Otec (Tereza Nvotová)
Co se stane, když se nejhorší noční můry naplní vinou vlastního selhání. Kontroverzní snímek Terezy Nvotové nabízí znepokojivý vhled do trýznivého pokání (ne)vinného otce.
Sny o vlacích (Clint Bentley)
Film natočený podle stejnojmenné knižní předlohy Denise Johnsona je portrétem železničáře a dřevorubce, jehož život poznamená nečekaná tragédie. Poetický snímek zachycuje křehkost okamžiku a rychle se proměňující Ameriku počátku 20. století.
Sorry, Baby (Eva Victor)
Snímek nahlíží na traumatickou zkušenost laskavou optikou. Eva Victor, známá pro štiplavě komediální virální videa, se v Sorry, Baby odklonila od intelektuálních gagů a rozhodla se zkoumat sexuální zneužití.
Sirat (Oliver Laxe)
„Sirât je most, který vede z ráje do pekla. Než na něj vstoupíš, uvědom si, že je tenký jako vlas a ostrý jako meč.“ Mystická rave odysea vybízí k zamyšlení nad tím, co se stane, když přijdeme o všechno.
No Other Land (Basel Adra, Yuval Abraham, Rachel Szor, Hamdan Ballal)
Surový pohled na situaci palestinské osady Masafer Yatta, která dlouhodobě (a marně) čelí tlaku izraelské okupace. Krátce po uvedení snímku do kin byli spolurežiséři Basel Adra a Hamdan Ballal napadeni izraelskou armádou. V reakci na incident vznikl otevřený dopis odsuzující útok, podepsaný světovým filmařstvem.
Raději zešílet v divočině (Miro Remo)
Volná adaptace stejnojmenné knihy Aleše Palána a Jana Šibíka sleduje bratry a šumavské samotáře Františka a Ondřeje, kteří svým způsobem žití dokazují, proč je lepší zešílet v divočině.
Nahoře nebe, v dolině já (Katarína Gramatová)
Příběh patnáctiletého Enriqueho, jenž vyrůstá se svou babičkou v odlehlé slovenské vesnici Utekáč. Citlivá observace obyčejného života v malé, zapomenuté dědině.
Pohled do slunce (Mascha Schilinski)
Na zdánlivě idylické farmě na severovýchodě Německa, kam jen ztěží doléhají politické vlivy z města, se za kamenným zdmi rodí znepokojivé přízraky militarismu a ženského utrpení.
Bugonia (Yorgos Lanthimos)
Yorgos Lanthimos se ve svém posledním snímku inspiruje starořeckým mýtem o zrození včel z těla mrtvého býka a vytváří z něj alegorii o znovuzrození z rozkladu. Bugonia polemizuje nad tenkou hranicí mezi lidskostí a monstrozitou, posedlostí konspiračními teoriemi i možností renesance světa.
Gloria! (Margherita Vicario)
Audiovizuálně pestrý snímek neskromně a provokativně nabízí tezi, zda za zrodem pop music nemohla stát skupina sirot z benátského kláštera Sv. Ignáce na počátku 19. století.
1670 – 2. série (Maciej Buchwald, Kordian Kądziela)
Pokračování úspěšné polské komediální série z produkce Netflixu. Ztřeštěný šlechtic Jan Pawel Adamczewski se chce stát nejmocnějším Polákem v historii země, k tomu však musí zvládnout rodinné trable i spory s rolníky.
Zuzana Čtvrtečková
1. Jedna bitva za druhou (Paul Thomas Anderson)
2. Hodina zmizení (Zach Cregger)
3. Nahoře nebe v dolině já (Katarína Gramatová)
4. Dům plný dynamitu (Kathryn Bigelow)
5. Nosferatu (Robert Eggers)
6. Dívka s jehlicí (Magnus von Horn)
7. Osm milimetrů rodiny (Michal Böhm)
8. Brutalista (Brady Corbet)
9. Urgent – seriál (John Wells, Amanda Marsalis, Damian Marcano, John Cameron, Silver Tree a další)
10. The Studio – seriál (Evan Goldberg)
Petr Gajdošík
Z toho mála letošních novinek, co jsem letos mohl vidět, mi utkvěly tyto tituly (zde abecedně):
DJ Ahmed (Georgi M. Unkovski)
Otec Matka Sestra Bratr (Jim Jarmusch)
Parthenope (Paolo Sorrentino)
Sladký domov (Wojciech Smarzowski)
Slyšíš mě? (Eva Libertad)
A ze starších titulů, které jsem poprvé viděl až v letošním roce:
Otec (2020, Florian Zeller)
The Song of Lunch (2010, Niall MacCormick)
Svědek (1981, Claude Miller)
THX 1138 (1971, George Lucas)
David Havas
28 let poté (Danny Boyle)
Ano (Nadav Lapid)
Ať žije láska! / Vive l’amour (1993 / restaurováno 2025, Tsai Ming-liang)
Boys Go to Jupiter (Julian Glande)
Csendes barát (Tichá přítelkyně, Ildikó Enyedi)
Dům bez východu (Tomáš Hlaváček)
En el camino (David Pablos)
Jedna bitva za druhou (Paul Thomas Anderson)
Kadet (Adilkhan Yerzhanov)
Kagi (1959 / restaurováno 2025, Kon Ičikawa)
Osamocená odpoledne (Albert Serra)
Pin de Fartie (Alejo Moguillansky)
Sinners (Ryan Coogler)
The Smashing Machine čili Mlátička (Benny Safdie)
Un film fatto per bene (Film natočený pro dobrou věc, Franco Maresca)
Pavel Horáček
Jako obvykle si nedovolím posuzovat nic jiného než animaci. V minulé sezoně mě zaujaly mimo jiné tyto filmy:
Bunnyhood (Mansi Maheshwari)
Hic svnt dracones (Justin Fayard)
Kámen osudu (Julie Černá)
Loutka a velryba (Roberto Catani)
Matné skvrny nazelenalých barev (Sasha Svirsky)
Obyčejný život (Yoriko Mizushiri)
Řepa (Jáchym Štulíř, David Šourek)
Skupenství (Marvin Hauck)
Vykloubený příběh (Catherine Buffat, Jean-Luc Greco)
Zatoulanec (Mikoláš Fišer)
Martin Horyna
Jedna bitva za druhou (Paul Thomas Anderson)
Sirat (Oliver Laxe)
Vzkříšení (Gan Bi)
A Useful Ghost (Ratchapoom Boonbunchachoke)
Left-Handed Girl (Shih-Ching Tsou)
Little boy (James Benning)
Lukáš Jirsa
Některé z filmů, ke kterým se nejspíš budu v budoucnu vracet:
Až se z řeky stane moře (Pere Vilà i Barceló)
Sorry, Baby (Eva Victor)
Sex/Láska/Sny (Dag Johan Haugerud)
Co nám zbylo z lásky (Hlynur Pálmason)
Mladé matky (Jean-Pierre a Luc Dardenne)
The History of Sound (Oliver Hermanus)
Sirat (Oliver Lax)
Tajný agent (Kleber Mendonça Filho)
Tváří v tvář válce (Tommy Gulliksen)
Orwell: 2+2=5 (Raoul Peck)
Riefenstahl (Andres Veiel)
Raději zešílet v divočině (Miro Remo)
Zpověď (Rebeka Bizubová)
Miloš Kameník
Zahraniční filmy v české kinodistribuci (řazeno abecedně):
28 let poté (D. Boyle)
Brutalista (B. Corbet)
F1 (J. Kosinski)
Jedna bitva za druhou (P. T. Anderson)
Kontinental 25 (R. Jude)
Nosferatu (R. Eggers)
Obvinění (L. Guadagnino)
Pan Nikdo proti Putinovi (Pavel Talankin, David Borenstein)
Riefenstahl (A. Veiel)
Sny (D. J. Haugerud)
České filmy uvedené v kinodistribuci (řazeno abecedně):
Co s Péťou? (M. Trabalík)
Dům bez východu (T. Hlaváček)
Fakír (R. Ďuriš)
Karavan (Z. Kirchnerová)
Má to cenu!? (J. Strejcovský)
Na druhé straně léta (V. Strakatý)
Pachová stopa (Z. Piussi)
Štěstí a dobro všem (F. Remunda)
Švábi (L. Kučera)
Velký vlastenecký výlet (R. Kvapil)
Zatím mimo distribuci (snad bude napraveno v příštím roce): 1+1+1 (O. Vavrečka), AMOOSED: Losí odysea (H. Nováková), Čas do zásahu (V. Manskij), Letopis (M. Kollár), Při zemi (M. Elšík).
Hovoří se o potřebě žánrové pestrosti, ale málokdo se k tomu staví čelem (letos aspoň Jan Haluza se zlodějskou teenage komedií High School Heist a hororem Uzel zla, ale i další…).
Za potěšující fakt považuji množství původních českých knih o filmu, ať už popularizačních, přehledových či odborných: V domě je příšera (Antonín Tesař), Psát pro film: dobrý scénář a scenárista 20.–50. let (Jan Trnka), Filmová a audiovizuální výchova (Jan Forejt), Psychologie v kině (Mojmír Sedláček), Jednou nebudeme malí: Český hraný film pro děti 1945–1993 (Lukáš Skupa), Filmové fascinace (Andrea Slováková), Nedopovězeno: scenárista Meir Lubor Dohnal (Jan Černík), Mlčení jehňátek (Zdeněk Hudec). Sám neskromně vyzdvihnu kniha Vachek, na níž jsem se editorsky podílel a která uzavírá dílo Karla Vachka, když přináší na monumentální ploše (1 736 stran) jeho nerealizované scénáře, úvahy, básně a výtvarné počiny.
Milan Klepikov
Všemi našimi top ten žebříčky se snažíme zastřít jednu smutnou skutečnost: že totiž v žádném roce dnes nevzniká mistrovských filmů DESET. Filmů, které zanechají v dějinách umění trvalou stopu. Nebo jizvu. Můžeme být rádi, když se vůbec nějaké objeví – a k nim pak přidat pár dalších titulů, které stálo za to vidět a lze je doporučit dál.
Top Two 2025
1. Dry Leaf (Alexandre Koberidze)
2. Ano (Nadav Lapid)
ostatní
1. Ariel (Lois Patiño)
2. 1+1+1 (Ondřej Vavrečka)
3. Mayo, dej mi název! (Michel Gondry)
4. Leibniz – kronika ztraceného obrazu (Edgar Reitz)
„nejlepší“ film 2025 vytvořený umělou inteligencí
Vzkříšení, oficiální režisér: Bi Gan, nepoužitý, ale přiléhavější název: Umrtvení
Marek Koutesh
Anoche conquisté Tebas (Gabriel Azorín)
Dollhouse Elephant (Jenny Jokela)
Jak to jde? (Caroline Poggi, Jonathan Vinel)
Jedna bitva za druhou (Paul Thomas Anderson)
Les Rites de Passage (Florian Fischer, Johannes Krell)
Loynes (Dorian Jespers)
Odlesk v mrtvém diamantu (Hélène Cattet, Bruno Forzani)
Pohled do slunce (Mascha Schilinski)
Sirat (Oliver Laxe)
Star Wars: Vize – Černá (Šin’ja Óhira)
Pod čarou
Ano (Nadav Lapid), Fiume o morte! (Igor Bezinović), Hodina zmizení (Zach Cregger), Kdybych měla nohy, tak ti nakopu (Mary Bronstein), Kritický stav (Mila Zhluktenko), O riso e a faca (Pedro Pinho), Tajný agent (Kleber Mendonça Filho), Vzkříšení (Gan Bi)
Natalia Kozáková
Nejlepší celovečerní hrané filmy:
Sirat (Olivier Laxe)
Love Me Tender (Anna Cazenave Cambet)
Renovace (Gabrielė Urbonaitė)
Návštěvník (Vytautas Katkus)
Až se z řeky stane moře (Pere Vilà Barceló)
Věříme vám (Charlotte Devillers, Arnaud Dufeys)
Žokej (Luis Ortega)
Little Trouble Girls (Urška Djukić)
Fantasy (Kukla)
Nino (Pauline Loquès)
Short Summer (Nastia Korkia)
Nejlepší celovečerní dokumenty:
2000 do Andrijivky (Mstyslav Černov)
Mé nežádoucí přítelkyně: Část I – Poslední moskevské vysílání (Julia Loktev)
Časová značka (Katerina Gornostai)
Nejlepší animované celovečerní filmy:
Princezna kosmolesba (Leela Varghese, Emma Hough Hobbs)
Paměti z ulity (Adam Elliott)
Nejlepší krátké animované filmy:
Bunnyhood (Mansi Maheshwari)
Winter in March (Natalia Mirzoyan)
9 milionů barev (Bára Anna Stejskalová)
Chci vědět, co je láska (Hanna Järgenstedt)
Noční boty (Pierre-Luc Granjon)
Tomáš Krause
Brutalista (Brady Corbet)
Brutalismus jako katedrála vzpomínek a niternosti. Brady Corbet vystupuje coby velký architekt amerického eposu, který brutalismus prezentuje ne jako hrubý a odtažitý, jak je často vnímán, ale snivý a katarzi přinášející sloh.
Jedna bitva za druhou (Paul Thomas Anderson)
Antisystémový filmový manifest, který nanejvýš diváckým způsobem tematizuje přijatelnost politicky motivovanéno násilí a probouzí myšlenky na občanskou neposlušnost, zatímco srší absurdním humorem. Skutečnost, že se klan Vánočních dobrodruhů schází ve skutečném domě Ronalda Reagana, jen vyostřuje podvratnost Andersonovy vize, jehož schopnost vyprávět obrazem zůstává bezkonkurenční. Honička na dálnici redefinuje filmovou řeč.
Pohled do slunce (Mascha Schilinski)
Velká filmová tryzna a drama prodchnuté smrtí. Jedná se o formálně zcela unikátní fotoalbum a kroniku, v níž se Schillinski projevuje jako velká pozorovatelka každodennosti, jíž neuniknou ani drobné všední horory a zlomyslnosti dětských her. Film záhadný jako bolest fantomové končetiny.
Nosferatu (Robert Eggers)
Archeologie Draculy podle Eggerse. Naprostý unikát co do míry rešerší vampýrského folkloru a autenticity. Hororová patologie zapovězené touhy, transgrese a zmocnění se končící mocným finálním obrazem.
Záblesky naděje (Payal Kapadia)
Bombaj není v podání indické režisérky a bombajské rodačky město idealizované evropským pohledem orientalismu, ale živoucí, hlučné místo, představované nesentimentálně, občas nehostinně, skýtající svým postavám útulek i útlak, jakkoliv je snímané překrásně. Pozorný snímek, nedoslovný jako poezie, ukazuje život jako pásmo záblesků něhy a naděje.
Kočičí odysea (Gints Zilbalodis)
Bezmála biblický animák.
Hříšníci (Ryan Coogler)
Americká gotika, kde se do rámu po setmění slétají upíři. Ryan Coogler natočil nesmírně uspokojivou směsici žánrů a revizionistickou metaforu vysávaného a do krve zbídačený lidu Jihu.
Citová hodnota (Joachim Trier)
Nesnesitelná lehkost bytí domu. Joachim Trier následuje tradici slavných snímků o natáčení, a mnoho toho zejména prostřednictvím Stellana Skarsgårda odtuší o vztazích i filmovém a divadelním umění. Jeho snímání odkazuje na krajinomalbu romantismu, podobně jako název dává vzpomenout romantickou literaturu. Trier se po celou délku stopáže věnuje emocím, aniž by sklouzával k laciné sentimentalitě, a kombinuje velký kumšt s pečlivou psychologizací.
Sny o vlacích (Clint Bentley)
Snímek s hlubokými kořeny a značnou emocionální čistotou, který dává pocítit krajinu a lesy jako skutečně živoucí organismy s vlastními dějinami, procházející si mládím i stářím, jen v úplně jiném časovém horizontu než člověk, který se je snaží těžit a přetvářet.
Sirat (Oliver Laxe)
Název odkazující k mravní pouti a přímé cestě působí jako kráčení sonickým očistcem. Sirāt vykresluje násilí s naléhavou a absurdní náhlostí, a poskytuje tak diváku nesmírně působivou evokaci života na jakémkoliv válkou zmítaném místě, kde může život zhasnout zcela bez varování.
Jan Křipač
1. Dva prokurátoři (Sergej Loznica)
2. The Shrouds (David Cronenberg)
3. Renoir (Chie Hayakawa)
4. Sny o vlacích (Clint Bentley)
5. Vermiglio (Maura Delpero)
6. 1+1+1 (Ondřej Vavrečka)
7. L’aventura (Sophie Letourneur)
8. Eddington (Ari Aster)
9. Mé nežádoucí přítelkyně: Část I – Poslední moskevské vysílání (Julia Loktev)
10. Operace Black Bag (Steven Soderbergh)
Michal Kříž
Jedna bitva za druhou (P. T. Anderson)
Anderson patří mezi moje nejoblíbenější americké režiséry současnosti, točí vlastně více méně srozumitelně pro každého, přesto má vlastní rukopis, který je navíc dobře identifikovatelný. Ze spolupráce s Jonny Greenwoodem mám stále větší radost.
Drobná nehoda (Džafar Panahí)
Sirat (Oliver Laxe)
Ve Velkém sále karlovarského Thermalu fungoval film skvěle, později jinde již méně, ale pořád jde z mého pohledu o provokativní, zvukově podmanivou podívanou: takové „satanské tango“ pro později narozené v době sociálních sítí.
Pohled do slunce (Masch Schilinski)
V mém letošním filmovém roce, pohříchu docela slabém, jde jednoznačně o vrchol a o stále živý filmový zážitek. Střih, práce s časem a prostorem, celkově způsob vyprávění jsou pro mě stále podnětem k úvahám.
Ano (Nadav Lapid)
Vzkříšení (Gan Bi)
Kontinental 25 (Radu Jude)
Co nám zbylo z lásky (Hlynur Pálmason)
Co ti šeptá příroda (Hong Sang-soo)
Die My Love (Lynne Ramsay)
z českých luhů a hájů:
Dům bez východu (Tomáš Hlaváček)
Otec (Tereza Nvotová)
1+1+1 (Ondřej Vavrečka)
Nikdo mě nemá rád (Petr Kazda, Tomáš Weinreb)
Osm milimetrů rodiny (Michal Böhm)
Martin Kudláč
1. Sirat (Oliver Laxe)
2. Drobná nehoda (Džafar Panahí)
3. Citová hodnota (Joachim Trier)
4. Co nám zbylo z lásky (Hlynur Pálmason)
5. Dracula (Radu Jude)
6. Magellan (Lav Diaz)
7. O riso e a faca (Pedro Pinho)
8. Sny (Dag Johan Haugerud)
9. Fiume o morte! (Igor Bezinović)
10. Black Rabbit, White Rabbit (Shahram Mokri)
Zdena Mejzlíková
Barvy času (Cédric Klapisch)
Bláznivě (Paolo Genovese)
Bugonia (Yorgos Lanthimos)
Dracula: Příběh lásky (Luc Besson)
Mariánský příkop (Eileen Byrne, 2024)
Ministranti (Piotr Domalewski)
Nepolapitelný (Derek Cianfrance)
Renovace (Gabrielė Urbonaitė)
Sladký domov (Wojciech Smarzowski)
Velká odvážná nádherná cesta (Kogonada)
Česko-slovenské:
Otec (Tereza Nvotová)
Nikdo mě nemá rád (Petr Kazda, Tomáš Weinreb, 2024)
Zvláštní uznání za kameru:
Pohled do slunce (Mascha Schilinski, k – Fabian Gamper)
Zmizení Josefa Mengeleho (Kirill Serebrennikov, k – Vladislav Opeljanc)
Starší filmy v distribuci:
Paraplíčka ze Cherbourgu (Jacques Demy, 1962)
Tančírna (Ettore Scola, 1983)
Matěj Nytra
Bardo (Viera Čákanyová)
Jedna bitva za druhou (P. T. Anderson)
Kočičí odysea (Gints Zilbalodis)
Osamocená odpoledne (Albert Serra)
Osm milimetrů rodiny (Michal Böhm)
S Hasanem v Gaze (Kamal Aljafari)
Sirat (Oliver Laxe)
Sny (Dag Johan Haugerud)
Záblesky naděje (Payal Kapadia)
Zběsilá láska (Gilles Lellouche)
Janis Prášil
Adolescent (seriál, Philip Barantini)
Bugonia (Yorgos Lanthimos)
Julie mlčí (Leonardo Van Dijl)
Není jiná možnost (Pak Chan-wook)
Nikdo mě nemá rád (Petr Kazda, Tomáš Weinreb)
Nosferatu (Robert Eggers)
Otec (Tereza Nvotová)
Queer (Luca Guadagnino)
Slušný člověk (Aleksandra Terpinska)
Vysvětlení všeho (Gábor Reisz)
Mojmír Sedláček
Letos mě nejvíce zasáhly dva filmy, které by do běžného žebříčku ani nemusely patřit – totiž Vzkříšení, u nás k vidění pouze na karlovarském festivalu, a Dům bez východu, prezentovaný už roku 2024 na festivalu v Jihlavě, jenž se do běžných kin dostal až o pár měsíců později. Oba filmy využívají nestřídmé stopáže a kombinování různých žánrů a technik v zájmu působivosti, jež má přitom velmi odlišný charakter: Vzkříšení od čínského básníka Bi Gana nabízí vrcholně estetické potěšení, když kvintetem žánrově pestrých povídek zprostředkovává vjemů různých lidských smyslů; zato Dům bez východu spočívá v až útrpném napojení na sociální aktéry, kteří mají mnohem omezenější možnosti se ze svého údělu vymanit, než jsme běžně ochotni si přiznat.
Následuje abecední výčet stylisticky či myšlenkově vysoce nadprůměrných titulů, které během posledního roku stály za pozornost:
Boys Go to Jupiter (Julian Glander), Brutalista (Brady Corbet), Dívka s jehlicí (Magnus von Horn), Dům plný dynamitu (Kathryn Bigelow), Dva prokurátoři (Sergej Loznica), Happyend (Neo Sora), Hříšníci (Ryan Coogler), Jedna bitva za druhou (Paul Thomas Anderson), Kontinental ‘25 (Radu Jude), Má to cenu!? (Jan Strejcovský), Mlátička (Benny Safdie), Mosty (Levan Akin), Navždy s vámi (Walter Salles), Nosferatu (Robert Eggers), Otec (Tereza Nvotová), Riefenstahl (Andres Veiel), Sirat (Oliver Laxe)
Tento výběr je sestaven z děl, která se vyznačují citlivostí k lidské zranitelnosti, k mocenským strukturám, které ji formují, i k filmové řeči samotné. Snímky uvedené níže spojuje úsilí o porozumění světu v rozkladu.
Pozn.: Filmy jsou seřazené abecedně.
Adéla Semerádová
Osm milimetrů rodiny (Michal Böhm)
Křehký dokument Michala Böhma, točený na 8mm filmový materiál, vychází z estetiky deníkových filmů Jonase Mekase. Ve filmu se sugestivně mísí záběry plné intenzity s prázdnotou, blízkost s odstupem a ztrátou. Vzniká tak hluboce introspektivní snímek, v němž režisér zkoumá vlastní touhu po otcovství, komplikované rodinné vazby a hledání jistoty v nejistých romantických vztazích.
Co s Péťou? (Martin Trabalík)
Vdovec pečuje o svého dospívajícího syna Péťu s autismem. Citlivý a současně surový dokument Martina Trabalíka poukazuje na absentující institucionální a systémovou podporu, bez níž je nemožné přežít v důstojných podmínkách.
Drobná nehoda (Džafar Panahí)
Jak si zachovat lidskost ve světě útlaku a násilí? Měli bychom svůj hněv směřovat na systém nebo na jednotlivce? Džafar Panahí zkoumá, jak trauma deformuje paměť a vnímání. Drobná nehoda zobrazuje nespravedlnost s empatií a morální nejednoznačností. Režisér prostřednictvím postav klade důraz na empatii a sounáležitost jako nejsilnější výraz odporu.
Love Me Tender (Anna Cazenave Cambet)
Lyrický a křehký snímek na motivy knihy Constance Debré akcentuje, že identita ženy jako matky nemusí redukovat všechny její ostatní identity. Režisérka Cazenave Cambet zachycuje surový a frustrující boj se systémem, který nemá pochopení pro queer existenci.
Nahoře nebe, v dolině já (Katarína Gramatová)
Niterné a pozoruhodné dílo o nelehkém dospívání, osamělosti a odvaze čelit těžkým rozhodnutím v podmínkách, které možnost volby téměř vylučují. Debutující režisérka Katarína Gramatová zachycuje pomalý, avšak vytrvalý proces tvorby vlastní integrity a vnitřního světa. Film je především výrazem osobní rezistence. Současně je citlivým archivem kolektivní paměti takzvaných „hladových dolin“.
Pan Nikdo proti Putinovi (Pavel Talankin a David Borenstein)
Pavel Talankin je součástí učitelského sboru a školním kameramanem v ruském městečku Karabaš. Se začátkem ruské invaze na Ukrajinu školy dostaly příkaz dodržovat přísný propagandistický scénář. Talankin v dokumentu odkrývá nejjemnější mocenské struktury násilí, jež upevňují nejtvrdší režimy.
Sirat (Oliver Laxe)
Oliver Laxe ve své pouštní odyseji zdůrazňuje důležitost komunity a sounáležitosti. Když se hranice mezi tělem a duší, mezi člověkem a krajinou, mezi přírodou a technologií rozplynou, vzniká nový způsob bytí. Takový, který není založen na oddělování, ale na rezonanci.
Slyšíš mě? (Eva Libertad)
Režisérka zkoumá život a vztahovou dynamiku mezi slyšícími a neslyšícími osobami. V tomto kontextu se zabývá všudypřítomnými výzvami rodičovství, hledáním spojení, vzájemnosti navzdory komunikačním i společenským bariérám. Zpochybňuje hegemonii mluveného jazyka a rehabilituje znakový jazyk jako plnohodnotný komunikační systém.
Vše, co z tebe zbylo (Cherien Dabis)
Scenáristka a režisérka Cherien Dabis vytvořila monumentální a současně kompaktní film, do nějž srozumitelně vtěsnala historický kontext komplikovaného vztahu mezi Izraelem a Palestinou. Historický epos sleduje tři generace palestinské rodiny a její každodennost od Nakby přes počátky okupace až k první intifádě. Dílo je tak mimořádně aktuální a nápomocné při snaze zorientovat se v soudobé palčivé situaci, v níž se palestinský lid ocitá.
Pavel Sladký
Tichá přítelkyně (Ildikó Enyedi)
Co nám zbylo z lásky (Hlynur Pálmason)
Hlas Hind Radžab (Kaouther Ben Hania)
Sirat (Oliver Laxe)
Jedna bitva za druhou (Paul Thomas Anderson)
Pillion (Harry Lighton)
Sorry, Baby (Eva Victor)
Modrou stezkou (Gabriel Mascaro)
Kontinental ’25 (Radu Jude)
Ano (Nadav Lapid)
Love Me Tender (Anna Cazenave Cambet)
Drobná nehoda (Jafar Panahí)
Doku:
2000 metrů do Andrijivky (Mstyslav Černov)
Ashima (Kenji Tsukamoto)
Nuestra tierra (Lucrecia Martel)
Objevy:
Human Resource (Nawapol Thamrongrattanarit)
Straight Circle (Oscar Hudson)
Julie mlčí (Leonardo Van Dijl)
Toxic (Saulė Bliuvaitė)
Černý puntík (Bálint Szimler)
České a slovenské filmy:
Otec (Tereza Nvotová)
Nahoře nebe, v dolině já (Katarína Gramatová)
Co s Péťou (Martin Trabalík)
+ Dům bez východu (Tomáš Hlaváček) a Ta druhá (Marie Magdalena Kochová, oba viděné už 2024)
Malý film o znásilnění (Nebe Motýlová)
Kámen osudu (Julie Černá)
Julie Šafová
Ariel (Lois Patiño)
Po meditativní Samsáře se Lois Patiño zaměřil na svéráznou interpretaci divadelní hry Bouře od Williama Shakespeara. Diváka spolu s hlavní postavou zve na Azorské ostrovy plné bloudících shakespearovských postav uvězněných ve svých předepsaných rolích. Ariel je místy humorná, jindy melancholická výprava do lákavého světa řízeného literárními pravidly.
Letopis (Martin Kollár)
Observační portrét současného Slovenska reflektuje turbulentní změny či naopak pozvolné bezčasí. Drobné příběhy se v rámci kolektivní mozaiky stávají součástí rozsáhlé banky, v níž se z každého záběru stává zrnko paměti.
Loynes (Dorian Jespers)
Dorian Jespers natočil kafkovské drama ze soudní síně soustředěné okolo těla beze jména a identity. Jednoduchá zápletka se během pětadvaceti minut mění v absurdní hru, ve které nezáleží na slovech, času, prostoru, a nakonec ani smyslu.
malý film o znásilnění (Nebe Motýlová)
Silné osobní vyprávění mění režisérka Nebe Motýlová v naléhavou společenskou výpověď o sexualizovaném násilí. Využití značného množství animačních technik akcentuje rozmanitost hlasů hovořících o podobné zkušenosti jako protagonistka snímku.
Muse (Paweł Pawlikowski)
Krátkometrážní symbolický snímek o dynamice mezi pianistou a jeho múzou. Černobílý tanec dvou protichůdných i harmonických sil.
Nahoře nebe, v dolině já (Katarína Gramatová)
Citlivý snímek ze slovenských „hladových dolin“ propojuje dokumentární prostředky s fikčním vyprávěním zasazeným do jediného léta na pomezí dětství a dospělosti.
Nikdo mě nemá rád (Petr Kazda, Tomáš Weinreb)
Ambivalentní snímek o samotě, sounáležitosti a lásce, jež možná nespadá do existujících kategorií, není ovšem o nic méně upřímná. Formálně působivý portrét vztahu, který nepotřebuje slova ani velká gesta.
Sen o létě (Šimon Lovecký)
Krátkometrážní generační výpověď o osamělosti mladých lidí v současném světě. Tíha z budoucnosti se očima mladého člověka ve filmu promítá do nejasných mezilidských vztahů i životních snů.
1+1+1 (Ondřej Vavrečka)
Filozofická filmová esej Ondřeje Vavrečky se zamýšlí nad ideou pokroku a bytostně lidským honem za tím, co v budoucnu přijde. Film poetický jako konec světa, jako píseň na sídlišti i jako role toaletního papíru.
Další snímky uplynulého roku, které si zaslouží pozornost:
Co nám zbylo z lásky (Hlynur Pálmason)
Deník z černé skříňky (Šiori Itó)
Die My Love (Lynne Ramsay)
Domodra (Lilith Kraxner, Milena Czernovsky)
Hříšníci (Ryan Coogler)
Operace Black Bag (Steven Soderbergh)
Osm milimetrů rodiny (Michal Böhm)
Otec (Tereza Nvotová)
Psát život: Annie Eranux očima středoškoláků (Claire Simon)
Sbormistr (Ondřej Provazník)
Sirat (Oliver Laxe)
Sorry, Baby (Eva Victor)
Švábi (Luboš Kučera)
Ta druhá (Marie-Magdalena Kochová)
Tajný agent (Kleber Mendonça Filho)
Vzkříšení (Gan Bi)
Zdena Škapová
1. Mistr a Markétka (Michael Lokšin)
Svrchovaný režijní přepis mimořádně náročné literární předlohy – tvůrce předložil podobně nelineární narativní strukturu, jakou má Bulgakovův román, jednotlivé epizody a dějové fragmenty však s odvážnou invenci provázal podle vlastního interpretačního uchopení textu, aniž by přitom jakkoliv ochudil jeho komplikované významové zvrstvení. Výjimečně sugestivní je také vizuální styl filmu, který čerpá z vícero inspirací – fantasmagorická vize Moskvy vychází z nerealizovaných megalomanských projektů stalinské architektury, z jim podobných staveb Hitlerova dvorního architekta A. Speera, z kulis Metropolis od F. Langa, při pohybu v parteru moskevských ulic pak ze sovětských budovatelských filmů.
2. Franz (Agnieszka Hollandová)
Je s podivem, že Franz Kafka, referenčně a interpretačně pravděpodobně nejzatíženější postava světové literatury, na plátně ožívá jako autentická bytost, jejíž drásavé prožívání skutečnosti vyvolává diváckou účast. Hollandové se podařilo skloubit privátní i různou měrou společenské situace z Kafkova života, neodchýlit se od jejich známé podoby, a přitom je jemně „domýšlet“ tak, aby významuplně postihovaly a prohlubovaly Kafkovu povahokresbu. Začlenění vizualizovaných úlomků z jeho próz se vyhnulo ilustrativnosti, kterou bych nepřipsala ani linii sledující exploataci Kafkova kultu současnou masovou kulturou.
3. Nová vlna (Richard Linklater)
4. Barvy času (Cédric Klapisch)
5. Stezka života (Marianne Elliott)
Martin Šrajer
1. Jedna bitva za druhou (Paul Thomas Anderson)
2. Nickel Boys (RaMell Ross)
3. Tajný agent (Kleber Mendonça Filho)
4. Dům plný dynamitu (Kathryn Bigelow)
5. Ano (Nadav Lapid)
6. Sny o vlacích (Clint Bentley)
7. Operace Black Bag (Steven Soderbergh)
8. Hříšníci (Ryan Coogler)
9. Mission: Impossible – Poslední zúčtování (Christopher McQuarrie)
10. Hlas Hind Radžab (Kaouther Ben Hania)
Štěpánka Zapata
Boys Go to Jupiter (Julian Glander)
Ta nejvíc fluffy a feel good únikovka z Floridy.
A taky jemná kritika nefungujícího ekonomického systému současnosti.
Brutalista (Brady Corbet)
Tíživá krása rámovaná v mramoru.
Flek (Willy Hans)
Letní řeka, která ani tak neplyne tokem vyprávění jako formalistické vzpomínky, v níž se kamera stává aktérem. Ryzí autorský experiment pair excellence.
Chasing the Sun (Ruosong Huang)
Stylizovaná čínská odyssea vydávající se s ironií sobě vlastní do světa kvetoucího developmentu a nefungujících mezilidských vazeb.
Lišejníky (Ondřej Vavrečka)
Zapuštěno ve světě kamenného klidu.
Trilogie: Sny–Sex–Láska (Dag Johan Haugerud)
Tři vkusné konverzační filmy ze světa ideálních vztahových rozprav.
To the West, in Zapata (David Bim)
Epická cesta kubánským pralesem sledující lovce krokodýlů v jeho přirozeném prostředí. Debut, který lze bezprostředně označit za kánon.
Vlastizrádce (Michael Krummenacher)
Divácky vstřícné a po formální i herecké stránce vydařené švýcarské drama, které se nebojí tnout do pohádky o neutralitě.
The World Upside Down (Leon Schwitter, Agostina Di Luciano)
Dojemně humorný magický realismus argentinského původu. Vzniknuvší díky supportu kvalitativně spolehlivé švýcarské produkce Sabotage Kollektiv.
Záblesky naděje (Payal Kapadia)
Překrásné plynutí.
